Nájemný vrah: 40. Kapitola

KONEČNÁ KAPITOLKA. UŽIJTE SI JI

---

Dimitri a Rose trávili se svojí rodinou spoustu času, ale i tak si někdy museli dopřát chvilky klidu a soukromí, i když toho soukromí měli opravdu hodně málo. No řekněme, že jenom u jednoho incidentu s Olenou to nezůstalo.

Společná sprcha dopadla katastrofou, když do koupelny vtrhla Vikrorie.

Večerní milování nezůstalo bez povšimnutí, protože Pavel vtrhl do jejich pokoje. No a samozřejmě oni nazí a přikryti jenom na nejdůležitějších částech těla.

Dokonce ani něžnosti si nemohli, dopřát bez toho aniž by je nikdo neviděl.

Ale i přesto si dokázali najít nějakou chvilku pro sebe. Často společně blbli venku ve sněhu, házeli ho na sebe nebo v něm často i společně bojovali, přeci jenom pády do sněhu jsou něco jiného než pády na tvrdou podlahu.

Asi po dvou týdnech s rodinou, dostali od Bena zprávu, že se mohou vrátit a že žádné nebezpečí už nehrozí.

,,Výžně už musíte jet?" zeptala se ho Olena, když oba dva stáli dole s kufry a nachystaní na cestu.

,,Jo, musíme, zítra nám končí dovolená, a ani jednomu se nechce chodit unavenému do práce a tak to radši dospíme doma."

Všechny tři sestry se začali chichotat, protože věděli, že ti dva budou odpočívat trochu jinak.

Dimitri odnesl všechny jejich věci do auta, a mezitím se Rose se všemi rozloučila, protože i za tak krátkou dobu všem přirostla k srdci.

Dimitri měl takového tucha, že si ji Pavel oblíbil až nějak moc, a kdyby byl Pavel o osm let starší, tak by dokonce asi i žárlil.

Jakmile měl všechno naloženo, tak přešel k celé jeho rodině a rozloučil se s nimi. Všem stekla aspoň jedna slza.

,,Ale proboha, vždyť se nevidíme na posledy, s Rozou za vámi zase přijedeme. A kdyby něco, tak můžete zavolat."

Poté následovalo skupinové obětí a na konec Dimitri a Rose vyrazili na cestu. Naštěstí byly silnice čerstvě posypané a zbavené sněhu, takže cesta byla bez problémová a oni bezpečně dojeli domů.

I když oba dva byli unavení z cesty, ale i přesto si společně dopřáli společnou sprchu, bez žádného překvapení, a poté společně strávili několik hodin milováním.

Další den ráno společně šli do Rosiného bytu a chtěli to v něm uklidit, ale nebylo co. Všechno bylo v původním stavu, dokonce i nádobí bylo nové.

,,Něco mi říká, že v tom bude mít prsty Zmeja." Řekne Dimitri trochu za váhavě.

,,Jo, taky si myslím." Řekne mu na oplátku Rose.

,,Ale i přesto že to tu je jako by se nic nestalo, budeš bydlet se mou."

,,Jasně."

,,nechceš vzít nějaké nádobí. To co míváme vždy na rýži a podobně?"

,,Můžeme. Ty toho nádobí máš stejně málo."

,,Dobře." A tak společně zabalily nádobí a pár věcí, které si Rose pořídila do bytu.

Poté jakmile měla celý byt vyklizený, mohla zrušit smlouvu s bytným a odevzdat klíče od bytu.

Další den po práci oba dva museli k Mazurovi do kanceláře. Naštěstí, ten jim jenom předal dárky a opožděně popřál do nového roku.

Mazur požádal Rose, aby jeho a Dimitriho na chvilku nechala o samotě, že si prý potřebují o něčem promluvit.

Asi za 10 minut vyšel Dimitri, bílý v obličeji a se strachem v očích, dokonce ani strážcovská maska mu nijak nepomohla, Rose okamžitě poznala, že se něco stalo.

Dimitri ji ale ujistil, že je vše v pořádku, a že mu Mazur vyjasnil pár věcí. A i když se Rose chtěla znát, co mu řekl, že tak najednou zbledl, tak ji to Dimitri stejně neřekl.

Čtrnáct dní na to si společně koupili ten byt, o kterém Dimitri mluvil, oba dva si ho okamžitě zamilovali a věděli, že se ho jenom tak nevzdají. Vlastní ložnice, koupelka se sprcháčem i vanou, krásný obývací pokoj a kuchyň přímo pro ně. Byli tam i místnosti na víc, z nichž udělali pracovnu a z druhé posilovnu. Samozřejmě chvíli trvalo, než vychytali všechny doplňky a zeleně do místností, ale jinak byli velice spokojeni.

Asi v polovině března, kdy jim všechno vycházelo a zdálo se, že se už nemůže nic pokazit, najednou Rose zavolal její otec Aymui.

,,Ahoj tati." Řekla do telefonu a při tom se usmála jak na Dimitriho, tak i pro sebe. Oba dva byli zrovna společně v dolní tělocvičně pod firmou sami a cvičili se v boji, když je z toho vytrhl zvoníci mobil. ,,Jak se máš."

,,Ame?" ozval se hlas jejího strýce.

