Nazdar lidičky, chtěla jsem semka dát normálně kapitolku (Ne)Mrtvých, ale místo tohu vám semka házím Nájemného vraha. :D
Doufám že se vám to bude líbit. :D
Ame v lese byla několik dní, respektive týden. Našla si termální pramen, u kterého se zdržovala, bylo to místo dostatečně daleko aby ji tu nikdo nenašel.
Moc dobře vědělam že ji určitě hledají, ale nechtěla použít taktiku zabíjení, aby ji nechali aspoň chvilinku o samotě. Musela ty informace střebat, a přijmout je.
Věděla že je to její otec, ale doufala, že to není pravda.
Po týdnu o samotě, se konečně vrátila domů. Nikdo o ni netušil, bylo brzo ráno a celý dům ještě spal.
Potichu otevřela dveře otce, tak aby ho nevzbudila. Spal, ale těžko dýchal, Ame si klekla do rohu a před sebe si dala katanu.
Po hodině a půl koukání na otce jak spí, se konečně probudil. Jakmile ji uviděl vypadal hodně překvapeně.
,,Ame" řekl potichu.
,,Ahoj tati." Řekla, ale ani to nedořekla a už ji stékali slzy. Otec k ní přišel a pevně ji objal.
,,Omlouvám se, moc se omlouvám, nechtěla jsem to říct. Byla jsem strašně naštvaná, ale nemyslela jsem to tak."
,,Já vím holčičko, já vím." řekl a v obětí ji hladil po zádech.
,,Moc mě to mrzí" slzy ji tekli proudem, ale i Ayumu taky stékali slzy po tvářích.
,,Mě taky holčičko, mě taky."
Chvilku tam jenom tak stáli v obětí a hladili se po zádech.
,,Pojď, půjdeme se najíst."
,,Tati. Já tu nemůžu. Přišla jsem se jenom rozloučit. Musím odejít. I když tě moc miluji."
,,Proč"
,,Musím na chvilku odejít, potřebuji trochu volna." Řekne a odtáhne se od něj, když se mu podívala do očí, bylo v nich vidět zklamání. ,,Pokud mě budete potřebovat venku, něco udělat udělám to, ale jenom se nějakou dobu nevrátím do Japonska." Řekne a odejde. Nenechala mu ani prostor něco říct, ani nechtěla aby ji něco říkal, jelikož by ji přemlouval a chtěla aby tu zůstalo, jenom že ona nechtěla.
Ame přešla potichu do pokoje, kde momentálně spali její bratři.
Opatrně si sbalila všechny věci, oblečení, zbraně a knihy. Uklidila si postel a odešla.
O 2. Týdny později.
Rose se přesunula do Ruska, opět se ubytovala v tom bytě, kterým byla i před tím.
Tentokrát si do toho bytu nakoupila lepší výbavu, místo toho aby tam měla jenom matraci, koupila si dvoulůžkovou postel. Trochu si to vybavila, nakoupila si misky pro jídlo. Vlastně neuměla vařit nic jiného než japonská jídla.
Potom si koupila barvu na vlasy, a udělala si odstín hnedé, kterou měla přirozeně. Poté si i nechala svoje volně kudrníci se vlasy, nerovnala je.
Rose procházela celou Moskvu a procházela si památky. Byla zase na rudém náměstí, užívala si to. A každé ráno okolo deváté hodiny ranní, chodila do malé kavárny, musela tam sice jet vlakem, ale stálo to za to.
Kavárna je velice nenápadná, musíte projít úzkou uličkou aby jste na ni vůbec narazili, v Rousině případě na ni narazila úplně náhodou,upřímně, stratila se,
Poté co si objednala svoji první kávu, zjistila, že to není žádná obyčejná kavárna a ihned se do ní zamilovala.
Rose v ní trávila hodně času a velice se ji líbila, vždy si tam dala dvě kafé, vzala si tam knížku a četla si. Nebo si vzala počítač a snažila se najít veškeré informace ohledně Mazura, nebo památkách Moskvy. Či trochu nabourávala nějaké ty organizace.
Jendou si do kavárny vzala svoji knihu a četla ji 47 roninů, když v tom najednou do kavárny vešel Belikov. Nejprve si ji nevšiml, ale po několika minutách co se usadil a objednal si kávu, ji spatřil.
Rose seděla v rohu a četla si, a při tom popíjela kávu.
Dimitri okamžitě vstal a přešel k ní.
,, Panebože Rose"
,,Dimitri ahoj" řekne Rose a odloží svoji knihu na stůl hned vedle kafé.
,,Bože málem jsem tě nepoznal s těmi vlasy." řekne a potom dodá ,,Nech mě hádat, jsi na misi?" zeptal se ji a sedl si naproti ní. Rose se jenom nepatrně usmála, a potom zakývala hlavou, že ne.
,,Ne tentokrát ne" řekne prohrábne si vlasy a poté se napije z hrníčku kávy.
Najednou došla číšnice a dala mu hrnek kávy. Ona se na něj usmála a on ji ten úsměv opětoval, ale nijak ji nevěnoval pozornost.
Jakmile číšnice odešla, Dimitri se něžně usmál na Rose a upil z vřelé kávy.
,,Tak když to není žádná mise, tak jak to že jsi tady. Já myslel, že budeš v Japonsku v horách."
Rose opřela o stůl a objala si lokty.
,,Já si od toho všeho potřebovala trochu odpočinout." Řekne a podívá se kolem sebe.
Dimitri přikývl a znovu se napil ze své kávy a potom zalétl pohled k její knížce.
,,Copak to čteš" zeptá se ji a vezme si knížku do ruky, jakmile ji otevřel, zasmál se. ,,japonština, jak typické. Máš tam aspoň nějaké obrázky?" a začne knihou listoval, až narazí na první z nich kde je vyobrazeno jak mladý kníže Asano vykonává Seppuku.
,,Vypadá to děsivě." Řekne při tom se usmíval. Potom začne znovu listovala narazí na další a další obrázky.
,, Podle těch postav to budou nějací starodávní bojovníci." Smál se Dimitri, podíval se na Rose a ta se, ale moc neusmívala.
,,Děje se něco?" zeptal se ji, když si všiml jejího smutného obličeje.
Rose nejdříve mlčela, a říkala si, jestli se ho má vůbec zeptat, ale jako jeho hlavní strážce a zabiják by to měl vědět. Rose sklopila hlavu, nadechla, a znovu ji zvedla a zadávala se do Dimitriových oříškových očí. Sbírala odvahu.
,,Jak dlouho to už víš." Zeptala se ho, jako by mohl vědět o co jde.
,,Jak dlouho vím co?" zeptal se ji, byl trochu zmatený.
,,Jak dlouho víš, že je Mazur můj otec." Objasnila mu celou situaci.
Dimitriho obličej zkameněl, tuhle otázku nečekal...
Pokračování příště...
Prosím o komentáře... :D :D
Komentáře
Okomentovat