Několik hodin poté co Ame navštívilo likvidační komando a Dimitri, obdržela telefonát z Japonska. U telefonu byl strýc a potřeboval, aby jela zpět do Japonska, protože se budou přemísťovat do hor.
Dělali to každý rok, na několik měsíců se jede do hor a cvičí se. Jsou to náročné tréninky, jak fyzické tak i psychické, ale není to jenom o tréninzích, je to vlastně tradice.
Její klan to dělá už celá staletí, aby se odcizili od společnosti, aby zase byly ty stíny, kteří vycházejí ze tmy a vraždí lidi za peníze.
V horách nefunguje žádná elektřina, a proto se všechno vyřizuje nyní. Další tři měsíce je nebude moc nikdo kontaktovat a obviňovat z jakýchkoliv vražd a násilností.
Ame vystoupila z letadla a zapnula si telefon. Měla tři nepřijaté hovory od Belikova, proto mu zavolala nazpět.
,,Rose?"
,,Ano jsem to já, volal jsi co se děje"
,,Jenom jsem ti potřeboval něco nutně říct. Kde jsi" usměje se, no kdyby ji to býval řekl před několika hodinami.
,,jsem v Japonsku, musela jsem urgentně odjet" řekne mu do telefonu. Z druhého konce šlo slyšet povzdychnutí.
,,A řekneš mi to?" Zeptám se ho a projde davem lidí.
,,Nehodí se to říkat po telefonu. Až budeš opět v Rusku, zavolej, půjdeme na večeři a já ti to řeknu." Znělo to hodně divně. Co ji nechtěl říct po telefonu. Teď jí to bude zžírat v mozku, celý asi tři měsíce.
,,Ok. Ozvu." Řekne a poté dodá ,,Auto jsem ti nechala na letišti v 2 patře u vchodu, najdeš ho snadno." Řekne. Podívá se okolo, jestli náhodou neuvidí někoho ze známých lidí.
,,To auto jsem ti dal." Řekne ji a Ame konečně najde známou tvář, otcova řidiče.
,,Dobře, Dimitri, nyní budu nějakou dobu bez signálu, takže nevolej." Oznámí mu ,,Měj se."
,,Ok Rose, taky se měj." Řekne a oba dva zavěsí.
Ame šla přímo k Hanovi.
,,Nazdar, krasavice." Řekne mi a obejme. Na sobě měl kvádro, značkové a na očích brýle. Han je vysoký a mohutný, ne jako obyčejní Japonci. Musí mít tak 100 kg a výšku 190 cm. No byl to obr. Vlasy měl delší a hnědé, byly postupně sestříhány, takže mu trčeli na všechny strany.
,,Nazdar Hane." Řekne a společně se vydají k autu. Jakmile uviděla zaparkované jeho auto, musela se začít smát.
,,Nové?"
,,Buď zticha. Pokud vím, tak zrovna ty jsi mi ho zničila."
,,Jo dobře, už mlčím." Před nimi bylo auto značky Lexus LFA,
no řekněme, ne zrovna levný auto, a v Japonsku se sehnat nedá. Takže dovoz, a jenom pro informaci. Han si kupuje auto téměř každý 2 měsíce, déle nevydrží, vždy skončí na šrot. Tentokrát v likvidaci jeho minulého auta měla prsty zrovna Ame s Chicarem.
,,Asi mi nedovolíš řídit." Zeptala se ho, Han se na ni podíval jako tím stylem, jako vážně??. Ale potom ji podal klíče.
Ame se pro něj natáhla, ale Han najednou klíčky odtáhnul.
,,Jestli mi ho poškrábeš, odneseš si to."
,,Nic se s ním nestane" řekne a natáhne ruku pro klíče a on ji je neochotně dá.
Ame si tu jízdu velice užívala, rychlé auto a téměř prázdná dálnice, kdo by toho nevyužil.
Do sídla Yakuzi dojeli za 45 minut.
Právě probíhalo velké balení do vrtulníků. Jinak se do hor dostat nešlo, možná tak na koních, ale to je zbytečné, když je to 21. století.
Všichni běhali sem a tam. Byl to celkově zmatek.
Ame odešla do svého pokoje, odložila si věci a šla jim také pomáhat.
Skončili kom desáté večer, bylo toho hodně, co se potřebovalo udělat. Umýt země v Doju, zabalit všechny dřevěné katany a další cvičné zbraně. Potom další a další práce.
Ještě než se odebrala ke spánku, si šla trochu zaběhat. Aby si pročistila hlavu, nyní potřebovala myslet bez mlhy před očima, musí zjistit, jestli to co obsahoval fleš disk, který získala u Mazura, je pravdivý.
Tak trochu doufala, že ne. Ale v hloubi duše, věděla že našla toho, koho hledala celý svůj život.
Položila jednu otázku.
Je opravdu Ibrahim Mazur její skutečný otec??
Komentáře
Okomentovat