Přeskočit na hlavní obsah

Nájemný vrah: 14. Kapitola




agent 47 katia:


 

Dimitri Po.
,,Sakra co zase chce." Řekl si Dimitri v hlavě. Dimitri jel k hlavní budově Mazurcorporation.
Dimitri zajel na parkoviště a zaparkoval. Poté došel do budovy a prošel ochrankou, no musel vytahovat pár nožů a dvě pistole.
Vsadil by se, že Rose měla v kabelce také nějakou zbraň.

Vyjel do patra kde, má Mazur kancelář, vystoupil a šel chodbou přímo. Od té doby, co je navštívila Rose, se tu změnili opatření. Více lidí, lepší zbraně, všechno mnohem lepší.
Došel před dveře, zastavil se a zaklepal. Jakmile se ozvalo vyzvání dále, mohl otevřít dveře a vejít.
Vevnitř kanceláře šlo cítit vůně jeho cigaret.
,,Dimitri, jsem rád, že jsi tu tak brzy." řekl Mazur
,,Řekl jste, že mám jenom půl hodiny na to abych sem přijel, tak jsem jel co nejrychleji mohl, možná vám přijde nějaká ta pokuta za překročení rychlosti." Zavtipkoval Dimitri. Mazur se tomu samozřejmě také zasmál, ale ne tak jako Dimitri.

,,Dobře. Tak přejdeme rovnou k věci." Řekne už vážným hlasem Mazur.
Do místnosti přišel Mazurovi pracovníci, kteří většinou pracovali na těchto akcí společně s Dimitriem.
Na velké obrazovce se ukázal obličej Batroka."
,,Batrok. Nájemný žoldák, v podsvětí je známý tím, že je to vrah."
,,A co s ním." Zeptá se Dimitri zvědavě, a trochu podrážděným hlasem.
,,Před dvěma dny dojel do Ruska a myslel si, že se mi vyhne. Zná zákon a porušil ho." Řekne Mazur a popotáhne dým ze své cigarety.
,,Batrok si včera od nás koupil dvě děvky." Řekla mu Taša, ta zařizovala vybavení a informace o jeho ,,Klientech". ,, Dnes ráno je našla policie mrtvé." Řekne Taša, a jemu se vybaví dnešní ranní zprávy, dvě mrtvé v parku, ,,no jo to musí být bezpochyby ony." Řekne si v duchu.
,,tvůj úkol je, abys od něj dostal peníze, a pokud se ti nepodaří je dostat, tak máš povoleno ho zabít." Řekne narovinu Mazur a je zřejmé že má na Batroka spadeno, nejspíše už dříve ho chtěl nějak odstranit, ale až teď se mu naskytla vhodná příležitost.
Mazur popotáhne z cigarety a následně ji tipne. ,,Batrok mi ještě dluží za pobyt v Moskvě, tak to z něj dostaň." Řekne a zkříží si ruce na prsou.
,,Promiňte pane, že se tak ptám, ale proč jste o to požádal zrovna mě. Igor je lepší vymahač peněz, já jsem zabiják, střílím, ne vymáhám." Řekne narovinu Dimitri, nešlo mu to do hlavy, prč neposlal Igora.
Rozhostilo se ticho, ani jeden z jeho kolegů si nyní nedovolil ani kváknou.
Dimitri a Mazur si dívali do očí a ani jeden neuhnul pohledem, začala hra kdo dříve uhne očima. Oba dva jsou velmi silní muži a ani jeden nesnáší prohru, a i když je Dimitri silný tak pohledem uhnul jako první.

,,Omlouvám se." Ospravedlní se Dimitri, ale Mazur pořád mlčí.
,,Jde o to…" začne Mazur, vstane ze židle, předkloní se a rukama se opře o stůl. ,,Jde o to, že nikomu jinému než tobě moc věřit nemohu." Řekne a pokývne hlavou a tím dám znamení týmu, ať vypadnou z místnosti.
Jakmile za sebou zavřeli dveře, tak se jako by Mazur uvolnil.
,,Věř tomu Dimitri, že kdybych měl jinou možnost, tak tam pošlu Igora, jenom že tu možnost nemám." Řekne Mazur.

