Nová kapitolka, doufám že se vám bude líbit :D
Po asi dalších dvou hodinách mě konečně nechal na pokoji. Musela jsem se vzpamatovat, takže jakmile jsem byla ve svém pokoji, vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe vodu, bylo mi celkem jedno, jestli to je voda studená nebo vřelá.
Jak Spyridon řekl, jestli si mě k sobě někdo zavolal, no byla to pravda, zavolala jsi mě k sobě Frey a potom musím k Adamovi a nakonec k Avrelovi.
Po dlouhé sprše, jsem ze sebe dostala jeho pach a mohla se obléknout do svého normálního oblečení. Bílé tričko, černé kožené kalhoty a na to kabát, černý. A zase žádné boty, tady je takovým pravidlem, chodit bosí.
Jakmile jsem byla, přej jejími dveřmi, zaklepala jsem a zevnitř se ozvalo ,,Dále" proto otevři dveře a vstoupím.
Freya seděla na pohovce a četl a si nějakou knihu.
,,Nejvyšší" řeknu jí a ukloním
,,Prosím tě Marie, nech těch formalit" řekne, ale od knihy neodtrhne zrak.
,,Chtěla jsi mě vidět tak jsem tady" řeknu ji a ona konečně odtrhne svůj zrak od knihy. Ona jediná z naší rasy měla dlouhé vlasy, ale téměř vždy je měla pečlivě vyčesané do různých drdolů. Dnešek byl ale výjimka, měla je rozpuštěné. Byly dlouhé a rovné. Prostě dokonalé, její cop se ztrácel pod jejími vlasy, i když měla hnědou barvu a v něm propletené korálky různých barev.
,,Jak se máš" zeptá se mě a přikynula mi aby se posadila naproti ní a já tak učinila.
,,Znáš to, chybí mi. Oba dva"
,,Je mi to jasné. Už jistě víš, že ti napíchli veškerou elektroniku." Přikývnu na souhlas.
Chvilku bylo mezi námi naprosté ticho a jenom jsme se pozorovali navzájem. Potom ale nakonec ticho prolomila Freya.
,,Tak trochu jsem doufala, že tě v letadle nezahlédnu, že budeš dostatečně rozumná."
,,Víš přece, že to nejde, musela jsem jet. Jinak by měli nějaké podezření"
,,No, to už mají" řekne mi a zapálí si vodní dýmku. ,, Musíš být opatrná Marie, víš přece moc dobře, co byla budova sv. Vladimíra, ještě než ji obsadili Morojové." Řekne a popotáhne kouř. Já na její otázku přikývnu.
,,Kniha je jistě v podzemí, ale bude tam hodně nástrah, které tě mohou zabít."
,,Beru na vědomí." Řeknu.
,,Buď při tom opatrná. Nechtěla bych o tebe přijít, jsi moc dobrá společnice a nemluvě o tom jaká jsi voluptatem, byla by tě velká škoda."
Zavřela jsem oči jako bych to slovo nikdy neslyšela, protivilo se mi, slýchávala jsem ho každý den po dobu téměř sta let. Už se ji to téměř protivilo a nechtěla ho slýchávat.
,,Freyo, víš moc dobře, že to slovo nesnáším" řeknu ji a v hlase jsem hodně naštvaná.
,,Ano vím to, ale sama dobře víš, že toho se nikdy nezbavíš, určitě tě si tě už volali a Spyridon jako první, a soudě podle tvých očí to nebylo ani před dvěma hodinami." Dívala se a přitom kouřila. ,,Marie, nezapomínej, že ten titul ti zachraňoval život, nesčetněkrát." Odvátím od ní zrak ne protože měla vlastě pravdu, ale že jsem si to sama nechtěla připustit.
,,Sama to víš. Každý si musel vydobýt svoje místo, to tvoje bylo prostě v posteli někoho jiného"
Nic na to neříkám. Už jsem toho měla plné zuby.
,,Hele víš co, já jsem nepřišla poslouchat, jaká jsem skvělá kurva. Takže pokud pro mě nic nemáš, tak ahoj." Řeknu a už jsem byla u dveří když mě zastavila.
,,Marie, počkej, omlouvám se za to"
Otočila jsem se a podívala se na ni, v ruce měla nějakou knihu.
,,Tohle jsme našli, když jsem prohledávala dům Ashiri, patřila jí, ale nyní patří tobě." Řekne mi a podá mi tlustou, hodně starou knihu.
,,Je to kniha z Jeruzaléma"
,,Děkuji Freyo" kniha byla velice těžká. ,,A jestli dovolíš, tak už půjdu." Ona jenom přikývne a já mohu odejít.
Jakmile jsem byla ve svém pokoji, tak jsem měla jenom tři hodiny na to, abych tu knihu prozkoumala.
