Přeskočit na hlavní obsah

Nájemný vrah: 39. Kapitola

Tady máme Vánoce trochu předčasně, takže doufám že se vám další díleček bude líbit.

Máte už nakoupené dárky na Vánoce? Protože ty už se velice rychle blíží...





Rose a Dimitri se probudili asi tři hodiny poté, co usnuli na gauči. Celá rodina seděla na vedlejším gauči a dívala se na televizi. Jakmile se ti dva zbudili, okamžitě se na ně všichni otočili a usmáli.
,,Dimko to je neuvěřitelný. Vůbec bych do tebe neřekla, že jsi tak majetnický." Řekla Sonja
,,O čem to mluvíš." Zeptal se a jednou rukou si promnul oči.
,,O tom, že se divíme, že jsi Rose nerozmáčkl." Odpoví mu a při tom upravila padající vlásky Katii z očí.

,,V pohodě zlato?" zeptal se ji a políbil na ucho.
,,Jo v pohodě." Odpověděla mu a pořádně si promnula oči.
,,Jo Rose, někdo ti volal a tobě taky Dimko. Byli dosti vytrvalý." Řekne Viktorie a dál si čte nějaký časopis.

Oba dva vstali a šli na horu do pokoje pro své telefony.
,,Mě volal Ben a Mazur." Řekne Dimitri a prohrábne si vlasy.
,,Mě taky… Ty zavolej Benovi a já zavolám otci."
,,Dobře."
Dimitri začat vytáčet Benovo číslo a jakmile zazněli první tóny vyzvánění zalezl do koupelky, aby nerušil Rose.
Ta udělala to stejné, a hned jak zaznělo druhé pípnutí, tak to Mazur vzal.
,,Konečně… Co se děje že mi to nebereš." Ozval se trochu naštvaný hlas Mazura.
,,Promiň, já a Dimitri js…"
,,Jo já vím… Ben mi to všechno řekl, takže, už jste u něj doma?"
,,Jo. Právě jsme dospávali, přijeli jsme brzo k ránu a nikde jsme nezastavovali."
,,Tak to jo. Cesta v pohodě, nebyl žádný problém?"
,,Ne, všechno proběhlo hladce. Dokonce jsem se seznámila už i s jeho sestrami, matkou a babičkou." Řekne a na druhé straně bylo ticho. ,,Tati? Jsi tam?" zeptala se
,,Jo, jo. Jenom jsem se hodně zamyslel."
,,Aha, tak to jo."
,,Víš, vlastně mi došlo, že jsem si s tebou chtěl promluvit o tobě a Belikovi, jenom že jsme ani jeden neměli čas."
,,No jo… tak si promluvíme, až se vrátíme do Moskvy."
,,Dobře… Ben a já váš výlet k Belikovic kryjeme jako misi do Petrohradu. Pokud je to tak, a někdo tě chce opravdu zabít, tak na něj čeká dárek. Poslal jsem tak své lidi. Pokud je to tak, jak mi řekl Ben a někdo se doopravdy dokázal nabourat do našeho systému, tak si bude myslet, že jsi tam… Jo a to mi připomíná to, že za mnou přišel jeden s tvých kamarádů z Yakuzy. Myslím, že jeho jméno začínalo na Či…"
,,myslíš Chikaro?"
,,Jo, tak se jmenoval."
,,Co proboha dělal v Mazurcorporation."
