Přináším vám sem další kapitolku Nájemného vraha.
Doufám že se vám bude líbit :D
Ame šla chodbou a jelikož tu už byla, tak moc dobře věděla, že se jde do místnosti kde pracoval Mazur.
Vstoupili do místnosti, on byl za stolem a něco dělal, byl děsivým, když nebyl nasraný, ale nyní byl nasraný na ultimátum.
Takže si dokážete přestavit, jaký budil strach.
Dimitri ji násilně posadil do židle přímo před jeho stolem, pouta měla stále na rukou, ale aby toho nebylo málo, tak ji ještě připoutal k té zatracenému kusu dřeva.
Abraham si vzal cigaretu a zapálil si ji, popotáhl a pak vydechl kouř.
,,Takže, 47, že?" Mazur ji zkoumal, každý detail její kůže mu připomínalo jak vypadala jeho žena.
,,Takže co takhle mi říct, co jsi tu chtěla" řekne, přiblíží se k ní a nakloní. Přímo před Ameninu tvář, využila toho a do tváře mu plivla
,,Tobě nic říkat rozhodně nebudu" řekla japonsky.
Belikov okamžitě zareagoval a vytáhl svoji zbraň a nabil ji. Mazur mu ukázal rukou, že to nebude třeba, tak ji tedy sklonil, ale pořád ji držel v ruce. Ame se na něj podívala a usmála.
Očividně ho naštvala.
,,Nemám ve zvyku mlátit ženy, obzvláště ne tak krásné." Řekne, ale najednou ji od něj přiletěla rána.
Ame měla už tak bolavý obličej, takže další rána ji nijak nevadila.
Pár krát ji ještě uhodil, ale potom přestal, protože na jeho rány vůbec nereagovala. Jenom normálně seděla a tak trochu se smála.
,,Vy si vážně myslíte, že mlácení ze mě něco dostanete??" zeptala se jich a při tom se smála ,,V Japonsku, nás učili jak vytěsnit bolest, tak abychom se mohli soustředit jenom na náš úkol" řekne a vyplivne krev.
,,Proč nás napadla Japonská mafie"
,,Ne, ne. Nenapadla vás, já tu nejsem ve jménu Yakuzi"
,,Tak proč jsi nás napadla??"
,,Máte tu největší databázi lidí z Podsvětí, ještě jednu mají v hotelu Continental, je ale žádný blbec nevykrade" řekne a zavře oči jako by byla unavená, ale zase je potom otevře a zadívá se přímo na Mazura.
,,Tak jste radši chtěli vykrást nás." Řekne ,,A kdo je ta osoba, kterou tak urputně hledáte a jste ochotna za ni obětovat i vlastní život?"
Ame mu ale neodpověděla, jelikož sama nevěděla, jestli je to pravda, to co slyšela.
Japonsko, před 2 týdny.
Ame byla ve svém pokoji a snažila se usnout, ale bylo ji takové teplo že se rozhodla zajít do kuchyně si napustit trochu vody. Otevřela posuvné dveře a šla do kuchyně. Dům v němž bydlela, byl typicky japonského stylu, bylo tu jenom jedno vrchní patro, v nichž byly pokoje na spatní.
Ame sešla dolů, když z otcovy pracovny slyšela hlasy. Byl to její otec a strýc.
Nevěděla, o čem se hádali, dveře byly zavřené a hlasy byly velice tiché. Ame proto přešla blíže k jeho pracovně, hlasy byli nyní hlasitější a zřetelnější.
,,Měl by si ji to říct, už dávno není malé dítě Ayumi" řekne strýc.
,, Já to vím, ale jako by to bylo včera, když jsme ji našli"
,,Ano, to je pravda. Hodně rychle vyrostla, před dvěma měsíci ji bylo 20, už je to žena, která by ráda věděla co vlastně je. A Čí je" řekne strýc otci, a v jeho hlas zněl naštvaně.
,,Nemůžeš ji do konce jejího života odepírat kdo je, a čí je vlastně dcera. Dřív nebo později to zjistí, s tvojí pomocí nebo bez tvé"
,,Jak by to mohla zjistit" zeptal se ho tichým hlase otce.
,,Ona si nějak cestu najde. Její otec ji nikdy nepřestal hledat, možná by ji už dávno našel, kdyby naše sítě byly oddělené od celého Podsvětí" řekne a na stůl dopadnou nějaké papíry.
,,Tohle je všechno co o ni víme že" řekne znovu strýc. Její otec mlčel, jeho mlčení bylo připisování i jeho zdravotnímu stavu. V jeho plicích se tvoří nádory, které produkují látku, která nadále zaplňuje plicím fungovat, tak jak by měli. Proto potřebuje dýchací kanylu, pomáhá mu s kyslíkem, který sám už nenabere.
,, Yasuno, vím že je to vůči Ame nefér, ale my jsme její rodina, já, ty, její bratři i sestry."
,,Takže ji nehodláš říci kdo je"
,,Ne, v blízké době ne"
,,Uvidíš, jednou za tebou přijde, a bude mít v očích nenávist, a nejenom vůči tobě, ale i vůči mě" řekne strýc a odejde z jeho pokoje. Po chvilce ho následuje otec. Ani jeden Ame nespatřil, ta toho využila.
V otcově kanceláři byla trochu zmodernizovaná. Byl v něm stůl na němž byl počítač zapojený do elektřiny.
Elektřina je napojená na celý dům, jenom že tu neměli žádnou tv nebo osvětlení na chodbách, ne bylo to jako v období nájemných vrahů neboli v Éře Edo.
Ame rozsvítila malou lampičku a podívala se na ty papíry.
Jméno: Rosemarie Jean Hathaway Mazur
Byly tam další informace, ale nechtěla je číst nebezpečně v otcově kanceláři, proto ze složky vytáhla všechny papíry, a aby to nebo tak nápadné tak do nich vložila jiné, ani nevěděla čeho se ty informace týkaly, ty které tam vložila. Zadělala zase složku a papíry, které obsahovaly informace o ní si schovala pod kimono, aby to nebylo nějak nápadné, že uprostřed noci je s papíry mimo její pokoj.
A jak se obávala, tak na chodbě narazila na svého strýce.
,,Kdepak jsi byla" zeptal se ji, s trochu nervozity v hlase .
,,Omluvám se strýci, nemohla jsem spát a potřebovala se napít vody, bylo mi příliš velké teplo" řekla s hodně japonským přízvukem, který si dokázala za ta léta tady vypěstovat. Její kroutící se vlasy ji spadali do očí. Strýc za ni přišel a odhrnul ji vlasy z očí.
,,Máš pravdu, dnešní noc je neobvykle teplá na to, že je teprve květen" oba dva se společně usmáli. ,,Běž spát, dobrou noc Ame" řekne ji a políbí na čelo, ale ještě než Ame zapadla do svého pokoje tak ji ještě zastavil strýc.
,,Jo Ame, chtěl jsem tě požádat, jestli by jsi za mě nevzdala hodiny, mám toho strašně moc a nezvládám to nyní" požádal ji o laskavost.
,,Jistě, mileráda ti pomohu, ale večer odlétám"
,,Neboj se, stihneš to bez problému. A kdybychom se už neviděli, tak ti přeji, hodně štěstí a nenech se proboha zabít" řekne a tím odejde.
Rusko, nejvyšší patro.
Současnost.
Ame přiletěla další rána, ale tentokrát od Belikova.
,,Odpověz"
Ame se jenom usmála.
,,Odvěď te mi ji z očí" Belikov, poslechl Mazurův příkaz. Rozvázal ji ruce, tak že nebyla přichycena k židli. Když najednou uvdiděla na střeše pohyb. Muž s raketometem, vypálil a tím uděla i do neprůstřelného skla dírů. Všichni padli rychle na zem, strážci vytáhli z pouzder zbraně.
Největší problém byl, že Mazur byl nejblíže k oknu.
Ame se naskytla výborná příležitost uniknout, ale jakmile uviděla odstřelovače na střeše, který mířil přesně na Mazura, udělala nemyslytelné.
Rozběhla se k němu ve schvýli kdy odstřlovač vystřelil. V hrudníku, těsně nad srdcem schytala ránu.
Střela ji prošla zády a prošla ven.
Ame vykřikla bolestí...
Pokračování příště ....
Prosím o komentáře ....
Komentáře
Okomentovat