,,Vážně to chceš?" zeptal se ji znovu Dimitri, aby se ujistil, že to myslí vážně. Protože právě před chvilkou mu řekla, že se chce setkat se svým otcem.
,,Vážně." Řekne Rose s vážným hlasem.
Zrovna seděli na svém místě v kavárně, seděli naproti sobě a jeden druhému se dívali do očí.
,,Dobře." Řekne Dimitri, a poté se podívá na hodinky. ,,Nyní bude půl desáté, Mazur má zrovna jednání. Typuji, že to bude trvat do půl jedenácté, maximálně do jedenácti. Za 45 minut jsme u Mazurcorporation, mohli bychom na něj počkat v jeho kanceláři." Řekne Dimitri, a ona jenom na jeho plán přikývla.
Oba dva zaplatili kafé a poté nastoupili do auta.
Čím blíže byli centru, tím byla Rose nervóznější, a chtěla se někam zahrabat. Rose to ani nezaznamenala, ale procházela bezpečnostní halou a vyjela společně s Dimitrim do 75. patra.
Rose se ani nenadála a stála uprostřed kanceláře.
,,V pořádku?" zeptal se ji Dimitri, ale ona moc nereagovala. Byla pořád duchem nepřítomna a myslela na to, jaké to bude, až se po několika letech opět uvidí. Tedy ne po několika letech, viděli se před několika měsíci, ale to nevěděli že jsou vůbec příbuzní, na tož aby byli dcera a otec.
,,Rose." Promluvil za se Dimitri, ale tentokrát se na něj Roso otočila.
,,Promiň co jsi říkal." Zeptala se ho trochu provinile.
,,Ptám se, jestli jsi v pořádku." Zeptá se ji znovu.
Rose si najednou prohrábne vlasy a sedne si na jednu z židlí, která byla před Mazurovým stolem.
,,Já nevím. Všechno je toho najednou moc." Řekne, předkloní, ruce si položí na stehna a hlavu vloží do dlaní. ,,Co, když mě nebude chtít vidět… Co když mě bude nenávidět." Řekne Rose, a pro Dimitriho byla očividné, že se toho setkání bojí.
Proto k ním Dimitri vykročil a stejně jako ona, tak i on si sedl na židli, teď byl naproti ni.
Dimitri nejdříve zaváhal, ale poté si vzal její ruce do svých dlaní.
,,Rose, poslouchej mě." Řekne.
Rose měla sklopenou hlavu dolů a dívala se na podlahu, proto Dimitri pravou rukou pustil jednu její ruku. Pravou zvedl k jejímu obličeji a vzal její bradu do své dlaně, tím přiměl, aby Rose zvedla hlavu, ale nepodívala se na něj. ,,Rose podívej se ně mě." Řekne Dimitri a Rose poslechne, jejich oči se najednou střetnou.
Oba dva se do sebe vpíjeli, ten okamžik byl nepopsatelný, bylo to jako by se potkaly dvě stejné duše.
,,Rose tvůj otec tě miluje, i když jste se tolik let neviděli. Přeci, jenom aby tě opět mohl spatřit, jel až do Japonska, myslíš, že by vážil tak dlouhou cestu, kdyby tě nemiloval?" zeptal se jí a ona zakývala hlavou, že ne.
,,No tak vidíš, nemáš se čeho obávat." Řekne Dimitri.
Mazur Po.
Rada skončila a Abe si mohl konečně od těch žvástů na chvilku odpočinout.
Vešel do výtahu a vyjel do 75. patra, a hned jak vystoupil, tak ho zastavila jeho právě telefonující sekretářka.
,,Pane Mazure, v kanceláři na vás čeká pan Belikov s vaší novou strážkyní." Řekne, a při tom držela sluchátko tak aby to ten dotyčný na konci neslyšel, poté dá zase sluchátko k uchu a něco si zapíše do poznámek.
,,Novou strážkyní?" Zeptá se Abe udiveně, a jelikož mu nemohla dále odpovědět, tak šel chodbou přímo ke své kanceláři.
Při tom kývnutím pozdravil každého strážce, který stál, každý asi 10 metrů.
Abe nejdříve zaváhá, ale nakonec otevře dveře do kanceláře, vejde a následně se zarazí.
Rose se otočila, jakmile do kanceláře někdo vešel.
Byl to on, její otec.
Jak Rose, tak i Dimitri si stoupli a sledovali udiveného Mazura.
Jako první, kdo prolomil ticho, byl Dimitri.
,,Nechám vás o samotě." Řekne, ještě než odejde tak stiskne Rose jednu ruku a povzbudivě se na ni usmál. Rose se mu to snažila oplatit, ale moc velký úsměv na rtech nevyčarovala.
Jakmile za sebou zavřel Dimitri dveře, tak se Abe probudil.
,,Jsi tady." Řekne jako omámený Abe.
,,Ano jsem tady." Odpoví mu po chvilce Rose.
,,Jsi tady, právě teď " Řekne opět nevěřícně Abe a najednou s k ní vydál, a pevně ji obejme.
Rose byla nejdříve v šoku ale po chvilce váhání ho také obejala, a všechny Rosiny myšlenky byly ta tam.
Abe ji jednou rukou hladil po zádech a druhou měl na její hlavě.
,,Bože, nemůžu uvěřit, že jsi tady. Moje malá Růženka." Řekne a Rose při té přezdívce vyhrkly slzy z očí. ,,Moje malá Rosie."
Pokračování příště...
Prosím komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat