Trochu později, ale přeci jenom :D :D
Doufám že se vám bude líbit
,,Máš pravdu, ten nápad se mi nelíbí" řekne Chicaro do vysílačky
,,Nemel a pal" ozve se zase Ame, která byla na vedlejší budově.
Oba dva leželi a měli nabito v jejich odstřelovačích zbraních. Ozvali se dva výstřely, ještě že měli tlumiče.
,,Zásah"
,,Zásah" řekli oba dva navázej.
,,Ok, teď bude čisto asi 45 minut"
Ame sešla dolů z budovy, měla na sobě svoje oblečení do práce.
,,Je to čistý" ozve se chikaro.
,,Dobře"
Měla svoje zbraně, plný zásobník a ještě čtyři, do každé zbraně dvě. To ji stačilo, potom měla svoje ruce.
,,Už jsem se zmínil, že je to špatný plán?" optal se ji znovu Chiacaro.
,,Jo"
,,Mívali jsme i horší plány" řekne Ame
,,Žádný si nevybavuji"
,, Ale jo, v Německu jak jsme měli za úkol zabít toho chlapa … jak se vlastně jmenoval?"
,,To bylo dávno, před pěti lety?"
,,Ne, před 4 lety, bylo to 25. Května 2011"
,,Pamatuješ si všechny, které kdy zabila?" zeptal se ji. Věděl to moc dobře.
,,Hele radši dávej pozor na pohyb v budově, aby mě nikdo nepřekvapil"
Do budovy vešla zadním vchodem. Prošla bez potíží 41 pater. Potom se to začalo hemžit jenom hlídači.
,,Máš před sebou deset chlapů, nemají žádné zbraně snad jenom obušky" řekne Chicaro
Za chvíli jich nebylo, bylo zbytečné aby použila střelné zbraně, stačila je zbýt do bezvědomí.
,,Hm… slušný. Jak dlouho nepoužíváš svoji katanu?"
,,Mám ji v doma"
,,Doma v Japonsku, nebo tady v tomto bytě"
,,V japonsku"
,,Mají tu kamery, připrav se" řekne mu
,,Jakmile tě na ni uvidí, budeš mít za zadkem, každého securiťáka v poschodí pro mafiány, víš o tom"
,,Jo vím, doufám, že sis to pořádně prostudoval, protože tu dneska rozhodně umřít nehodlám."
,,Neboj se, a pokud by to nevyšlo, přinejhorším by si to mohla stáhnout z jeho počítače ne" zeptá se Chicaro.
Ame se schovávala za sloupem a snažila se nehýbat, čekala, až bude její partner plně připraven.
Chicaro měl za úkol, se dostat do místnosti s paměťovými servery.
,,Doufám, že si pamatuješ jaký je to paměťový server" řekl mu Ame a jenom se modlila, jestli pochopil, co má udělat.
,,To jsme dva" řekl Chicaro, ale ne do vysílačky, ale pro sebe. Chicaro byl v budově, díky Ame měl volnou cestu. Za nedlouho byl u Ame. Oba dva se schovávali za sloupy a čekali, až přijde další vlna ochranky.
Přišla za nedlouho, každý měl už vytaženou zbraň a plný zásobník.
Ame musela upoutat pozornost, proto zastřelila prvního strážce, který kolem ní prošel. Střelila ho dvakrát do hrudi a jednou do mozku. Ne nehodlala šetřit náboji, na tyto parchanty ne.
Jakmile vystřelila, rozpoutala se honička. Chicaro si to namířil do místnosti se servery a Ame ho mezi tím kryla. Jakmile byli všichni mrtví nebo vyvázli s postřelením, tak radši leželi na zemi a nehýbali se. Nebylo by moudré se hýbat, jelikož Ame by je s chutí dorazila.
Jakmile se ujistila, že je Chicaro v místnosti, zajistila, aby ho nikdo nerušil. Nalákala všechny zbývající strážce na ni. Běžela po schodech na vrch, úplně do vrchní kanceláře, neboli do kanceláře Ibrahima Mazura.
Byla poměrně velká, a měla neprůstřelná skla, taky že to bylo celé prosklené. Bylo vidět osvětlené noční Rusko.
Ame ani neobtěžovala nějak zablokovat dveře, čekala za stolem s hlavní pistole připravenou k palbě. Zbraň byla plně nabitá a nenasytná. Přišlo jich poměrně hodně, střílela, jak to jenom šlo, ale no, nebyla vždy tak rychlá. Několikrát to schytala do obličeje a párkrát ji pořezali. Za to oni spadli na zem s kulkou v hlavě.
Jakmile byly všichni mrtví, sedla si za jeho počítač a čekala. Zbraně si položila před sebe, aby případně mohla zabíjet dále.
Na stole měl obrázky své ženy a dětí. Byla to celkem nádherná žena a děti byli také nádherné. Nejstarší syn musel mít tak maximálně osmnáct let. Ostatní děti už měli méně. Asi 15 a 12. potom zahlédla další fotografii. Byla mnohem straší a zažloutější, ale zato v ozdobnějším rámečku. Byla na ní žena, hodně mladá a on byl také hodně mladý. Oba dva museli mít tak kolem 25 let. Mazur měl v náruči tak 3 letou holčičku. Měla na sobě šatičky a na tváři ji hrál úsměv. Měla kudrnaté vlasy a byla celá po svém otci.
,,Tohle musí bát tvoje první rodina co staříku" řekne.
Další várka strážců dorazila, ale tentokrát nebyla tolik početná jako ta minulá. Z asi 10 členů se počet snížil na 2.
Ame zpozorovala jak si Belikov ze zadních pouzder vytahuje svoje střelné zbraně.
,,Máme ji omráčit Belikove, ne zabít" řekne týpek, kterého Ame vůbec neznala, nebrala proto na něj ohled a začala s ním.
Bylo to těžší, než si myslela, rány padaly jedna za druhou a nebyly to jenom rány, které Ame rozdávala, hodně jich dostala i na zpět. Jim bylo jedno, jestli je to holka, měli příkazy, které se musejí plnit.
Po dlouhé době, byl jeden z mužů na zemi, ale Belikov to nebyl. Ten stál na nohou a vypadal, že mu její rány moc neuškodili. Jejich rvačka pokračovala dalších několik minut.
Ame najednou udělala chybu a skončila na zemi, už neměla šanci vstát a oplatit mu to stejnou ranou.
Belikov ji přetočila na břicho a nasadil pouta.
,,To nosíte pokaždé sebou pouta? Vaše žena z vás musí radost" no jo prostě to mula říct, i když jí moc vtipné hlášky nešly. Důkaz toho, že je z rodiny Kiroshi, ti nikdy neměli smysl pro humor, je doprovázela drzost.
Ame byla zavěšna a jenom tak tak dosáhla na nohama na zem. Byla to místnost, přímo pro případy jako byl ten její...
Byla hodně otlučená a snaželia se postevait tak aby ji neboleli její podlitiny a jedno zlomené žebro, které měla po rvačce s ,,Ruským bohem"
Byla jenom ráda že vyvázla, jenom z jedním zlomeným žebrem, mohlo jich být více, nebo ji mohl přelámat ruky a potom papa katano.
Do místnosti vešel Belikov, jeho obličej zdobila jedna velká modřina na levé tváři, měl rozračený ret a otekklý nos, nejspíše mu ho zlomila.
,,Někdo by si s tebou rád promluvil, 47"....
Pokračování příště.
Prosím o komentárě
Komentáře
Okomentovat