král upírů Wrath vystihuje své jméno dokonale (wrath = hněv)
- upír Rhage má na zádech jako trest tetování démona, do kterého se převtělí kdykoli se neovládá (rage = vztek)
- upír Zsadist býval otrokem, kterého několik staletí mučili i zneužívali, a to zanechalo následky (sadist = sadista)
- upír Phury, který drží celibát (purity = čistota)
- upír Vishous umí předpovídat budoucnost, ale neví, kdy se stane (vicious = zlomyslný)
- upír Tohrment má manželku jako jediný z nich je "jemnější" (torment = tráp)
- upír Butch O´Neal je jediný z bratrstva, který byl proměněn. V předchozím životě byl detektivem, a proto si vysloužil přezdívku Polda
,,Dimitri, pojď za mnou," řekla matka, zrovna když jsem se chystal na lov.
Měl jsem na sobě strážcovskou uniformu. Na boku nohy svůj stříbrný kůl, speciální od matky se starou řečí upírů, takže jsem dával skaz strigojům, že je zabiji. Poté mám připevněné vrhací hvězdice ze stříbra a pár krát za rok provětrám i mého miláčka, můj meč, s tím se, už dhampíři neučí bojovat. To jsem se naučil sám. Možná je to od otce.
,, Co se děje matko" a přišel jsem k ní.
Držela v rukou krabičku na brýle.
,,Vím, že teď hodně trpíš na svůj zrak a nemáš rád když tvoje oči někdo vidí… no tak jsem ti pořídila něco… co by ti mělo pomoci." Řekne a otevře ji.
V krabičce byly tmavé panoramatické brýle. Vzala je z obalu a pokusila se mi je nasadit. Musela si stoupnout aby vůbec dosáhla, ale stejně pořád nedosáhla.
Takže jsem si vzal brýle od ní a nasadil si je. Matka se na mě jenom dávala.
,,Děje se něco?"
,,Vypadáš přesně jako on" řekne, a bodne mě u srdce.
,,Je mi to moc líto" a už jsem si sundával brýle.
,,Ne… nesundávej si je. Teda pokud ti nevadí."
,,Ne, jenom aby to pro tebe nebylo těžké."
,,Prosím tě… už je to 25 let, na mě určitě zapomněl a vzal si jinou shellan, která mu porodila dítě. Stejně jako já mám svého úžasného manžela a tři nejlepší děti na světě." Řekne a usměje se ,,Prosím, vrať se mi ano? Spolu s otce, se vraťte domů"
,,Neboj mami. Co by se prosím tě mohlo stát." řeknu najivně, políbím matku na tvář a odejdu z domu.
O 5. HODIN POZDĚJI
Byli jsme obklíčení strigoji. Já bojoval o kus dál než otec, ale přesně jsem viděl, co se stane. Otec bojoval velice udatně, když vtom se najednou přiřítil bezduchý a vrazil mu dýky do hrudi.
,,Tati."
V ten den jsem si přát nic nevidět, být slepý a nevidět tu hrůzu. Jenomže já ji musel pozorovat, jak můj otec padl na zem v bolestech. Nyní jsem dal průchod svým schopnostem. Vyšla ze mě rudá vlna spletitých červených a rozdrtil tak všechny strigoje a bezduché v okruhu jedné míle.
Utíkal jsem k otce. Ležel tam a držel se v místě kde měl zaraženou dýku.
,,Tati, tati… prosím zůstaň, otevři oči, musíš zůstat vzhůru. No tak." Křičel jsem na něj. Pevně ho držím v náručí a tisknu si ho k sobě.
,,Prosím sundej si ty brýle…" řekne mi chraplavým hlase plné bolesti. Já ho okamžitě poslechl, bez ohledu na to, že mi sluneční svit pálil zornici.
,,Jsem tady."
,,Si můj statečný kluk… Pamatuji si den, kdy mi tě máma poprvé ukázala. Spal si a já se do tebe okamžitě zamiloval a možná taky protože, že si měl stejné jméno." Řekne a zasměje se, já také ale slzami, které mi stékaly po tvářích.
,,Neplač. Smrt je jenom další cesta, po které musíme jít. I ty tuto cestu jednou navštívíš, jestli dnes, zítra nebo za sto let. To určíš ty, jsi silný díky své krvi." Řekne a ukazováček mi zaboří do hrudi. ,,Matka ti to nechtěla říct, a o mé smrti to to nebude chtít říci, už vůbec… ale, poznej svého otce… zjisti kým doopravdy jsi…" stačil říct, poté jeho tělo ztěžklo, jeho oči ztratili ten lesk života, a na konec se zavřeli.
SMRT.
V tu dobu jsem si ani neuvědomil, kde to vlastně jsme. Otec zemřel na pozemku Bratrstva černé dýky, ani jsem nezaznamenal, že otcovou smrtí bylo svědkem 6 párů upířích očí.
