Řekla jsem si, když je ten den, Mezinárodní den že, tak že semka přidám další kapitolku. Doufám že si ji užijete :D :D
Dimitri Po
Upřímně do té doby, než jsem ji poznal, tak se mi žilo báječně. Měl jsem práci, dobře placenou, skvělé přiřazení a dobře vycházím s rodinou.
Nyní když jsem ji poznal, tak jsem zjistil, že na světě se procházejí další příšery, ale místo toho aby lidem sáli krev tak jim dokonce žerou mozky. Naprosto bomba.
Takže ještě před týdnem jsem si klidně mohl vstávat s tím, že tam venku po nás prahnou jenom Strigojové, ale nyní to jsou tu i zombii. Jo vím, říkají si Immortui, ale přiznejte si to ,,zombii" se lépe vyslovuje.
Šel jsem normálně na hlídku do dolních pater, kde jsou kamery, každý strážce tam má nejméně deset hodin služby týdně. Já si to vyberu za jeden den. Moje svěřenkyně nikam dneska nejde, a po škole je hromada dalších jiných strážců, který mohou hlídal to její královské pozadí.
Sedl jsem si na volné místo, zapsal do rozvrhu, v kolik jsem přišel a začal pracovat. Většinou jsme dávali pozor na malá děcka v nižším kampusu.
Dhampíři a morojové jsou odděleni. Na morojských kolejích hlídají strážci, ale na těch dhampírských ne, proto je hlídáme aspoň přes kamerový systémy, ti větší dhampíři mají aspoň rozum a schovávají se před kamerami. Ale stejně se někdo sem tam chytí a je potrestaný třeba jako tréninky navíc, i když to není téměř žádný trest. Hodně dhampírů tréninky navíc potřebují jako sůl. Nabízel jsem jim, že je budu doučovat, ale on ne, radši půjdou na nějakou morojsou party.
Jak tak jsem tam seděl, tak kolem mě najednou prošli dva muži, byly tak ve stejném věku, možná i mladší, prošli kolem mě, nezastavili se nic, ale najednou mi od jednoho z nich přistál na stole složený malý list se skazem.
Dnes ve 12 hodin u sochy sv. Vladimíra, přijď sám.
To bylo vše. Ohlédl jsem se a jenom jsem viděl, jak odcházejí, vlasy měli bílé a stejná délka ale jejich cop, nebo co to bylo, byl jinačí. Rose ho měla také, ale ona na rozdíl od nich ho měla jinačí barvy a měla v nich korálky a dokonce jinak dlouhý. Museli patřit k ní, měli na sobě normální strážcovskou uniformu, znal jsem je od vidění, ale nikdy jsem si nevšiml, že by vypadali nějak jinak než ostatní strážci.
Jakmile jsem měl odpracované hodiny, tak jsem řekl klukům, že to dneska balím a jdu do svého pokoje. Končil jsem v 11 hodin, a měl jsem tam být ve dvanáct, no na pokoj se mi moc chodit nechtělo tak jsem rovnou zamířil k té soše, ale když procházím chodbou, tak mi najednou zastoupili cestu ti dva strážci.
,,Měla pravdu." Řekne jeden druhému se smíchem. ,,Chodíte pořád o hodinu dříve?" zeptal se mě. Oba dva byli vysocí, ale neměli na mě. Na moji výšku, metr devadesát, skoro nikdo nemá (ze strážců). Byli tak o půl hlavy menší.
,,Tak co chcete." Řekne
,,Posílá nás naše paní, Marie, vy ji prý říkáte Rose" věděl jsem, že to jsou její poskoci. Počkat, oni ji říkají paní? Zvláštní.
,, Jsme to ale nezdvořáci, mé jméno je Benjamín a tohle je můj bratr Zachariáš. Máme vám od naší paní vyřídit správu" představili se a řekli účel našeho setkání.
Jenom jsem kývl, že rozumím.
,,Jaká je ta správa?" řekl jsem jim
,, Máme vám vyřídit, že kvůli bezpečnosti, vás prosí, aby jste skontroval Joa, omlouvá se, že nemůže zajistit jeho bezpečí, ale nyní je na cestách a má jiné povinnosti" řekne Benjamín.
,,Na cestách? A jiné povinnosti, co tím myslíte? Stalo se něco, a co náš plán, ruší se to nebo jak" zeptám se, protože člověk nikdy neví, jestli se něco nepokazilo.
,,Ne všechno je v pořádku, paní jenom musela narychlo odcestovat do zahraničí, a kam to vám říci nesmíme, ani důvod. Řekněme, že nyní řeší záležitosti týkající se našeho rodu" řekne Benjamín. Takže přeci jenom jsou tito dva zombii. Ale vůbec na to nevypadají, jejich pleť je stejná jako ta moje, dokonce bych řekl, že ještě snědší. No jejich triky jim nechám nyní pro sebe, ale stejně budu potřebovat někdy Rosino vysvětlení.
,,Také vás prosí, aby jste s ní nijak nenavazoval kontakt. Její hovory jsou nyní sledovány, v případě nutnosti volejte nás, nebo číslo našeho velmistra Alexandra. Všechny kontakty najdete ve svém počítači." Dobře, jak se mi tam dostali, ale potom jsem si vzpomněl na to, jak Rose byla v kavárně přilepená na ten počítač a něco tam hekovala.
,,Proč ho nemůžete zkontrolovat vy?" zeptám se jich.
,,Kroky naší paní jsou sledovány, a jsou také sledovány kroky jejích dětí, nás. Pokud bychom se dostali do kontaktu s jinými lidmi, tak riskujeme krk." Řekne Zachariáš.
,,Jo, to už jsem někde slyšel" řeknu ,,Vyřiďte jí, že její požadavky splním" a s tím odejdu.
Potřeboval jsem se vyspat, nějakou dobu jsou totiž moc dobře nespal kvůli všemu možnému, proto jsem jel do nemocnice až další den. Vyjel jsem brzy večer, ještě ani nebyla tma, a tak bylo jednoduší s vyřizováním ostatních věcí.
Rovnou jsem obešel strážce, že jedu do města, jestli nechtějí něco nakoupit. No sepsal se list a mohl jsem vyrazit. Strážci u brány samozřejmě také přispěli nějakými věcmi. Ven se moc nedostanou, a když už někdo jede tak se všechno vezme hromadně.
První jsem to vzal na nákupy, bude to pro mě jednoduší. No bylo toho hodně, většinou to byly vody po holení, nebo šampón nebo nějaké pánské věci, jenom pár věcí pro holky, jako třeba vložky. No jo, některé ženské se na mě dívali, nechtěl bych říct jako bych byl nějaký úchyl, ale jo některé se na mě takhle podívali.
Jakmile jsem byl na pokladně, hodně očí na mě upřelo pohled, no jo bylo toho hodně.
Jakmile bylo všechno nakoupeno, tak jsem jel zkontrolovat jeho. V klidu jsem prošel vrátnicí a šel do suterénu do márnice.
Bylo ticho, když jsem tu šel naposledy, šla semnou Rose a už od začátku chodby vyřvávala hlasitá hudba. Nyní, bylo ticho jako v hrobě. A toho jsem se nejvíce bál.
Rozběhnu se a rychle otevřu dveře. Byl jsem v šoku, celá márnice byla vzhůru nohama, všechno bylo rozházeno a poničené. Stoly, na nichž byly umístěné mrtvoly, byly převrácené.
Šel jsem hlouběji do márnice a našel Joa ležet na zemi, byl celý od krve, a nevykazoval žádné známky života, klekl jsem si k němu a chtěl nahmatat puls, ale žádný nebyl.
Byla to zrovna nějaká laboratoř, jakmile jsem se podíval lépe, zjistil jsem, že všechny vzorky chybí.
,,Sakra" zanadávám a rychle vytáhnu svůj mobil a vytočím jedno z nových čísel.
,,prosím" ozve se hlas, který si myslím patřil zrovna Zachariášovi.
,,Tady strážce Belikov, celá márnice je vzhůru nohama, všechny vzorky jsou pryč" řeknu spěšně do telefonu.
,,A co Joe"
,,Je mrtvý"
,,Dobře vydržte tam, za chvilku tam budeme, na nic nesahejte"
Bylo mi nakázáno na nic nesahat, tak jsem na nic nesahal.
Přijeli poměrně rychle, no ani nevím za jak dlouho, nějak jsem hodiny nesledoval.
Přijeli oba dva, ani se na mě nepodívali, jejich pozornost byla soustředěna jenom na Joa.
,,Victor" promluvil Benjamín. Zachariáš jenom přikývl, najednou oba dva vstali a začali prohledávat věci.
,,Je to pryč, všechno je pryč" Benjamín byl naštvaný, hodně, jeho oči byly rudé stejně jako oči Zachariáše, jejich bílé vlasy jim spadali do obličeje a jejich svalnatá postava se čím dál více napínala.
Tentokrát na sobě neměli strážcovskou uniformu, ale bílou košili a černé kalhoty a na to dlouhý černý kabát, takový co se většinou nosil ve starších dobách. No vypadali staře (ty obleky myslím, jinak těm klukům muselo být kolem 22 maximálně, teda podle vzhledu, bůh ví kolik jim vůbec je)
Jakmile prohledali všechny skříňky na chemikálie a ampulky, které tam očividně měli být, tak odsunuli jednu ze skříní a objevila se tak dveře. Když ji otevírali, byli napjati.
Otevřeli a najednou hrůzou strnuli. Byla to místnůstka malá tak 3x3 metrů, byly tam poličky, ale byly prázdné.
,,Bože můj" nevěřil tomu Zachariáš.
,, Můžeme jenom doufat, aby tu látku Joe nevytvořil" ozval se zase Benjamín.
Potom jsem to pochopil, v té místnosti musely být všechny věci ohledně Rosiných vzorků a také příprava na ten lék, nebo spíše, tam byl ten lék …
Pokračování příště....
Prosím o komentáře :D :D :D
Komentáře
Okomentovat