Obyčejní Neobyčejní 3. Kapitola- Změny

 Další kapitolka :) 

Musela jsem jít do práce, kdybych si vzala volno, asi bych se zbláznila. V obědové pauze jsem měla  více času, než jsem předpokládala tak se mi začalo honit hlavou.

 1. Dimitri mě už nadále nechce vídat

2. Dostala jsem příležitost být součástí týmu bojující se strigoi daleko od Ameriky

3. Jsem těhotná, ale je 98% pravděpodobnost, že o svoje děti přijdu

 

Nádherné vyhlídky do budoucna to ti řeknu Rose.

Hned po práci jsem mířila k doktorovi, ani jsem nemusela čekat, protože to on čekal netrpělivě na mě. ,,Paní Hathawayová. Rád vás zase vidím.“ Doktor mě nasměroval k židli před monitor jeho počítače. Ten byl již zapnutý  a přes Skyep jsem viděla dalšího muže v bílém plášti, byl asijského původu.

,,Paní Hathawayová rád bych Vám představil svého kolegu, pana doktora Yanga. Je to japonský vědec, zajímající se o dhampírské početí s dhampírem.“ Až do teď jsem nevěřila, že by se někdo něčím takovým zabýval a ke všemu moroj.

,,Paní Hathawayová, moc rád vás poznávám. Pan doktor Tchang mě kontakotal, že vaše výsledky prokazují početí s vaším partnerem, který je též dhampír.“

,,Taky vás ráda poznávám.“ to slovo partner jsem radši ignorovala.

,,Paní Hathawayová, dostal jsem vaše výsledky krve a stejně jako ve všech případech početí dhampír s dhampírem tak i vaše hodnoty jsou vysoké. Ovšem ne tak extrémně vysoké abychom s tím nemohli něco dělat, ovšem pokud s tím nezačneme něco dělat hned tak do čtrnácti dnů, u vás může dojít k potratu. Teď je ovšem otázka, jestli máte zájem si děti nechat.“

Upřímně tato otázka mě nenapadla, protože jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, odehrálo se toho v mém životě tolik, že n tuto otázku jsem neměla ani příležitost. Vím, že děti chci, a když už se stalo, že jsem otěhotněla, a to sice v nejméně vhodnou dobu, tak si je chci rozhodně nechat.

Doktor se na chvíli zarazil, a vypadalo to, že čekal na mou odpověď.

,,Chci je.“

,,Dobrá.“ a usmál se na mě. ,,Moje základna je v Japonsku, teda na jednom z japonských ostrovů, na dhampírském území které spadá pod ADS. Předpokládám, že víte, o koho se jedná, protože váš profil jsem našel v jejich systémech.“

,,Ano vím, před několika týdny jsem od nich dostala pozvánku k pohovoru k jedné z jejich jednotek.“

,,Potřebujeme udělat více testů, abychom přesně věděli jak zahájit postup a jelikož to bude vyžadovat velice časté návštěvy, tak vás budu muset poprosit, abyste dorazila za mnou, do Japonska. Všechno okolo bych samozřejmě zařídil. Tady na univerzitě mám poměrně velké slovo, abych pro vás získal dhampírský byt a zajistil vám místo u ADS.“

,,Takže chcete, abych se přestěhovala do Japonska.“

,,No samozřejmě ne hned. Myslím, že to bude měsíc trvat, než se veškeré papírování vyřídí stejně jako váš přestup. Takže zatím byste přijela na pět dní. Uděláme veškeré potřebné testy a pak uvidíme jak dál.“

,,Dobře.“

,,Veškerá potřebná informace vám pošlu do mailu, jako jsou letenky s kým se na letišti setkáte, aby vás doprovodil tady k nám a ubytování.“ Na souhlas jsem přikývla ,, Až dorazíte, zahrnu vás podrobnějšími informacemi ohledně průběhu léčby.“

,,Děkuji vám doktore Yangu.“

,,Uvidíme za pár dní, zatím nashledanou.“

,,Nashledanou.“

 

 

 

Do čtyř hodin jsem dostala veškeré informace, jak doktor Yang sliboval. Rychle jsem si sbalila veškeré potřebné věci. Zabalila jsem to vše do tašky. Letadlo letělo ve 2 hodiny ráno, což bylo už za několik hodin. Byl to přímý let z Washingtonu do Tokia. Byla jsem překvapena tou rychlostí. Teď jsem si potřebovala zajistit jen odvoz na letiště a vzít si dovolenou.

Žádost o dovelenou jsem vyplnila skoro ještě za chůze z mé kanceláře. Došla jsem ke kanceláři Bena. Myslela jsem si, že tu ještě nebude, ale ve skutečnosti už seděl za stolem a datloval do počítače.

Dveře měl otevřené, ale i přesto jsem na ně zaklepala, aby o mě věděl ,,Ahoj Bene.“  Pozdravila jsem ho.

,,Ahoj Rose, co tě sem přivádí v tak brzkou hodinu.“ Vlastně bylo šest hodin večer. a jelikož jsme měli začátek léta, slunce bylo ještě na nebi a krásně hřálo. Mnoho dhampírů už dávno vstalo a poctivě začali trénovat na letní přezkoušení dhampírů a zároveň si užívali pozdního sluníčka.

,,Ahoj Bene. Jen jsem ti přinesla žádost o dovelenou.“

,,Pro tebe?“ divil se Ben. Jo i když jsem měla jen administrativní práci, tak jsem tu byla mezi prvníma a taky jako mezi posledníma odcházela. Nikdy bych neřekla, že by mě taková práce mohla někdy bavit.

,,Jo pro mě. Potřebuji na pár dní odjet ze států, a když už jsem u toho, nevíš náhodou, kdo by mě mohl odvést na letiště?“

,,Děje se něco Rose, poslední dobou jsi duchem nepřítomna.“

,,No abych byla upřímná, stalo se pár zásadních událostí, které mi kompletně překopou můj dosavadní život.“

,,Jako třeba?“

,,Jsem těhotná Bene.“ a Ben se málem polil kávou, kterou pil. Upřímně, stejně by se to dříve nebo později dozvěděl, a pokud se budu stěhovat do Japonska, musela bych nějaký důvod udat.

,,Kdo je otec.“

,,Myslím, že to je stejně jedno. My dva jsme se rozešli, pokud se to tak vůbec dá říct, vlastně jsem dostala košem já. No ale každopádně, pokud to všechno klapne, za měsíc už tu stejně nebudu.“

,,Souvisí to nějak s ADS?“

,,Jak to…“

,,Před několika měsíci jsem od nich dostal seznam osob kandidátů pro výběrové řízení do jejich loveckých skupin. Jedním z kandidátů jsi byla i ty.“

,,Myslím, že teď se ale vše změnilo.“

 

Chvilku bylo ticho mezi námi, žádost mi podepsal, založil si ji někam, kde to doufám najde. Bože jak se v tom chaosu dokázal vyznat??

,,Chtěla jsi odvoz na letiště?“

,,Ano“

,,Tak jedem.“

 

 

Během půl hodiny na mě Ben čekal u garáží. Vyjeli jsme skoro okamžitě, pár minut trvalo, než jsme projeli celým areálem a u brány nás ani nezdržovali. Za dvě hodinky jsme byly na letišti.

,,Děkuji ti za dovoz Bene.“

,,Nemáš zač. Napiš, až přistaneš, ať to bude kdekoliv.“

,,Napíšu, děkuji ti, za všechno.“

 

 

Let byl neuvěřitelně dlouhý ale využila jsem ho a část ho prospala. Zbytek letu jsem poslouchala písničky a dívala se při tom z okna.

O 17 hodin později jsme přistáli na letišti v Tokiu. Vyvedla jsem si svoji tašku a šla směrem východ z letištní haly.

Tak kde postávali lidé z cedulkami, tak i na mě tu jeden čekal.

Byl to vysoký asijský muž, mohlo mu být asi okolo 30 let a rozhodě to byl dhampír a poměrně i pohledný.

Tašku jsem si přehodila přes rameno a zamířila za ním.

,,Dobrý den.“ oslovila jsem ho a modlila se aby uměl anglicky.