,,Pane?" zeptá se ho tázavě Dimitri, který se snaží pochopit situaci.
Mazur se opět posadil na židli, něco naťukal do klávesnice, a poté obrazovku otočil směrem k Dimitriovi.
Na obrazovce byla fotka Igora a Wiga Tarasova.
,,Dělá na obě dvě strany. Dozvěděl jsem se, že mu Wigo za mojí smrt nabídl tři miliony dolarů." Řekne. Dimitri se posune více k obrazovce a sedne si na židli, která byla umístěná před Mazurových stolem, pečlivě si obrázek prohlídne.
Opravdu to byl Igor s Tarasovem.
Dimitri si nešťastně povzdychl ,,Proč jsem si toho nevšiml." Řekne Dimitri potichu, ale i tak ho Mazur slyšel.
,,Nemohl jsi to vědět." Řekne Mazur a zapálí si další cigaretu. Podle popelníku, který měl na stole, to byla už třetí.
,,Postarám se jak o Batroka, tak i Igora. Spolehněte se." Řekne Dimitri, vstal ze židle a šel ke dveřím. ,,V to doufám, Dimitri. Jo a Igora chci živého." řekne Mazur
Před dveřmi se Dimitri ale zarazil.
,,Pane, něco by jste měl vědět. Vaše dcera je v Moskvě." Řekne a odejde z místnosti.
Mohl si jenom představovat, jak Mazur vypadal.
Jakmile měl Dimitri všechnu práci hotovou, tedy mrtvého Batroka,

:

jeho peníze, a Igora u Mazura v jeho firmě. Tak mohl jet Dimitri konečně domů.
Když dorazil domů, bylo kolem půl jedné ráno, nebylo to zase tak moc hodin, ale Dimitri byl unavený ale i tak se Dimtri šel osprchovat.

Pod sprchovým koutem stál dlouho, teplá voda mu spadala na zada, které bylo pokryto různým tetováním, i ruce měl petotované.
Jakmile byl ve sprše hotov, tak se převlékl do volných kalhot a trička s krátkým rukávam a konečně ulehl do postele, ale ještě než usnul se podíval na displej mobilu, měl jednu sms. Byla od Rose a v ní stálo, že dorazila domů v pořádku.

Dimtri se nad tou esemeskou usmál a poté zavřel oči a usínal s obrázkem Rose před očima.

Další den ráno se probudil kolem sedmé hodiny ranní.
Proto se oblékl do sportovního a šel si na hodinku zaběhat, a aby toho nebylo málo, tak jakmile se vrátil, tak si šel dolů do sklepa trochu zaboxovat.
Přeci jenom si musel udržovat dobrou kondičku.
Poté jakmile byl hotový se sportovní aktivitou, tak se převlékl ze sportovního a oblékl si černou košili, černé rifle a na to kožený hnědý kabát, samozřejmě jednu střelnou zbraň si dal za záda a nože schoval v kabátě, a jakmile byl hotov, tak vyrazil do města.
Nejdříve se potřeboval nasnídat, a proto šel do své oblíbené kavárny, a jakmile do ní vešel, tak jeho pohled padl na Rose.
Opět tam seděla a v ruce měla tu svoji japonskou knížku. Dimitri se nad tím zasmál a šel si přisednout k ní.
Rose byla mile překvapena a jeho přítomnost vřele uvítala.

Rose a Dimitri se v kavárně začali scházet každý den, a začali se pomalu jeden druhému otevírat a začali si jeden druhému věřit.


Photography by Alex Mazurov. cafe, restaurant, wine, couples, love, hands, holding hands, black and white, urban, evening,:



Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.