(Ne)Mrtví 14. Kapitola

Přináším vám další kapitolku, doufám že se vám bude líbit.

---

Před 5 dny

Marie Po.

Byla jsem doma a snažila se přijít na jiné myšlenky, než jenom na Pavla a Nikolaje. Jenže bylo těžké, když vám tak schází. Když už jsem na ně myslela, snažila si vybavit co nejlepších vzpomínek. Bylo jich hodně, ale také hodně těch špatných. Celý den jsem byla zavřená ve své ložnici, a buď kreslila, nebo četla a sem tam něco dokonce zapsala.

Xander a Ivan si šli koupit něco do města, tak jsem byla sama, když najednou někdo zabouchal na dveře.

Věděla jsem, že tu nikdo není, ale stejně jsem ho nechala nějakou domu bušit na dveře, po té, když už jsem věděla, že asi neodejde tak jsem sešla dolů a otevřela dveře. Stál v ní mladý muž kolem 20 let, byl to nově proměněný Immortui, tedy né úplně nově, mohl mít tak kolem 5 let.

,,Dobrý den, paní Rosemarie, omlouvám se že ruším, ale od mého mistra, nejvyššího z rodu Woodlliů, vám předávám informace, že se tento týden bude konat zasedaní nejvyšších z rodů, v obálce najdete další informace ohledně zasedání." Řekne a předá mi obálku, kterou držel v ruce.

Neřekla jsem nic, ani děkuji a ani jakýkoliv rozlučný projev, ne byl mladý a já s mladými Immortui zacházím tak jak se s nimi má zacházet. Starší se ke mně chovali hnusně, nehodlám dělat pro mladé nějakou výjimku, musí si vydobýt místo mezi námi.

Rod Attalovců

Za mimořádných okolností, je zasedání rady uspíšeno a přesunuto na 25.4.

Na letišti, na vás bude čekat soukromý let do Říma ve dne 22.4.

Ve 14 ⁰⁰ vašeho času.

Prosím o plnou účast, všech nejvyšších z rodů.

Adam

Rod Woodville

To je konec. Tyhle zasedání se mohou protáhnout na celé týdny, neboli řečeno, jsou tam do té doby, než se nevyřeší všechny problémy.

Obálku jsem položila na zdobný stolek z 2. poloviny 19 století a sedla si na pohovku, která byla hned naproti stolku.

Ani ne za hodinu přišli Xander a Ivan. Jakmile mě uviděli, jak sedím na pohovce, a před sebou mám nějakou obálku, přestali se smát.

,,Co je to za obálku" zeptal se Xander, ale jakmile uviděl erb rodu Woodvill, tak znejistil.

,, Jde o zasedání rady, přesunula se o dva měsíce" řeknu mu, ale do očí se mu nepodívám.

,, To znamená, že je tento týden."

,,Přesně tak", řeknu mu, Xander si vzal obálku ze stolku, a přečetl si, co v ní bylo napsané.

,,Kdy přišla" zeptal se mě znovu.

,,Před dvěma hodinami, převzala jsem ji od mladého Immortui." Řeknu.

,,Od kdy Adam, posílá po mladých dopisy s radou". Xander byl udivený, stejně jako já.

,,Vypadá to, že asi odedneška"

Dneska odlétáme, dopis přišel den před naším odletem, ale to nebyl žádný problém. S Xandrem jsme byly sbaleni hned. Ještě jsme kontaktovali Sybellu a Vincenta, byli to mí sourozenci po Immortui stránce, byli mladší než já a to znamenalo, že jsou podřadnější a nemohli se tak účastnit rady.

Rady se účastní jenom Immortui, kteří mají více než 200 let, ale také to může záviset na nejvyšších z rodů. Já se rady účastnila od 150 let, ale nebyla jsem jediná, která tam nedosahovala 200 let.

Zanechali jsme potřebné instrukce, já je přenechala Benjamínovi a Zachariášovi, kteří měli dávat pozor na Dimitriho a celou academie. Nebylo pochyb, že někdo může využít toho, že odlétám ze států.

Všichni letěli pohromadě, všechny 4 rody. 5 rod neboli rod Woodille, ten má sídlo v Římě. Na palubě letadla byli už dva rody, vlastně jediný rod, který tam nebyl, byl rod Alexujevů. Jsou to Rusové, takže nejspíše přiletí jiným letadlem.

Většina z nás, nesnáší létání a to proto, že jsme staromódní a chceme cestovat normálními způsoby, jako by žádná letadla nebo žádné jiné dopravní prostředky nebyli.

Nejvíce mě ale zarazilo to, že náš nejstarší Spyridon, neletěl s námi, v Římě tedy už je. Což bylo ještě divnější.

Let trval dlouho, ale všichni ho snesli tím, že ho prospali.

Jakmile jsme dosedli na zem, všichni pochvalovali boha za to, že jsou zase na zemi. Na letišti na nás čekalo několik desítek černých aut. Jakmile jsme do nich nastoupili rozjely se. Řidiči byli mladí Immortui, ale nebyli proměněni tento rok, muselo to být více jak 3-5 let. Možná více.

Jeli jsme do hlavního města Itálie, Říma.

Kličkovali jsme ulicemi, až se dostali na místo, kde má sídlo Woodillů. Sídlo bylo kousek za městem, je velké, ale ještě větší je pod zemí. Tunely, byly dlouhé a vedli pod celým Římem. Chodby byly plné nástrah a kdyby jste je neznaly, zabily by vás hned po prvním kroku dolů, brání to nežádoucím návštěvníkům. Máme aspoň jistotu, že nás nikdo nepřekvapí, když jsme pod zemí, nebo spíme

Přivítalo nás služebnictvo a postupně ubytovávalo v jednotlivých pokojích.

Já a Xander jsme měli pokoje hned vedle sebe. Spyridonův pokoj byl jako vždy, věděla jsem moc dobře kde je a co přijde během následujících dnů...

Pokračování příště ....

Prosím o komentáře....