Restaurace byla moc pěkně udělaná, stoly byly nádherně prostřené a k tomu nádherný výhled.
Společně si objednali jídlo, a mezitím co na něj čekali tak spolu mluvili.
,, Takže Dimitri, kolik máš sourozenců. Typovala bych to tak na tři sestry??"
Dimitri se hlasitě zasmál a ukázal svoje zuby.
,,Přesně tak, jak to děláš?" zeptal se ji nevěřícně.
,,Svoje triky si zásadně nechávám pro sebe." Řekne a napije se vody, kterou ji číšník donesl.
,,Dobře, a co ty, v kavárně jsi zmínila, že máš bratra."
Rose si prohrábla vlasy a podívala se na pití, které bylo před ní.
,,On vlastně není můj pokrevní bratr, je to sirotek a Yasuno ho našel, když mu bylo devět let, od té doby jsme pořád spolu, beru ho jako svého bratra." Řekne.
Číšník zrovna přišel, když Dimitri chtěl něco říci, ale musel spolknout otázku.
Číšník byl mladý kluk, okolo osmnácti let, a jakmile spatřil Dimitriho, tak silně znervózněl. Přeci jenom chlap metr devadesát a nějakých sto třicet kilo, koho by tím neznervóznil.
Jenomže Dimitri mu nevěnoval žádnou pozornost, všechnu pozornost totiž věnoval osobě, která seděla právě před ním a dívala se na své jídlo zamilovanýma očima.
Dimitri se tomu musel usmát, vážně, celý Mazur.
Rose vycítila, že ji Dimitri sleduje a tak vzhlédla od jídla a zadívala se mu do očí.
,,Co." Zeptala se ho a jako by se Dimitri probudil ze snění.
,,Nic."
Jakmile spořádali oběd, tak tam ještě nějakou dobu seděli. Když v tom Dimitrimu přišla esemeska.
,,Omlouvám se." Řekne, a při tom se smál.
,,V pořádku." Odpoví mu Rose a napije se vody.
Mám pro tebe nový úkol, za půl hodiny v mé kanceláři. M.
Dimitrimu spadl úsměv z tváře. Jakmile to Rose taky zaznamená, tak se přestane smát.
,,Děje se něco?" zeptala se ho.
,,Rose… já se moc omlouvám… ale musím jet." Řekne Dimitri a vrátí mobil do kapsy od riflí.
Rose chápavě přikývne. Dimitri si stoupne a začne se oblékat, a Rose ho napodobí.
Oběd a všechno už měli dávno zaplacené, takže se tím nemuseli zdržovat.
Vyšli z restaurace a zamířili k jeho autu, jenomže Rose se v poslední chvíli zastavila před dveřmi řidiče.
,,Co to děláš."
,,Pojedu metrem" řekne a při tom ji spadne několik kudrnatých pramenů do tváře.
,,Proč bys měla jet metrem?" nechápal Dimitri, vztáhl ruku a neposlušné prameny vlasů ji zasunul zpět za ucho.
,,Spěcháš, a já tě nebudu zdržovat, byla by to zbytečná zajíšťka, metrem jsem doma za půl hodiny." Vysvětlila mu.
Poté bylo ticho, Dimitri zvažoval možnosti, ale nakonec souhlasil.
,,Dobrá, ale poté mi napíšeš, že jsi dorazila domů."
,,Prosím tě, ubránit se dokáži sama, sám ses na vlastní kůži přesvědčil, jak dobrá někdy jsem." Řekne Rose a usměje se na něj. Dimitri ji ten úsměv také oplatí.
,,Dobře a ještě jednou se za to moc omlouvám."
,,V pořárku, nic se něděje, prostě se stává...Měj se." Řekne Rose a vydá se na cestu.
,,Mrzí mě to. Měj se." Ozve se za ní ještě Dimitri. Rose se otočila čelem k jeho autu. Sledovala, jak nastartoval a vycouval z parkoviště. Dimitri vyjel, a jakmile zabočil za roh silnice, tak se Rose dala zase do pohybu směrem k metru.
Když byla doma, pořádně za sebou zamkla. Hned přešla k počítači, zapnula ho a zkontrolovala, jestli tu nebyl náhodou nezvaný host.
Ne. Bylo čisto, nikde ani noha.
Proto Rose z kabelky vytáhla jednu svoji pistoli a položila ji před sebe na stůl, hned vedle počítače.
Poté z kabelky vytáhla i svůj zápisník a nakonec vytáhla i svoji knížku, kterou četla nejméně milionkrát a všechno už zná nazpaměť.
Hlavou ji prolétla vzpomínka, jak s otcem sedávali na zahraně pod stromem sakury a četli tuto knihu. Otec ji vysvětloval, jak to bylo tenkrát v jiné době, a jí se to velice líbilo.
,,Kde jsou ty časy." Zašeptala.
V domě bylo ticho a jediný zdroj zvuku byla silnice, která se táhla podél ubytovny.
Po asi deseti minutách ticha a sezení na židličce u stolu, před počítačem, vytáhla z kapsy mobil, našla uložené kontakty a pod písmenem D našla osobu, kterou hledala a napsala mu krátkou textovku, že dorazila v pořádku.
Rose se kolem třetí hodiny ráno vzbudila z noční můry.
Rose popadala dech, byla to jenom noční můra, obyčejné výčitky svědomí.
Rose vstala a zamířila si to rovnou do koupelky, tam si vysvlékla pyžamo a šla rovnou do sprchy a musela na sebe pustit studenou vodu.
O deset minut později ze sprchy vylezla a opět si oblékla pyžamo, jenom že se do postele nevrátila.
Místo toho si sedla ke stolu, oddělala počítač, místo počítače dala na stůl velký kus látky, který byl přes celý stůl, a položila na ni jednu ze svých pistolí a začala ji šroubek po šroubku rozebírat.
Komentáře
Okomentovat