Obyčejní Neobyčejní 5. Kapitola- Zase zpět

 

Další kapitolka na světě, tak doufám, že se vám bude líbit :) 

Prohlížela jsem si celý dům, byl nádherný. Dvou patrový s pokoji navíc, měl dokonce i zahradu. Byla trochu zanedbaná, ale věřím, že když teď budu mít čas, dokázala bych ji nějak upravit.

 

Sešla jsem dolů a zpět do obývacího pokoje odkud vedly schody nahoru do druhého patra a zároveň schody do sklepa. Takahiro seděl u nízkého stolu na zemi a před sebou měl šálek s kterého se kouřila. ,,S dovolením jsem si udělal kávu.“  očima jsem se podívala na kuchyň a ještě na vytaženou nádobu s kávou. ,,Dům je vybavený základními potravinami, jsou zakonzervované. Některé potraviny jsou ve sklepě, jako třeba rýže a podobně. U nás se jí hodně rýže, tak se nelekej.“

Mlčky jsem si sedla ke stolu naproti němu.

,,Nečekala jsem, že to bude tak rychlé.“

,,Doktor zatahal za pár nitek, jediné co ovšem nedokázal vyřídit, bylo tvoje oficiální přeřazení na královském dvoře. Až tam jeho moc bohužel nespadá, bude tedy potřeba, aby ses vrátila na královský dvůr a vše si vyřídila. Pro moje štěstí, jelikož tě musím chránit, protože jsem podle doktora zatím nejlepší kandidátka na plné donošení dhampírských dětí, musím ti být neustále za zadkem a hlídat aby se ti něco nestalo.“ Překvapilo mě jak se Takahiro nálada změnila, ještě před několik a dny to byla veselá kopa, která by užvaněná jak mladá vrana. Teď, jako by ho sral celý svět.  

,,Nevím, jestli to víš, ale jsem taky dhampírka, sice v jiném stavu, ale rozhodně bych dokázala pár strigojům nakopat zadek. Pár značek už mám.“

,,Tady pár značek neznamená nic Rose. Většina z nás má hvězdy, které se tetují po 50 mrtvých. Většina dhampírů se tu živý lovem.“

,,Tak dobře, nevím co ti přeletělo přes noc, ale já za to nemůžu, takže jestli budeš chtít být na mě ještě hnusnější můžeš se zvednout a vypadnout.“

Takahiro se na mě díval s otevřenou pusou a no, nečekal takovou reakci, ještě vůbec nepoznal, jaká jsem, chtěl mi něco odvětit, ale zazvonil mi telefon. Bez rozmyšlení jsem se zvedla a vzdala si hovor venku na verandě. Sedla jsem si a hovor přijala.

 

,,Roza, kde jsi?“ ozvalo se z telefonu a já úplně zkoprněla.

,,Taky tě zdravím Dimitri.“

,,Kde jsi, zvoní ti to jinak.“

,,Odjela jsem mimo královský dvůr… budu hádat, Adrian ti něco řekl.“

,,Nemusel, řekl mi to Ben. Ten ale neví, kam jsi odjela. A Adrian ten nic neřekne, když jde o tebe… prosím řekni, jsi aspoň v bezpečí, jsi v pořádku?“

,,Jsem tam kde mám být“

,,Vím, že jsme se nerozešli zrovna nejlépe a chtěl bych to nějak napravit.“

,,Dimitri, ty radši už nic nenapravuj. Oba dva bychom potom toho všeho litovali a nechtěj, abych litovala, co bylo mezi námi poslední několik měsíců. Ty sis užil svoje a já teď mám svoje. Dostala jsem příležitost na nový život, tak mi ho prosím neber, stejně tak já neberu ten tvůj.  

,,Roza prosím.“

,,Už mi nevolej Dimitri, sbohem.“

 

 

Tohle bylo asi to největší a nejtěžší co jsem kdy udělala, jako by mi i srdce přestalo na chvilku bít. Teď, to už je definitivní konec. Takahiro ke mně přešel tak potichu, že jsem se lekla, když si ke mně přisedl.

,,Promiň…“

Jeho ruka si mě přitáhla do náruče a já se mu rozbrečela v jeho náručí. Myslím, že tohle nečekal ani jeden z nás dvou. Takahiru jsem znala opravdu jen krátkou dobu, stejně tak i on mě. I když si myslím, že toho o mě ví víc, že já sama o sobě.

 

O pár dní později po dentailní přednášce Doktrora, co mám dělat, když se nebudu cítit dobře, jsem dostala povolení se vrátit na chvilku na Královský dvůr. Doktor do mě ještě v příležitosti, že jsem byla u něj v ordinaci, napíchal pár látek, u kterých nedokážu říct jejich název a nejpozději do 14 dnů se musím vrátit, potom budu muset absolvovat důkladnější léčbu.

Doktorovi se to moc nelíbilo, ale musel mě pustit, pokud jsem tu chtěla žít.

Takahiro jel se mnou. Po pár dnech se mu vrátila jeho nálada a zas byla ta veselá kopa, která nepřestala žvanit. O tom, co se mu stalo, jsem radši nechtěla vyzvídat, až mi to bude chtít říct, tak mi to řekne.

 

Díky ADS na nás čekalo v Americe na letišti auto, řídila jsem já. Přistáli jsme ve 12h amerického času a na Královský dvůr jsme dojeli okolo 15h. V tuhle dobu už několik dhampírů bylo vzhůru.

Takahiro na Královském dvoře ještě nikdy nebyl, takže se strašně rád kochal. U brány nás ještě přes menší obtíže zdrželi, bylo to kvůli Takahivím papírům, študovali je důkladně, poté jsme mohli projet.

Zaparkovala jsem v podzemních garážích. Takahiro nám vzal tašky a nejdříve jsme šli do mého bytu kde jsme si odložili. V mém bytě samozřejmě nebylo ani ždibec jídla, takže jsme se byli ještě najíst. Měli jsme vydatnou snídani. Sice jsme měli nějaké jídlo v letadle, no ale já si ještě na japonské jídlo moc nezvykla a Takahiro zase nesnášel podle všeho americké jídlo. V rámci možností jsme se najedli a vydali vyřídit několik formulářů, pro mé oficiální přeřazení. Takahiro měl několik dokumentů, které dostal do rukou jen on. Dokumenty s oficiálním razítkem ADS.

 

Ben byl samozřejmě ve své kanceláři jako obvykle ,,Ahoj Bene.“ pozdravila jsem ho tiše abych ho nevylekala. Ben okamžitě vzhlédl od papírů, a šel mě přivítal. Vtáhl mě do náruče a pořádně stihl.

,,Už jsem se bál, že tě tu neuvidím.“

,,Vlastně jsem tu jen na skok. Přišla jsem požádat o oficiální přeřazení.“ odpovím mu a Ben mě pustil z jeho medvědího sevření. I když je to už starší dhampír, sílu má stále jak za mlada.

,,Takže přeřazení?“

,,Ano.“ potvrdila jsem. Ben si následně všiml Takahira, který postával za mnou, upřímně nechápu, že si ho nevšiml dřív, přeci jenom Takahiro je obrovskej chlap. Dalo by se říct, že by mohl bez studu konkurovat Dimitriovi.

 

,,Bene, tohle je Takahiro Tayakoshi. Takahiro tohle je Ben Harlet.“ Představila jsem je, Ben podal Takahirovi ruku, ten se ovšem uklonil. Jo, Japonci se hodně uklání, toho jsem si už několikrát všimla. Takahiro si ovšem hned uvědomil a následně podal Benovi ruku.

,,Jsem tu jménem pobočky v Japonsku ADS, abych Rose pomohl s jejím přeřazením do našich jednotek. Mám k tomu patřičné dokumenty už připravené, stačí je jen schválit a podepsat.“

,,To je sice hezké, ale víš moc dobře Rose, že tohle musíš předložit i královně a vlastně i Vasilise“

,,Proč jí?“

,,Protože věř tomu nebo ne, furt si na seznamu kandidátů k jejím strážcům a Dimitri se za tebe přimluvil. Takže, až by ti skončila tvá lhůta trestu, stala by ses opět její strážkyní.“

,,Já a Lisa jsme se hodně odcizili, hned poté co zničila, nebo spíše přerušila naše pouto, sice ji ještě cítím, ale ne tolik jak před rokem, takže tak nějak nechápu proč.“

,,Podle Dimitriho slov, se Vasilisa zbláznila, pré už na něj několikrát použila nátlak. Temnota jí pré začala postupně ovládat, teď je u ní ovšem Adrian Ivaškov. Věřila bys tomu, uchlastaný královský moroj se nakonec spravil, teď je z něj slušňáček a seká dobrotu.“

,,Jo já vím, stejně jak Vasilila tak i on ovládá Éter. On temnotu kompenzoval chlastem, teď ale přišel na jiný způsob.“

,,Jo a ukázal ho i princezně.“

 

Takahiro nevypadal nijak šokovaně. ,,Že mě to nepřekvapuje.“ řekla jsem a dívala se při tom na něj. ,,Oba dva byly součástí tvé složky, takže jsem se něco málo dozvěděl.“ řekl a pokrčil rameny

,,Neuvěřitelný.“

 

,,Tvoje přeřazení přednesu královně. Do té doby, musíš počkat. Jak dlouho tady zůstaneš.“

,,Může tu být maximálně 14 dní, déle ne. Potom se vracíme do Japonska.“ odpověděl za mě Takahiro

,,Dobrá, zkusím to vyřídit tedy co nejdříve.“

,,Děkuji Bene.“

Už jsme byli na odchodu, když v tom mě ještě Ben zarazil.

 

,,Jo, mluvil jsem s Dimitrim, řekl jsem mu, že jsi odjela a on mi řekl o vás dvou. Ví Dimitri, že jsi těhotná, že čekáš jeho dítě?" 

Nedokázala jsem mu odpovědět a myslím, že on ani odpovědět nepotřeboval

,,Bene.“

,,Nic mu neřeknu Rose. Je to tvoje věc.“

,,Děkuji.“