Doufám že se vám další kapitolka bude líbit :D
,,Takže to už víš." Řekne a podívá se jí přímo do očí.
,,Jo vím." Odpoví mu.
,,Rose."
,,Jak dlouho to víš."
,,Zjistil jsem to ten den, když jsi odjela do Japonska, chtěl jsem ti to říct." Řekne ji a Rose dojde jejich telefonát na letišti, ještě než našla Hana.
,,Tak proto jsi mi volal." Řekne. Rose byla v šoku, byl to totiž jediný z jejího okolí, kdo jí chtěl něco povědět o jejím otci.
,,Jo chtěl jsem tě vzít na večeři, nebo na oběd a říct ti to o něm. Přísahám, že jsem to zjistil v ten den." Řekne. Dimitri vypadal ustaraně. ,,Mazurovi to ten den také došlo a proto jsem letěli do Japonska, chtěl se s tebou setkat, jenomže tvůj otec to znemožnil a my museli odjet." Objasnil to co věděl.
,,Já jsem ten rozhor slyšela, v tu dobu jsem totiž byla na střeše, přesně na tou místností, kde jste byli vy. Všechno jsem slyšela." Řekne mu a promne si svoje ruce, byla z něj nervózní, ne protože to byl hlavní zabiják, ale protože ji záhadným způsobem tento chlap zatraceně přitahoval.
,,To proč jsi tady, souvisí to nějak s tím s rozhovorem Mazura a Aymuim?"
,,Jo." Řeknu a podívá se do téměř prázdného hrnku kávy. Káva v něj už byla studená, ale i přesto, že ji Rose neměla vůbec ráda studenou, tak ji vypila. ,,Pohádala jsem se s otcem a strýčkem, poté dokonce i s bratrem." Řekne a při té vzpomínce se ji navalili slzy do očí, polohlasně se usmála a snažila se rozehnat slzy, ale nepodařilo se ji to. Jedna a poté druhá slza ji stekla po tváři. Rose si je rychle utřela a znovu se usmála ,, Nejhorším na tom je, že můj bratr to věděl několik let a nic mi neřekl, a ty, který jsi mě znal několik dnů, jsi mi to chtěl říci jakmile jsi to zjistil."
Rose si znovu musela setřít slzy z tváří. Nyní se ani neodvážila se podívat na Dimitrie, byla v emocionálním přetížení a nepotřebovala aby ji viděl jak brečí.
Rose si schovala svůj obličej do dlaní, a pokoušela se uklidnit.
,,Rose." Řekne, jeho smetanový hlas byl nádherný. ,,Podívej se na mě." Řekne, Rose ale měla pořád obličej zakrytý dlaněmi. ,,Rose, podívej se na mě." Dimitri to z opakoval a do jeho hlasu se v bloudilo mnohem více něhy, než od něj Rose kdy čekala.
Rose se na něj konečně podívala, střetli se jejich oči, vpíjeli se do sebe.
,,Netuším z jakého důvodu ti to tvůj otec zatajil, stejně jako tvůj strýček a bratr, ale určitě to dělali z nějakého důvadu, a proto by jsi se k nim měla vrátit" řekne a zhluboka se nadechl jako by chtěl říct další větu, ale na poslední chvilku si to rozmyslel.
,,Ne, do Japonska nechci vrátit, teda ne v poslední době." Odpoví mu a usměje se.
Dimitri ji na její úsměv opověděl dalším úsměvem a ten se Rose vypálil do paměti, byl dokonalý.
Vzal svůj hrnek kafé do ruky a dopil ho, podíval se na hodinky a poté z okna. Hlavu otočil směrem k Rose a pořád se usmíval.
,,Takže, pokud nemáš něco v plánu, tak znám jednu moc pěknou restauraci u řeky Moskvy, mohli bychom si dát oběd, zvu tě." Řekne ji a pozvedne jedno oboří a Rose tím vyrazil dech z plic, tohle od něj rozhodně nečekala.Znala jednu jasnou odpověď
,,Moc ráda si dám s tebou oběd."....
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat