R O S E
Č. 4
Milá Rose
Bohužel ti musím oznámit, že Adrian vůbec neuspěl. Lissa ho ani nepřijala na audienci, nějakou dobu tu pobýval v naději, že se její názor změní, ale bohužel se tak nestalo.
Hodně morojů a dhampírů, si povídá o moci, kterou vládne královna a také o její šílenosti. Bojím se, a nejenom já, ale i celá její rodina. Lord Christina radši bere děti na dlouhé výlet mimo město, aby nemuseli vidět co se z jejich matkou děje, ale i oni se po nějaké době začali ptát. Lord Christian je už zcela vyčerpaný, jak psychicky tak i fyzicky. Ne jednou jsem mu nabídl, že ty dva uličníky pohlídám, aby si mohl odpočinout. Párkrát mi je do péče dokonce i svěřil. Musím říct, bylo to s nimi náročné, obě dvě děti jsou šíleně akční, ale přežil jsem to bez větší újmy.
Během čtení Dimitriova dopisu jsem se musela smát. Však překvapilo mě, že Adrian neuspěl, ten vždy dokázal přemluvit každého. Musela jsem trochu zariskovat, půjčila jsem si od svého velícího důstojníka satelitní zabezpečený telefon a vytočila Adrianovo soukromé číslo. Když jsem si myslela, že to nezvedne, ozval se jeho hlas.
,,Prosím Ivaškov."
,,Ahoj Adriane, tady Rose…"
,,Pane bože, malá dhampírka se mi po dlouhé době zase ozvala. Možná by tě nezabilo mi jednou za čas poslat dopis, že jsi naživu…"
,,Promiň Adriane… nějak jsem neměla čas." Řeknu mou typickou lež
,,No jasně, to ti tak budu věřit… tak co, už jsi doma?"
,,Vlastně ještě ne… volám ti kvůli tomu, co se stalo na Královském dvoře."
,,Belikov ti podává informace?"
,,Jo tak nějak… už nějakou dobu si posíláme dopisy a ohledně Liss… co se vůbec stalo…"
,,Právě že vůbec nic, Lissa mě ani nepustila dovnitř, bylo to zvláštní, jako by si pomalou uvědomovala co se děje a chtěla uchránit lidi okolo… sama dobře víš, co s tebou dokáže udělat temnota a nerad to říkám, ale možná bys měla zakročit, aspoň trochu…poštou ti pošlu několik prstenů, nabytých éterem."
,,To jsi hodný Adriane, ale žádný prstem tady mít nemohu… je na mě vypsána docela tučná odměna a kdyby viděli, že mám někoho, na kom mi záleží… nechtěla bych aby se vás někdo pokus zabít…"
,,Je to tak hrozný?"
,,Horší než si dokážeš představit
,,Tým Alfa… za 10 rande." Ozvalo se mi ve vysílačce
,, Co to mělo být…" zeptal se mě Adrian a přitom se smál.
,,Ozvu se ti později…"
,,Dobrá… opatruj se." A tím byl hovor ukončen.
Důvod proč používáme krycí kódy je, že je více jak pravděpodobné, že jsme odposlouchávání organizací Al-Kaida.
,,Takža… náš cíl je tahle vesnice, podle snímků z predátorů, se tam zdržují už více jak jeden týden asi 20 nepřátelský útočníků… vesničané podle snímků jim pomáhá a ukrývá zbraně… naším úkolem bude tyto zbraně zajistit." Velící důstojník, nám podával instrukce, zatím co my si dělali poznámky. Byla to rutinní akce. ,,Black-hawky nás vysadí asi deset mil od vesnice a zbytek musíme dojít pěšky, je to z důvodu možného napadení, vesnice je umístěna na okraji hor… Axi, ukaž nám trasu."
,,sestoupáme ze zadní části této hory, tak na nás z té vesnice nebude vidět, odhaduju, že nám to zabere okolo 3-4 hodin, podle spádu zdejšího terénu, který je z naprosto mizerný břidlice…"
,,Všchno popořadě." Nastoupil dopředu na prezentaci Deez. ,,Pokud se něco posere, během střelby se neošetřuje. Před 14 dny byl poblíž osmý tým, Capelyho uštknul chřestýš a roste tam jedovatec tak pozor na čuráky a koule nebo vás čeká peklo… všem psovodům, dávejte si bacha na psi, ať se nezatoulají tam kam nemaj."
,,Marf má satelitní telefon, v oblasti jsou prudké srázy, počítejte s velmi obtížným spojením, intervaly komunikace budou po dvou hodinách, jestli nějaký intervaly vynecháme, tak někoho zburcujte žádný strachy.
,,Podle pravidel bojového nasazení, musí americké jednotky postupovat vždy podle válečného práva, použití smrtí síly musí mít důvod, jestli budete napadeni, ohrožení odvraťte nebo jím zabraňte použití přiměřené síly."
,,Odlet je v 18:00 tři black-hawky nás vysadí a ty poté odlétají na předsunutou operační základnu v Bragrámu, pokud se cokoliv posere, okamžitě volejte pro leteckou podporu. Apache vzlétnou do několika minut."
To bychom měli… stačili jsme se jenom připravit a už tu pro nás byly black-hawky.
Sestup byl náročný, jak bylo řečeno, břidlice byla mizerná a často se stalo, že vám podklouzla noha. Do vesnice jsme se dostali za tři hodiny a čtyřicet pět minut. Tma nám zajistila neviditelnost, vtrhli jsme do prvního domu.
,,Čisto."
,,Čisto."
,,Hathaway prohledat…"
S Appou jsem obešla celý dům, nic nenašel. Takhle jsme prošli dalších pět domů, které už byly zajištěny, a čekalo se jenom na prohledání psovody. Byli jsme jenom dva, já a Morales… s Appou jsme vešli do dalšího domu, byl poměrně větší než ty ostatní, už jenom když jsme vstoupili Appa začal hledat a zdálo se, že našel stopu. Neprošel ani celý dům, když v tom si najednou sedl uprostřed místnosti.
,,Našel něco." Oznámila jsem. Kluci k nám okamžitě přispěchali, odhrnuli koberec, pod nímž byly propadací dveře, jakmile ho otevřeli, objevil se obrovský sklad se zbraněmi.
,,No to mě poser…"
Majitel domu se najednou dal na útěk, Appa šílel chtěl jít po něm a tak jsem ho pustila. Ani ne za dvě vteřiny muže dohonil, zakousl se mu do ruky a strhl ho na zem. Muž řval bolestí, když s ní Appa škubal. Přispěchala jsem k nim, odtrhla Appu od muže, aby ho muži mohli svázat.
Byl to jediný dům, který schovával zbraně, a naštěstí jsme vyvázli bez kontaktu. V té vesnici jsme museli další několik hodin zůstat, chvilku trvalo, než se všechny ty zbraně naložily.
,,Za pět odlétáme." Ozvalo se nám ve vysílačkách a do pěti minut přistály tři black-hawky aby nás naložili… v posledních vteřinách, když jsme nastupovali do vrtulníků, proletěla kolem nás jedno rpg.
,,Pohněte si… střílejí po nás…" ozvalo se a mi jenom takt tak, nastoupili. Střely z AKček se zvrtávaly do pancíře vrtulníku. Jenom tak tak dokázali vzlétnut.
Pohladila jsem Appu po hlavě a on ji složil do mého klýna ,,To bylo o fous, hochu." Řeknu mu a on souhlasně zaštěkal.
Komentáře
Okomentovat