Byl to její kompletní deník, letopisy Jeruzalému, věděla jsem o něm vše, ale bylo milé si to přečíst, z její strany, z nám to jenom z jejich vzpomínek, ale její emoce jsem nikdy procítit nemohla, tady to bylo všechno vypsané. Jak milovala muže jménem Bejlien, který byl zachráncem a obránce Jeruzaléma. Ale byly tu i horší stránky, stránky plné bolesti, krve a ztráty.
Než jsem se nadála, zaklepala na dveře služebná a poslala mě do Adamové ložnice.
Tentokrát jsem si na sebe dala fialový s krajkami, no a nebyl zrovna dlouhý.
Adama jsem našla u jeho pracovního stolu, vyřizoval nějaké dokumenty, takže jsem se k němu neslyšně přiblížila a objala zezadu.
,,Hmmm… říkal jsem si, kdy dorazíš." Řekne a nechá všechnu práci a pohladí mě po ruce, kterou jsem mu hladila jeho hrudník. ,,Doufám, že jsi měla příjemnou cestu" a políbí mě na prsty.
,,Byla dlouhá a vyčerpávající" řeknu a políbím ho na krk a tam chvilku zůstanu, nasaji jeho vůni. Byla to směs citrónu a jeho přirozené vůně.
,,Dobře, tak co kdybys sis trochu odpočala v mé posteli? Se mnou?" najednou otočil hlavu a začal mě vášnivě líbat. Ani mi nedal prostor pro odpovědět, na tož tak pro nádechy, které vlastně nebyly tak potřeba.
Adam mě vzal za zadek a vysadil mě tak do své náruče, ale ani na okamžik se ode mě neodtrhl svými rty.
Moje prsty zabloudili do jeho vlasů a výskali je. Měl po ramena, a když byl mladý, ještě než se stal Immortui měl je černé, jako uhlíky. I jeho oči byly téměř černé, proto to vytvářelo s Immortui zelenou krásnou barvu, téměř jako by jeho oči svítily.
Adam byl velice něžný a svým drážděním mě přivedl až k vrcholu, a na opak. Přesně jsem věděla, co on chce. Po vzájemném uspokojení naších těl, do mě Adam vstoupil a miloval se semnou.
Adam na rozdíl do Spyridona, ví, kdy má přestat. Mohl by klidně pokračovat, ale on ne.
Když jsem byla mladá a téměř mužů neznalá, tak na mě nikdo nebral ohled jako Adam, ale je pravda, že když jsem měla asi 20 let, tak na mě také nebral ohledy. Ale jakmile si mě začal brát k sobě častěji, jeho brutalita se proměňovala v něžnost.
,,Krásná Maria" řekne a přejede mi prsty po tvářích.
Leželi jsme oba dva vedle sebe. Já na břichu a on na boku, jeho ruka spočívala na mém boku a druhou mě hladil po tváři a hlavě. Já měla ruce schované pod polštářem.
,,Ze všech mích voluptatem jsi moje nejdražší a proto by jsi měla vědět, že Victor s Glekem proti tobě vytáhly špínu."
,,Adame, mohu to vysvětlit" chtěla jsem mu to vysvětlit, ale on mě zastavil jedním jeho pohledem.
,,Vím o co tu jde, přeci jenom to byl můj Nejvyšší, kdo to na tobě to svinstvo vyzkoušel." Řekne a v jeho očích byl odpor vůči jemu. ,,A taky moc dobře víš, jak mě moc mrzí, když se tohle musí dít, ale rodu Alexejů dlužím hodně, takže si dávej pozor, abych nemusel udělat rozhodnutí, které by ti vzalo život. Je ti to jasné?" řekne a zaplete se prsty do mích vlasů a naklonil se ke mně a políbil na čelo.
Hlavu jsem měla zabořenou do jeho pevné a velmi vypracované hrudi. Ruce, které jsem měla do teď pod polštářem, jsem mu položila na jeho záda, které byly též vypracované. Přejela jsem mu několikrát po jeho jizvách, které měl od bičování, které mu udělali těsně před proměnou, proto byly jiné, než kdyby ho zbičovali dnes.
,,Adame, musím tě varovat." Řeknu mu a on se ode mě odtáhl a podíval se na mě zmateně. ,,Jakmile objevím tu knihu, tak toho Glek a Victor využijí, pozabíjí všechny, kdo jsou starší než oni, aby se ujali vlády." Řeknu mu. Adam si mě k sobě znovu přitáhl a políbil na čelo.
,,Když jsi mě varovala ty, tak tě budu varovat také. Před hodinou Glekovi muži chytli Morojo, který pracoval na tom léku společně s tebou.
Při zahájení rady bude popraven" ….
Pokračování příště ...
Prosím o komenty ...
Komentáře
Okomentovat