O 4 DNY POZDĚJI
Dneska byl pohřeb otce, byla velká účast, hodně strážců přišlo na poslední rozléčení, polovina dhampírů byla jeho studenty. Otec ne jenom že byl vynikající strážce plnící svoje povinnosti do posledního puntíku, byl to tako učitel. Na všechny byl hodný a zároveň přísný, i když to není nijak možné, tuhle část mám po něm.
Stejně jako matka, i on byl jedním z královských strážců a mohl se pyšnit několika desítkami molninských značek.
Matka se snažila, kvůli Zayje a Ivanovi, ale slzy neudržela, dokonce i já nejsem z kamene.
Zrovna jsem seděl v baru, co nejdále od královské dvora… nacházel se ve státě New York v Manhattanu. Centrem všeho dění upírů, zde také sídlil král.
Ani nevím, jak sem se tu ocitl, nebo jak se tu ocitl moji kámoši ze sv. Vladimíra.
Zapíjel jsem všechno vodkou.
,,Tomuhle vy říkáte Ruská vodka. Tak to ani ve snu."
,,Já vím, že se to asi moc ruské vodce nepodobá, ale není to tak špatný ne" řekne barman.
,,No proti tomu co piji v Rusku je tohle slabí." Řeknu a hodin do sebe dalšího panáka.
Všiml jsem si, jak vzadu sedí nějaká banda, až moc se podobala bratrstvu. I přes ohlušující hudbu jsem slyšel, co si povídají.
,,Hele není to tam Wrath, co tu sakra dělá." Řekne Tohrman. Znal jsem je všechny jménem
,,Jo, je to on, co tu dělá. Já myslel, že má kralování." Řekne na oplátku Zsadist.
,,Tak, když už je tady, tak by mohl jít k nám, aby nechlastal sám." Řekne Phury. Zsadistovo dvojče. Mezi nimi byste moc rozdílů nenašli, kdyby nebyli poznamenáni válkou. Zsadist nejděsivější bratr měl jizvu přes celý obličej a oholenou hlavu. Za to jeho dvojče, samo sebou ustřelenou nohu, vlasy dlouhé ve světle vrhajíc červenou barvu.
Když na mě chtěli už zavolat, tak do baru přišli mí přátelé.
,,Dimitri." Řekli a obklopili mě jejich ruce a postupně objali.
,,Je nám to velice líto chlape. Tvůj otec byl skvělý muž." Řekne Spiridon.
Všichni na sobě měli strážcovskou uniformu včetně mě, jenom že já ji úspěšně skrýval po kovbojských kabátem.
,,Dáme si to stejné." Řekne Alberta, barman všem nalije ,,Ruské vodky" všichni jsme Rusové, tohle je nic.
,,Takže na Dimitriho, ať odpočívá v pokoji." Pronesl Spiridon Rusky.
,,Na Dimitriho."
,,Na otce." Řekneme společně a všichni vypijí panáka vodky.
,,Pane bože, co to má být ,,Ruská vodka,," zanadávají všichni rusky.
,,Kdy se vracíš do Ruska Dimitri." Rozjeli jsme debatu v ruštině, když najednou kolem nás prošlo 6 obrovských mužských těl. Nikdo jim, ale nevěnoval moc pozornost, až na mě.
,,Hned zítra, abych převzal otcovi povinnosti. Během dneška by tam měl dorazit i otcův tým. Jakmile bude vše vyřízeno, tak se s nimi vrátím do Montany, nebo na královský dvůr."
,,Takže je nakonec povedeš jo? A co tvůj moroj?"
,,Pořád budu jeho strážcem, ale princ Daškov má tolik strážců, že nebude vadit, když se na nějakou dobu vypařím. Je možné, že od něj odejdu úplně, aby se plně věnoval lovu a zabil všechny zmetky."
,,Víme, že chceš pomstít svého otce." Řekne Alberta a dá mi ruku na rameno. ,,Ale tím, že se budeš honit za každým strigojem, tě pošle jenom za ním."
,,Otce nezabil strigoj." Řeknu, stoupnu si, v peněžence vyštrachám několik stovek a hodím je barmanovi na stůl. ,,Zabila ho jinačí stvůra… Musím jít… Za několik hodin mám službu."
,,Oni ti nedali volno?" otázal se Mike
,,Ne… Jsme jenom strážci." Dodám a odejdu z baru. Z kapsy jsem vytáhl klíče od motorky, i když v tomto stavu bych řídit neměl, si nasadím helmu, nastartuji a vyrazím směr Královský dvůr.
Nijak jsem se nesral s normální jízdou, a proto jsem využil schopností upíra a přemístil se jenom několik set metrů od příjezdové cesty KD.
Udělal jsem veškerou práci a udělal pravidelnou obchůzku. Hned po práci jsem se vrátil domů, matka byla ve své ložnici a spala. Zayja si kreslila a Ivan se učil do školy. Ještě ani nezačala škola a on už se učil, za tohle jsem ho vždy obdivoval. Taky je pravda, že tento rok maturuje a chce být nejlepší ve třídě. Pod mým velením to zvládne levou zadní, dokonce i se zavázanýma očima.
,,Nazdar děcka" řeknu, no moc velkého nadšení se mi nedostalo. Před chvilkou musela odejít návštěva, která nás navštívila, ještě než jsem zdrhnul do baru.
,,Zayjo, Ivane, jde se cvičit" řeknu jim
,,Ale já se musím učit." Řekne Ivan.
,,Jediný co potřebuješ, je vypustit trochu páry." Řeknu, vezmu mu knihu z ruky odhodím na stůl. ,,Nedivil bych se, kdybys tu knihu neznal zpaměti. ,,Navíc, já za pár hodin nebudu moc na slunku a poté odlétám do Ruska."
Cvičili společně několik hodin, poté jsem začal pociťovat únavu a palení slunka.
,,Tak jo, už se půjde na kutě."
,,Brácha, půjdeme v pondělí do školy?" zeptala se mě Zayja. ,,Když máme je celou dobu v posteli."
,,Ne, zítra do školy nejdete, ředitelka vám dala volno."
,,A ty zítra do práce jde?" zeptal se mě Ivan.
,,Jo, na týden budu muset odjet do Ruska, takže se bude teď starat o sestru a mamku. Je ti to jasný, nachystám ti potřebné jídlo, abys mohl vařit oběd." Obejdu jeho otázku.
,,Dobře."
,,Pojď se mnou napíšeš si seznam a ty Zayjo, vykoupat a spát."
,,Proč ten seznam nenapíšeš ty"
,,Nemohu."
,,Tvoje oči, proto máš ty brýle, jsi už slepý?"
,,Ne, ale není k tomu daleko."
,,Až, úplně oslepneš, budeš pořád strážcem?"
,,To nevím, ale díky sluchu jako bych pořád viděl. Až oslepnu, tam by se mi měly zlepšit jiné schopnosti, takže bych měl fungovat a bojovat a neboj, nakládačku ti mohu dát kdykoli." Řeknu a začal jsem mu diktovat všechno potřebné.
,,Kdyby sis s něčím nevěděl rady tak klidně volej."
Odjel jsem hned to ráno, let byl v pohodě, lidé moc necestují nočními lety, takže nylo téměř prázdné.
Na letišti na mě čekalo strážcovské auto, takže jsem si vyzvednul klíčky a jel do dhampíří vesnice. Aspoň v něčem máme výhodu. Do tohoto města mohou jenom dhampíři. Jsou tu dhampíří rodiny a je tu academie sv. Žeňkova kde se matka seznámila s otcem.
Já sám jsem tu studoval a odmaturoval.
Jsou tu i centrály s dhampíry. No prostě vše co chcete zařizovat ohledně dhampírů jde nejjednodušeji tady.
Byl tu noční i denní režim, díky bohu, jinak bych se asi nezařídil. Ubytoval jsem se v hotelu, rychle zatáhl závěsy a zabarikádoval se proti slunku.
Jakmile zapadlo slunce, začal jsem všechno vyřizovat. Sešel jsem se s partou a vyjasnil jim, co se bude dít dále. Všechno přijali, ani jeden nemají rodinu, popřípadě jenom přítelkyně.
Všeho toho papírování bylo příšerné, a jelikož jsem ty písmenka už moc neviděl, museli mi to číst. Bylo to pro mě strašně ponižující. Jsem jeden z nejlepších strážců a musí mi číst text.
Všechno bylo vyřízeno za pět dní. Bylo to dlouhé papírová, upřímně tohle nenávidím.
,,Takže jsem dohodnutí?" zeptám se jich. Všichni jenom přikývli.
,,Dobře, hlaste se na královském dovře, poté budeme lovci v Montaně. Jo a zopakujte si, jaké to bylo ve škole. Ředitelka Kirová by chtěla, abychom párkrát vyučovali na sv. Vladimírovi.
Všichni nespokojeně zavzdychali, ale nakonec souhlasili.
Vracel jsem se a vzal to trochu oklikou. Potřeboval jsem si provětrat hlavou, s motorkou. Bylo kolem třetí ráno, takže to pro mě byl pozdější den.
Jel jsem dlouho a přejel dvě černá auta, když v tom mi do cesty vběhli strigojové. Bylo jich osm. Rychle jsem zabrzdil a byl od nich necelých pár metrů. Sundám si helmu a vystáhnu svůj kůl. Auta za mnou právě zastavila a vystoupili z nich ti nejméně pravděpodobní lidí na světě. Bratrstvo.
Pro kristovi rány, proboha, vy mi to děláte naschvál. Zanadávám si.
,,Tohle není váš soupeř, vypadněte odsud, dokud můžete." Neodpověděli a šli rovnou ke mně, jenom tak tak jsem je stihl znehybnit pomocí mé energie. Poté na mě zaútočili strigojové...
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat