TADY ODE MNE MÁTE VÁNOČNÍ DÁREČEK. DOUFÁM ŽE JSTE MĚLI KRÁSNÉHO JEŽÍŠKA. DO KOMENTÁŘŮ MI NAPIŠTE DÁREK, KTERÝ VÁS NEJVÍCE POTĚŠIL.
Byli překvapeni mým bojem. Dařilo se mi je jednoho po stupně likvidovat, ale i tak jsem dostal několik ran. Díky adrenalinu v mém těle to nebylo cítit.
Bratrstvu se nedařilo zabít, proto pokaždé když jednoho položili na zem, a já je vždy dorazil svým stříbrným kůlem.
Zbýval poslední, ale když jsem uviděl jeho tvář, nemohl jsem mu zasadit smrtící ránu.
,,Viktore." Řeknu, ale v tu dobu využil mého překvapení a zasáhl mě.
Bolest mi projela pravým bokem, sáhl jsem si na ránu, silně krvácela, ale ne dost abych umřel na vykrvácení.
,,Máš být mrtví… pohřbívali jsme tě… tvoje celá rodina truchlila…. A ty ses stal Strigojem." Řeknu a pokouším se mezitím neukazovat bolest.
,,To víš Dimitri, kdybys zkusil jaké to je, pochopil bys." Řekne a rozhodil ruce. Bratrstvo se ke mně rozběhlo, ale já je pomocí své energie znehybnil. Nebylo to, ale moc lehké, přeci jenom to jsou upíří válečníci.
,,Jako strážce máš povinnost si ukončit život, jakmile jsi smočil rty v něčím krku." Zařval jsem na něj. ,, Pokud na to nemáš sílu ty… udělám to já."
A začal boj, moje pohyby byly omezeny zraněním, ale adrenalin bolest odboural, tedy částečně. Naše schopnosti byly vyrovnány, i jeho totiž cvičil můj otec. On jako strigoj a já jako poloviční dhampír a upír. Bránil jsem se co nejvíce jsem mohl, a když jsem konečně našel jeho slabé místo. Zaútočil jsem. Můj kůl našel cestu k jeho srdci a probodl ho.
Kůl vytáhnu z jeho těla a na jeho nehybném těle udělám kříž. ,,Ať tvoje duše najde mír."
Vstal jsem ze zemně, a podíval se na bratrstvo. Nepřekvapilo mě, že se z toho dostali. Bylo jich šest, každý s jinými schopnostmi a jinou povahou.
,,Děkuji vám za vaši pomoc." Sáhnu do kapsy a vytáhnu krachlej mobil. ,,Bezva. Nemáte náhodou někdo funkční mobil?" zeptal jsem se jich.
Mobil mi podal bratr s kšiltovkou RedSox.
,,Dík." Řeknu a vytočil jsem číslo alchymistů.
,,Čekejte na souřadnice." Ozvalo se v telefonu, a poté mě přesměrovali na nejbližšího alchymistu tady v okolí.
,,Holo?" ozval se ospalý hlas, byl to hlas Syedny.
,,Ahoj, tady Dimitri Belikov, mohla bys přijet? Mám tu osm mrtvol." Řeknu
,,Už zase?... Jo už jedu, jenom mi dej pár minutek na probrání."
,,Jasně, souřadnice máš." Řeknu a na chvilku bylo ticho. Byl slyšet jenom zvuk vstávání z postele a následně zapínání počítače.
,,Jo… Mám je. Takže za 10 minut."
Během čekání jsem odtáhl všechna těla, aby náhodou někdo kolem jedoucí nezpanikařil a nezavolal policii. To by bylo nemilé.
Ve vzduchu byl pach krve, naštěstí můj pach zakryl pach krev strigojů.
,,Měli byste zmizet, Syedny tu bude za pár minut no a jak to říct. Nemá ráda upíry." Řeknu a pokusím se je nějak odtud dostat.
Jenom že nic neřekli, jenom se bavili mezi sebou a na mě se dávali jenom kouskem oka.
,,Mluvím do větru že." A poté uslyším přijíždějící auto. ,,Pozdě." Syedny právě přijela.
,,Čau Dimko, kolik jich je tedy tentokrát?"
,,Osm." Řeknu a pomohu, ji vytáhnou kufřík s chemikáliemi.
,,Kdo je tohle." Řekne a ukáže hlavou na šest bratrů
,,Ale nikdo. Až odejdeš, vymažu jim paměť." Řeknu
,,Na nikoho vypadají až moc děsivě… ještě že tu schopnost máš."
Jakmile odstranila všechna těla, tak vytáhla známé papíry.
,,Podepiš to … Však ty víš kde… Pré, že sis ještě nešel pro minulé značky."
,,Kolik." Zeptám se mezitím podepisuji papíry.
,,12 a teď dalších 8. Sakra kolik jich vůbec máš?"
,,Jednoduše řečeno. HODNĚ."
,,Bude to vše Dimko?"
,,Jo díky za všechno. A pozdravuj děti."
,,Přestaň je pořád pozdravovat a přijeď, ani nevíš, jak se na tebe všichni těší. Dokonce i Adrian by tě rád viděl, po té tragédii… Jsi v pořádku?"
,,Řekni mu, že se někdy zastavím."
,,Dobře. Tak se měj." Řekne, nasedne do auta a odjede.
Bylo ticho, chtěl jsem jít k motorce. Když jsem na sobě ucítil šest párů očí.
,,Co." Řeknu, když se k nim otočím a rozmáchnu ruce. Poté se otočím nazpět a jdu k motorce. Jak ze mě začal rychle opadávat adrenalin, tak i tak rychle se začala stupňovat bolest. Před očima se mi mlžilo ze ztráty krve. Tričko jsem měl nasáklé krví.
,,Hej... co si zač…" slyšel jsem jak na mě někdo mluví někdo z bratrstva.
,,Sakra." Zanadávám si, opřel jsem se o motorku, ale ne dost rychle a spadl jsem na zem a potom byla jenom tma.
Jakmile Dimitri spadl na zem bratrstvo se k němu rozběhlo.
Tohr k němu doběhl jako první ,,Hej, co se děje." Řekne a potom odhrne jeho kabát.
,,Bože, ztratil mnoho krve." Řekne Zsadist.
,,Měli bychom ho vzít k nám." Řekne Zsadistovo dvoječe Phury.
,,Zbláznil si se." Reagoval hned Rheg.
,,Tak co máme dělat. Nemůžeme ho tu nechat, vykrvácel by." Řekne Phury.
,,Někdo tudy jistě pojede. Nebo zavoláme zacházku." Řekne Butch.
,,Ani jedno z toho, protože jestli jste si toho nevšimli tak tu právě zlikvidoval osm potvor, proti kterým neumíme bojovat." Řekne Vishous.
Tohr mu zkontroloval puls a zahlédl nad jeho levým prsem jizvu, pořádně mu odhrnul jeho tričko aby na ni pořádně viděl.
,,Kluci." Řekne Tohrmen k hádajícím se bratrům, všichni zmlkli a podívali se na Tohrmenta. ,,Má válečnickou hvězdu." Řekne, všichni se k němu sklonili. ,,je jeden z nás."
,,Naložte ho do auta. Musím ho co nejrychleji ošetřit." Rozhodl Vishous.
Bylo rozhodnuto, Dimitriho vzali sebou do sídla, vzali mu vše, dokonce i motorku. Jakmile dorazili do sídla na nosítkách bylo peklo. Bratři v zácviku, jak jim říkali bratři, se promenádovali po celém sídle. Ještě ani neprošli proměnou, takže to byla vyžlata.
,,Uhněte, uhněte." Řvali na kolem jdou a s Dimitrim mířili do jednoho z pokojů.
Dimitriho ošetřili jak jen nejvíce mohli, Vyshous byl doktor, takže naštěstí věděl co a jak. Ránu vydezinfikovali a zašili obvázali mu ji a položili s čistým černými kalhotami do postele.
,,Jeho krev…" řekne Zsadist
,,Jo… Je čistá…. Jako 'Wrathova." Odpověděl Vyshous a dál mu obvazoval ránu.
,,To, ale není možné… já myslel, že Wrath je jediný potomek předchozí královské rodiny." Začal protestoval Rhage
,,Je jediný potomek… nenapadlo vás, že by tento chlap, mohl být Wrathův syn?" potvrdil Phury
,,To nemyslíš vážně… Wrath je oddán své shellan." Řekne Vyshous
,,Nezapomněli jste na Beth?" ozval se Tohrment.
,,To myslíš vážně?" otázali se všichni současně.
,,Ano, Beth zmizela jenom pár měsíců po její potřebě. Je možné, že otěhotněla. Už je to více jak 25 let. Budeme mít ale jistotu až se vzbudí."
Probudil jsem se do celkem hodně luxusní postele. Téměř stejné jako v našem letním sídle, kde jsme trávili prázdniny.
Absolutně jsem netušil kde to jsem. V místnosti byla tma, což bylo perfektní, protože jsem zjistil, že nemám brýle. Pokusil jsem si sednout, ale při každém nádechu a výdechu cítím bolest. I přes bolest jsem se posadil a vstal. Měl jsem nahou hruď a obvázanou ránu. V místnosti byly svíčky a tak jsem je silou vůle rozsvítil. Světlo ze svíček osvítily místnost, vše staré, obrazy a ostatní starožitné věci.
Otevřu dveře vyjdu na chodbu, potřebuji zjistit, kde to sakra jsem. Byla noc a do oken svítili hvězdy a měsíc v úplňku. Prošel jsem chodbou, když se přede mnou objevila dívka v dlouhých červených šatech s vyčesanými vlasy.
,,Hallo, potřebujete něco, nebo vlastně kdo jste a co tu děláte?" řekne něžným hlasem.
,,Jmenuji se W… Dimitri Beliko." Usoudil jsem, že nebudu říkat svoje první jméno. Jsem mezi upíry kde držitel jména Wrath je Slepý král Wrath.
Podal jsem ji ruku a ona ji přijala. Jakmile se naše dlaně společně dotkly, věděl jsem kdo to je.
,,Kalia." Řekne a já okamžitě pokleknu na pravé koleno.
,,Omlouvám se vaše výsosti… já."
Králova nejstarší dcera, podle všech to bude ona, kdo nastoupí královský trůn a je to také moje nevlastí sestra.
,,To je v pořádku válečníku…" řekne a já se zase normálně postavím. ,,Ty jsi tu nový? Nikdy jsem tě tu neviděla, a to sem docházím poměrně často."
,,Já…"
,,Jsi vzhůru." Ozval se hluboký hlas Rhagea. ,,Výsosti." Řekne, ukloní se a poté se opět zaměří na mě. ,,Běž zpět do toko pokoje, přivedu ostatní bratry." Řekne znovu se uklonil a poté odešel, já se též uklonil, otočil se a tím ukázal potetovaná záda molninskými značkami.
Slyšel jsem, jak zatajila dech, ale nic neřekla, proto se i já nijak nevyjádřil.
Odešel jsem do pokoje a za chvilku u mě byli ostatní z bratrstva.
,,Takže moje jméno je…" začal Tohrment.
,,Vím jak se všichni jmenujete." Řeknu jim a oni na mě překvapeně pohlédli.
,,Mé jméno je Dimitri Belikov." A řeknu jim to s pravým ruským přízvukem.
,,Co jsi zač." Zeptal se Vishous.
,,Jsem dhampírský strážce. Chráním královskou rodinu a lovím strigoje po celém Rusku a Americe. Stačí vám to?"
,,Ani zdaleka." Ozval se Polda.
,,Dobrá, co chcete vědět?" To že jsem nemanželské syn vašeho pána, už jistě víte."
,,To máš pravdu. Takže tvoje matka je opravdu Beth." Zeptal se Vishous a já jenom přikývnu. ,,A je matka dalších mých dvou sourozenců Zay a Ivana."
,,A ti jsou taky Wratha?" zeptal se Rhage.
,,Ne, ti jsou mého mrtvého otce. Dimitriho Belikova." Řeknu jim. ,,Byl strážcem jako já a moje matka."
,,Počkat, Beth je tady dhampírka." Ozval se Tohrment.
,,Jistě, jedna z nejlepších. Stáží královskou rodinu, naši královnu." Řeknu a usměji se. Najednou mi zazvonil telefon.
,,Belikov."
,,Kde jsi." Ozval se Spyridon rusky a já též přejdu do ruštiny.
,,Překvapili mě Strigojové a potom jsem zavolal Alchymistku a poté už bylo ráno. Byl jsem unavený a musel jsem zastavit."
,,Dobře."
,,neboj za chvilku jsem na KD." A podívá se na bratrstvo. Dávali se na mě a v očích měli nepochopení.
,,Napadli dvě rodiny když byly ve městě, proto královna zvýšila bezpečnostní opatření. Tvoje skupina i já, jsme byli převelení do Montany."
,,Dobře. K sv. Vladimírovi?"
,,Jo"
,,Za chvilku přijedu." A tím ukončím hovor...
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat