Proč myslet zvlášť na tento život a ten
příští, když se člověk rodí z minulého.
Když stojíte na bitevním poli a bojujete,
přežene se vám hlavou ledacos. Mně se neustále honila hlavou tahle věta. Byl to
můj a Kaspianův svatební slib, musela jsem na něj myslet, zvlášť když jsem
nevěděla, jestli je můj manžel stále naživu.
Zbroj jsem měla zborcenou krví, mou i
nepřátel- mužů, kteří umírali za zlého krále, těžko říct jestli bojují
dobrovolně, jen aby nakrmili a ochránili svou rodinu, nebo proto, že byli zajati
a musí bojovat s donucením.
V bitvě vám je všechno jedno, když vám
jde o život a život království, které musíte chránit, uděláte pro něj vše.
Třeba i vzít život muži či ženě, který před vámi stojí.
Nepřátelští vojáci pronikli za naše opevnění,
město hořelo, bylo jen otázkou času, kdy vzplane i palác.
V temnotě byl slyšet nářek žen, pláč dětí a
křik mužů. Někteří se modlily o život, jiní si přáli smrt, ale většina si
myslela, že je bohové opustili a že svět upadl do věčné temnoty.
Z téhle temnoty není úniku, takhle temnota nás pohltí.
Ju nádhera.
OdpovědětVymazatMoc krásně napsané, už se moc těším na pokračování :-)
Ahojky je tohezky uz senemohu dockat dalsi kapitolky :-)
OdpovědětVymazat