,,Nepřišel za mnou do firmy, ale ke mně domů. Nevím, jak se sice dostal přes moje bezpečnostní systémy, ale zapůsobilo to na mě…"
,,A co ti chtěl?"
,,Řekl mi, že celou situaci mají pod kontrolou a že se do toho nemám motat. Takže jak jinak, jeho slova ignoruji. Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. Jsi moje dcera, nikoho jiného." Řekne Mazur, a jakmile Rose slyšela tuhle větu, musela se zasmát, protože ji od něj slyšela už asi milionkrát.
,,Dobře. Tak hlavně nespadni do žádné pasti."
,,bojíš se o mě?"
,,Jasně že se o tebe bojím. Jsi můj otec." Řekne a právě v tu chvíli Dimitri vešel do pokoje.
,,Budu muset končit."
,,Dobře, měj se tam hezky a až budete zpátky v Moskvě tak se za mnou stav."
,,Dobře." A tím ukončila hovor.
Dimitri se mezitím posadil na postel a opřel se o stěnu.
,,Otec chtěl jenom vědět, jestli jme v pořádku."
,,Jo, to Ben taky. Ještě mi k tomu řekl, že nás poslal na misi do Petrohradu."
,,Jo… to mi bylo také sděleno. Otec mi všechno řekl." Rose položila mobil na stolek a šla za ním do postele.
Místo toho aby si sedla vedle něj, si sedla na něj a políbila ho. Dimitri ji v ničem nebránil a polibek ji velice rád oplácel. Rose mu jednou rukou zajela pod tričko a hladila mu břišní svaly, když v tom náhle ji Dimitri chytil za ruku a odtrhnul ji od svého tělo.
,,Roza, i když strašně chci, tak nemůžeme. Dveře totiž nejdou zamknout… pomilujeme se, ale až všichni usnout. Nechtěl bych totiž nečekanou návštěvu."
,,Dobře." Řekne Rose smutnějším hlasem, sleze z něj a vstane.
,,To že jsem řekl, že se pomilujeme, až večer neznamená, že se ode mě úplně odtáhneš a přestaneš líbat." Vzal ji za ruku a stáhl ji za ním na postel tak rychle, že nestačila nijak zareagovat a spadla jako švestka. Jakmile ji Dimitri strhl k sobě, tak ji zalehla vlastním tělem, aby mu nemohla nijak uniknout.
Dimitri moc dobře, věděl kde je jeho Roza lechtivá. Takže jakmile během líbání našel její místečka, přestal s líbáním a začal ji lechtat. Rose se okamžitě začala smát a snažila se mu nějak uniknout.
,,No tak Dimitri… Prosím… přestaň." Snažila se říkat mezi smíchem, i když ho Rose pěkně žádala, tak i přesto Dimitri s lechtáním nepřestával.
,,Dobrá, dobrá. Vyhrál jsi, vyhrál." Dimitri najednou přestal a šibalsky se na ni usmál.
,,A co jsem vyhrál?" zeptal se okamžitě a pořád se usmíval.
,,Mě… jako vždycky."
,,Hmm… tak to si nechám potom líbit." Řekne, když v tom najednou někdo zaklepal na dveře a následně vešel.
Byla to Olena a trochu v rozpacích jim vyřídila, že oběd je připravený a že mají sejít dolů.

Po obědě, Rose pomohla s úklidem špinavého nádobí, i když ji moc utěrku do ruky dávat nechtěli. Prý že je host a že by to dělat neměla. Ona ale nad tím mávla jenom rukou a začala všem pomáhat.
Asi kolem šesté večer proběhla večeře a v sedm hodin, se všichni převlékli a šli společně do kostela na vánoční bohoslužbu. I když Rose vyznávala úplně jiný druh náboženství, tak i přesto si bohoslužbu užívala. Stejně tak na ni udělal dojem kostelík, v kterém se právě nacházeli.
Když bohoslužba skončila, všichni vyšli ven a přáli si krásné vánoce. Bylo to něco, co Rose nikdy nezažila. V Japonsku se rodiny nijak neschází, v Yakuze se akorát udělalo na den volno, ale nijak zvláště se to poté neslavilo.

Za to v Rusku, bylo všechno naprosto jinačí. Děti pobíhali kolem rodičů, kteří se bavili s ostatními. Na domech byly světýlka a všude sněhuláci.
,,Tak co, jak se ti to líbilo."
,,Upřímně, jsem unešená. Nic takového, totiž u nás neuvidíš. Teda myslím v Yakuze."

Rose a Dimitri šli pomalým tempem domů, a užívali si soukromí. Když přišli k jejich domu tak se najednou Dimitri s ohnul, do rukou nabral hrst sněhu a nasypal ho Rose za bundu.
,,Si, ze mě děláš srandu." Křikla na něj a už v rukou dřímala hrst sněhu… sněhová bitka začala.
Netrvalo ani pět minut, a oba dva leželi na v nahromaděném sněhu za domem.
,,Budeme nemocní Roza… vstávej." Řekne a podá ji ruku. Se smíchem přešli k hlavním dveřím, a ještě než vešli, si museli navzájem oprášit sníh z oblečení, jinak by je asi Olena zabila.
Vevnitř na ně čekalo teplo a dva šálky teplého čaje.
Asi o hodinu později se všichni shromáždili dole na předávání dárků.
Viktorie dostala nový notebook a nějaké to oblečení. Sonja, dostala kosmetiku a to stejné i Karolína. Všechny děti byly nadšení z hraček, jak z lega, které si tedy více užíval Paul, až po plyšáky a panenky, kterých bylo v bytě málo. Dimitri sestrám na Vánoce koupil náramky. Babička Jeva dostala sadu pletacích jehlic. Všichni dohromady dostali počítač a foťák a Olena od něj dostala nový mobil.
,,To jsi nemusel synku."
,,Ale jo, místo dopisů mi teď můžeš volat. Bude to mnohem jednodušší."
,,Jak pro koho."
,,Holky ti s tím pomůžou." Řekne. Olena roztáhla paže a Dimitri ji pevně objal.
,,Jsem na tebe velice hrdá a jsem strašně ráda, že sis našel tak úchvatnou ženu." Pošeptala mu do ucha
,,Prošla tvýma měřítkama? Schvaluješ mi ji jako budoucí tchýni?"
,,Samozřejmě. Všemi deseti."
,,Děkuji mami." Řekne a znovu ji pevně objal.

Později k večeru, se všichni odebrali do svých pokojů.
Rose a Dimitri společně ještě chvilku dole zůstali a předali si svoje dárky.
Dimitri otevřel velkou krabici, v níž bylo pěkně naskládány další menší dárky. Jako první rozbalil knihu, kterou četla Rose, tentokrát ale v ruštině.
,,Tohle jsem ti popravdě dávat ani nechtěla, ale vzpomněla jsem si že tě zajímalo co pořád čtu, tak jsem ti sehnala ruský výtisk."
Jako další byl kovbojský kabát, protože ten už měl dávno opotřebovaný, a na konec sadu japonských vrhacích nožů.
:

,,nechala jsem je vyrobit od našeho výrobce katan. Ocel je speciální a vydrží hodně silné nárazy." Vysvětlila mu.
,,Moc ti děkuji Roza… strašně moc." Řekne a políbí jiThe 20 Most OMG Moments In The
a poté předá i svůj dárek pro ni.
Byla to sametová krabička a když ji otevřela zadrhl se ji dech. V krabičce byl jemný náhrdelník s dvěma přívěšky ve tvaru srdce.
,,Dimitri, já nemám slov… To je nádhera. Proč… proč dva."
Dimitri se usmál, jeden vzal do ruky a otočil ho. Tím odhalil vyryté jméno. Roza.
,,Já budu mít srdce s tvým jménem a ty zase s mým. Tak aspoň budeme moc být u sebe, když ty nebo já, budeme na misi. Jeden budeme mít kousek toho druhého." Vysvětlí ji, vezme řetízek do ruky, navleče na něj srdce s Dimitriovím jménem a Rose ho nechá, aby ji náhrdelník mohl zapnout.
,,Moc ti děkuji Dimitri, strašně moc." Rose ho pevně objala a hlavu zabořila do jeho hrudníku.
,,Mám pro tebe ještě jeden dárek, ten který jsem ti dneska slíbil." Řekne a pohladí ji po zadečku.

Dimitri si Rose vzal na klín a společně s ní se zvedl. Rose mu okamžitě omotala nohy kolem jeho boků a poté něžně přitiskla svoje rty na ty jeho. Dimitri, za neustálého líbání, je odnesl k nim do pokoje, kde se navzájem zbavili oblečení. Vášnivě se společně několikrát pomilovali a poté někdy kolem třetí hodiny konečně únavou i oni zavřeli oči.


Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.