,,Strýčku? Co… co se děje, co se stalo."

,,Ame… měla bys se vrátit do Japonska. Aymui je na tom velice zle a on by tě chtěl mít u sebe."

,,Jak zle…"

,,Umírá, zbývají mu poslední dny… chce, abys ses vrátila domů, za ním a strávila s ním poslední dny."

,,Jo… už jsem na cestě." Řekne a při tom ji stekli slzy po tváři.

,,Jakmile nasednete do letadla, tak mi dej vědět. Pošlu pro vás auto."

,,Jak víš, že…"

,,Chikaro mi to pověděl…"

,,Chápu." Řekne a zavěsí

,,Roza? Co se stalo" zeptá se a okamžitě byl u ní

,,Jde o mého otce." Odpoví ,,Chce, abych se vrátila do Japonska, aby se s ním mohla rozloučit." Poví. Dimitri ji okamžitě vtáhnul na svůj hrudník a začal ji hladit po hlavě.

,,Jsi v pohodě?"

,,Ne... Pojedeš se mnou do Japonska?"

,,Jistěže… samotnou tě nikam nepustím."

A jak řekl, tak i udělal. Mazur jim cestu schválil a nechal je odletět do Japonka, kde je na Tokijském letišti čekal Hann.

Ten je vzal do jejich sídla v Tokiu, kde jenom přestoupili do helikoptéry a pokračovali v cestě do hor.

,,Neříkej mi, že to je vše, co zbylo z Yakuzy."

,,Bohužel ano."

Helikoptéra se usadila na volném místě vedle dalších dvou. Rose a Dimitri ruku v ruce vstoupili do vesnice, která kdysi plná cvičících dětí a dospělých, najednou byla téměř prázdná.

Hann společně s nimi šel dovnitř, kde potkali Chikara.

,,Kde je." Zeptala se okamžitě, jakmile ho spatřila.

,,Ve svém pokoji. Čeká na tebe."

,,Počkám tu na tebe." Řekne, pustí ji ruku a Rose se okamžitě rozběhla do pokoje jejího otce.

,, Rád tě zase vidím Rusáku."

,,Vážně?..." zeptal se tázavě Dimitri a trochu nevěřícně.

,,Jo… dneska jo. Bude to pro ni těžký týden. Pro nás všechny." Řekne a dále pokračuje sklesle ve své chůzi. ,,Pojď se mnou… Trochu se napijeme." Řekne mu ještě a Dimitri se k němu trochu váhavě přidal.

Jakmile byla Rose před dveřmi jeho pokoje, okamžitě se zastavila, několikrát se nadechla a vstoupila do pokoje. Byl to hrozný pohled. Aymui ležel na posteli, zesláblí a unavený. Na puse měl přístroj pro lepší přísun vzduchu a v ruce zapíchnutou kapačku s tekutinou.

Jakmile Rose vstoupila do jeho pokoje, okamžitě otevřel oči, a ty jakmile ji uviděli, se rozzářili.

,,Ahoj tati." Řekne a pomalým krokem přešla k jeho posteli.

,,Moje dcera, ty jsi přijela." Řekne chraplavým hlasem.

,,Ano, jsem tady." A chytne ho opatrně za ruku.

,,Už je to dlouho, co jsem tě viděl. Naposledy když jsme se pohádali.

Měla jsi pravdu holčičko, neměl jsem právo ti zatajit pravdu o tvých rodičích…"

,,Ne to je v pořádku, chápu to… já bych se měla spíše omluvit tobě."

,,Za co."

,,Že jsem hledala otce, kterého jsem už dávno měla."

,,To nic… pravdou je, že jsem se bál… bál jsem se o to, že mě opustíš."

,,To jsi nemusel, protože bych nikdy neopustila svého tátu." Řekne a usměje se na něj, Aymui ji smích oplatil.

Aymui byl hodně vyčerpaný a prášky, které mu tlumí bolest, mu berou hodně energie, a tak několik dní prospal. Během hodin, kdy byl vzhůru, mu Rose představila Dimitriho. Aymui byl s jejím výběrem spokojený a dokonce si s ním i povykládal o samotě. Naštěstí ten rozhovor nebyl jako s Mazurem, který mu vyhrožoval smrtí, jen kdyby ublížil jeho holčičce.

Ne, s Aymuim mluvil o budoucnosti. Co si s Rose přeje zažít.

,,Pane, jelikož jste její otec… tak je slušné… když jako přítel vaši dcery, vás požádám o její ruku."

,,Máš mé svolení… Doufám, že společně budete šťastní." Řekne

Aymui zemřel později toho dne večer, čtyři dny po jejich příjezdu do vesnice. Rose to brala těžce, a společně s ní i celá vesnice. Pohřeb se konal následující ráno. Všichni v černém tradičním pohřebním oblečením, se shromáždili v místnosti s fotkou jejich mistra. Dokonce i Dimitri si na sebe vzal tradiční oblečení, aby uctil památku muže, který se stal otcem jeho Rozi...

Pokračování příště...

Prosím o komenty...

Prosím zhodnoťte celý tento první díl, chrlte to do mě, abych věděla co mám dp druhého dílu zlepšit :D :D :D