,,Dobrý den, předpokládám, že vy jste paní Hathawayová.“

,,Ano, to jsem, ale prosím říkejte mi Rose.“ a podala jsem mu ruku

,,Rád vás poznávám, jmenuji se Takahiro Tayakoshi. Doktor Yang mě pro vás poslal.“ byl moc milý. Vzal mi z ramene tašku a společně jsme šli k taxíkům. ,,V Tokiu zůstaneme jen chvilku, protože tak za 2 hodiny nám jeden vlak do Ósaky a od tamtud už pojedeme soukromým vlakem přímo do města Bizen. Je to dhampíří město kde má i svou laboratoř doktor Yang a kde je nejlepší dhampírská akademie v celém Japonsku.“

,,Zdá se to jako dlouhá cesta.“

,,Obávám se, že pár hodin nám cesta zabere, ale cestu si užijete.“

 

 

Taxik nás vyložil přímo na nádraží, ovšem tohle bylo nádraží velké skoro jako letiště. Z taxíku jsem viděla jen kousek Tokia, ale i tak jsem jím byla uchvácena.

Takahiro nás vzal na jídlo do jedné z restaurací na nádraží. Koupila jsem si čerstvou bagetu stejně tak i on a během čekání jsem se ho ptala nejen na Tokio ale i na Bizen.

Cestování vlakem bylo pohodlné, mnohem pohodlnější než letadlem.

,,Ty pocházíš odsud?“ zeptala jsem se Takahira během delší odmlky. Měl zavřené oči, ale nespal. Jakmile jsem se ho zeptala, podíval se na mě a následně z okna.

,,Narodil jsem se a vyrůstal v Bizenu, ale poslední dobou střídám země. Pengluji mezi jižní Koreo, Čínou a Japonskem.“

,,Cestuješ za prací??“

,,Ano, před šesti lety jsem se dostal do elitní skupiny ADS. Říkají mu Bratrstvo.“

,,Páni.“

,,A co vůbec ty, jak jsi skončila tak daleko od amerického královského dvora. Podle složky jsi byla nejlepší ve svém ročníku, nejlepší výsledky a byla jsi přiděla ke královské morojce. Co se stalo pak“

,,To se v mé složce už nepsalo?“

,,Promiň, musel jsem si o tobě něco zjistit, mám tě doprovázet a doktor klad velký důraz aby se ti nic nestalo.“

,,To je v pořádku, stejně určitě víš kvůli čemu jedu za doktorem Yangem. Otěhotněla jsem a můj ex milenec byl shodou okolností dhampír… Ještě před ukončením školy, strigojové napadli sv. Vladimíra. Během útoku odvlekli Dimitriho a následně i proměnili. Byl to strážce princezny Vasilisi Dragomírové a také můj osobní trenér. Dali jsme si slib, že když jednoho z nás promění, tak ten druhý ho najde a zabije. Já to ovšem nedokázala, vydala jsem se za ním, ale nedokázala ho zabít. Nakonec jsem našla způsob jak ho proměnit zpátky. Když byl zpět dhampírem, tak radši trávil čas s Vasilisou, která mu pomáhala v jeho ,,návratu“. Mě vyhledával, jen aby ukojil svoji fyzickou potřebu. Potom to ukončil a já zjistila, že jsem těhotná.“

,,A ví to?“

,,Ne a ani nemám v plánu mu to říkat, vybral si a já to nebyla.“

 

Po pár hodinách ve vlaku, jsme byli konečně na místě. Město bylo nádherné. Dojeli jsme v devět hodin ráno. Na královském dvoře by v tuto hodinu bylo mrtvo, tady to ovšem žilo. Takahiro mě zavezl přímo k doktoru Yangovi a doprovodil mě přímo k němu.

Zaklepal na dveře a vstoupil ,,Doktore?“ řekl a plnější moroj vzhlédl od svého počítače přímo na nás. Jako by si Takahira nevšímal a šel přímo za mnou.

,,Paní Hathawayová, tak rád vás tu vidím.“

,,Prosím, jsem Rose. Paní Hathawayová je má matka.“

,,Dobrá tak Rose, já jsem Katashi Yang, ale tady mě nikdo neosloví jinak než doktore… Děkuji Takahiro, zavolám, až tě bude znovu potřeba.“

,,Děkuji Takahiro za vaši společnost.“ řekla jsem a už mě Doktor vedl z jeho kanceláře někam si jinam.

 

,,Tak myslím, že se s ničím nebudeme zdržovat a půjdeme rovnou na to. Prosím odložte si věci a sestřička vám nabere krev.

 

Tím začalo několika hodinové vyšetření.

Tak snad se vám to líbilo :)