No trochu jsem se rozepsala a nechtěla jsem to rozdělávat na více kapitolek, tak tu je jedna trochu delší.
Doufám že se vám bude líbit :D :D :D
Rose Po
Do hor letěli dvě hodiny, letělo několik helikoptér, a stejně se museli vracet to pro ostatní.
První helikoptéra si sedla na zem a potom další a další. Celkem na zem mohli dosednout tři helikoptéry, víc jich vlastně ani nebylo.
Jakmile byly vypnuty stroje, začala so vybalovat. Krabice se zásob jídla šli jako první, aby se mohli co nejdříve uskladnit a zajistit tak, že se nezkazí.
Jakmile bylo všechno jídlo vyleženo, tak si ostatní začali vkládat svoje osobní věci.
Ame a Chikaro byly v jedné velkém pokoji, kde mohlo spát kolem 20 lidí.
Ame si vzpomněla na ty časy, kdy tu jako malá spávala a hned naproti ní spal malý Chikaro. Bylo vtipné si na to vzpomenout.
,,Až vybalíme všechny věci, půjdeme si trochu do Dojo zabojovat, dokud tu nezačnou hodiny a my budeme muset vyučovat" zeptá se Chikaro Ame, když zrovna vybaloval svoje kimona.
,,Jasně že ano. Volno by tam bylo až večer a to se mi tam už nebude chtít. Doufám, že budeme mít trochu volna a ne jenom muset učit jak správně držet katanu."
Oba se shodli na tom, že tam půjdou za hodinu.
Nováčci by měli dorazit za 4 hodiny, takže mají zatím celý Dojo pro sebe.
Vyřádili se a hodně, bojovali spolu- proti sobě. Byly při tom vážní a každý úder katany dobře promýšleli. Dokonce byli do boje tak zažraní, že jakmile jim vypadla katana z rukou, pokračovali boj s pěstmi.
Až na konec Chikaro udělal chybu Ame toho využila a skolila ho na zem.
Poté si šli sami na sebe a dělali různé techniky s katanou a jiné technyky
Dimitri Po
Dva dny po té co Rose odjela, byl Dimitri předvolán k Mazurovi, nepřipadalo mu to vůbec divné, jelikož každý den si ho k sobě zve a oznamujeme, co má udělat.
Dneska to bylo, ale jiné.
Už jakmile k němu dorazil, byl cítit kouř jeho cigaret a nepřirozené napětí.
,,Dimitri" řekl Mazur, jakmile vzhlédl od počítače.
,,Chtěl jste mě vidět pane?"
,,Ano chtěl. Zbal si kufry kamaráde, odjíždíme do Japonska."
,,Pane??" zeptal jsem se ho nevěřícně.
,,Ano je to tak, přišel čas jak poděkovat 47 za to, že mi zachránila života, a také ji říci že je moje dcera." Ulevilo se mu. Takže jí to nebude muset říkat sám na večeři.
Je na čase aby se otec s dcerou seznámili.
Po několika hodinovém letu, byly odvezeni do jejich sídla, tam pod přísnou ochranou přespali a ráno je čekala další cesta do hor.
Letěli asi dvě hodiny, a jakmile přistáli, překvapilo je prostředí.
Venku cvičili mladí kluci s velkými tyčemi, před nimi byly muži a opravovali je, když udělali nějakou chybu.
U brány, která byla vstupní brána do celého komplexu, stál postarší muž, byl malý, ale jeho tvář nebyla nijak jemná. Tohle musel být bratr jeho šéfa.
,,Mane Mazure, rád bych vás přivítal v našem klanu. Popravdě, čekali jsme vás až za měsíc" řekla a podíval se na ně, jeho hnědýma očima, které byly děsivé.
,,Ano, za tuto nepříjemnost se velice omlouvám, ale k důvodu vás dříve navštívit, přibyli jisté okolnosti. Ale nerad bych je řešil tady venku." Řekne Mazur a falešně se na sebe usmáli. Ti dva měli společnou minulost, a nebyla příjemná.
Yasano se nepatrně poklonil a dal se do pohybu. Vedl je přes celé nádvoří, kde trénovali. Po té vedl dále hlouběji a hloubě ji do budovy.
Budova byla velice složitá a ze všech místností byly slyšet zvuky bojů.
Dimitri šel v těsném závěsu pana Mazura, ale měl pocit jako by za jeho zády byl i někdo další, když se ale ohlédl za sebe. Nikdo tam nebyl, bylo to divné, ale ten pocit neustával.
Konečně prošli chodbou a vešli do místnosti, kde se usadili.
,,Takže pane Mazure, jaký byl ten důvod."
,,Chtěl bych mluvit s jednou vaším člověkem."
,,Kdo je ten člověk, že si vysloužil vaši návštěvu." Zeptal se ho Yasano.
Když do místnosti najednou vešel Ayumu. Yasuno okamžitě reagoval a v sedě se poklonil.
,,Pan Mazur, jak milé že jste nás poctil vaší návštěvou." Řekne Ayumu, a zavře posuvné dveře ,,Ale pokud mi ještě paměť dobře slouží, měl jste přijet až další měsíc." Řekne a usedne vedle svého bratra.
Teď byl Dimitri jediný, kdo neseděl, ale stál. Ayumu a Yasano si něco pověděli Japonsky a pohlédli z okna, které bylo otevřené a ukazovalo tak panorama hor.
,,Takže, důvod vaší návštěvy?" zeptal se ho
,,Chce poděkovat Ame." Odpoví mu za něj Yasuno, Ayumu se nejdříve podíval na bratra a poté na Mazura.
,,Mohu se zeptat, proč jí chcete poděkovat?"
,,Ona vám to neřekla?" zeptal se nevěřícně, ani jeden nic neřekla a tak tedy pokračoval ,,Chtěla mi ukrást můj program s databází všech Podsvědských lidí, ale poté byla zadržena a shodou okolností, byla poté připletena do přestřelky, kde mi zachránila život. Dlužím ji mé díky."
Dimitri zaznamenal nepatrný hluk nad nimi.
,,Takže moje dcera, Ame, vám zachránila život. Zajímavé."
Mazur si odfrkl,
,,Děje se něco?" zeptal se ho Yasuno.
,,Vy si ze mě děláte srandu, že ano. Vaše dcera?" řekl a při to se nevěřícně usmíval
,,Ano moje dcera" řekne mu na rovinu Ayumu. Teď už Mazur naprosto vybuchl.
,,Ona není vaše dcera, je moje. Vzali jste mi, když její matka zemřela." Křikl na ně. Byl vzteklý a za svoji dceru bojoval.
,,My že ji vzali? My ji akorát tak zachránili, našli jsem ji na silnici, byla hladová a zraněná. Vzali ji k sobě a postarali se o ni.
Dali ji střechu nad hlavou a rodinu. Co jste udělal vy, když zmizela." Ayum byl naštvaný, na něj. Jak si dovoluje něco takového říkat.
,,To já jsem její otec, noc co noc jsem to byl já, kdo ji utěšoval, když měla noční můry" z očí Ayuma šlehaly blesky na všechny strany. K vybouchnutí nebyl daleko ani Mazura, a také Yasuno, jako její strýček.
,,Řekněte mi, jakým jazykem mluvila, když k vám přišla. Byla to turečtina, už od narození jsem na ni mluvil jejím rodným jazykem a nepřekvapilo by mě, kdyby jím mluvila i doteď. To já ji dal život." Řekl Mazur.
Dimitri, který stál opodál, nikdy neviděl Mazura se tak prát za někoho. Dokonce i za jeho 2 rodinu se tak nehádal. Byl to pro něj nyní úponě jiný člověk.
,,Možná byl její rodný jazyk turečtina, ale nyní je Japonka. Je tu spokojená." Řekl Yasuno klidným hlasem
Nyní se rozhostilo na chvilinku ticho
,,Jste si naprosto jistý?"
,,Ano jsem. Jinou rodinu nepotřebuje."
,,Víte to určitě, protože zrovna před několika týdny to byla zrovna ona, kdo hledal moji mrtvou ženu, její matku. Ona chce najít svoje skutečné rodinu"
,,Nikdy ji nenechám, aby zjistila, že to vy jste její skutečný otec."
Teď už se rozhostila peklo. Ayuma něco řekl japonsky a najednou někdo vyšel ze stínu. Byly celý v černém a jediné co jim čouhalo, byly oči. Na zádech měli připevněné meče.
,,Vyprovoďte pana Mazura a jeho strážce opět k vrtulníku a zajistěte, aby letěli první letadlem do Ruska." Řekne naprosto klidným hlasem Ayuma ,,Nechceme, aby tu udělali nějaký nepořádek" dořekne to, ti dva ninjové se mu uklonili a násilím je odvedli pryč.
Rose Po.
Rose seděla na střeše, pod místností kde probíhal rozhovor mezí jejím otcem a Mazurem.
Slyšela naprosto všechno, a bodalo ji čím dál více u srdce že.
Otec ji všechno tajil.
Když slyšela, jak vrtulník opět vzlétá a její pravý otec odlétá, stekla ji jedna slza.
Najednou seskočila ze střechy dolů, přímo do pokoje kde ještě pořád seděli na patách její strýček a otec.
,,Ame" řekli oba zároveň s vstali. Oba dva se na ni usmáli a dělali, jako že se nic nestalo.
,,Proč jste mi to tajili" zeptala se jich klidně, ale už to v ní vřelo.
,,Tajili co." Zeptal se jí strýček
,,To že Mazur je můj biologický otec" Jejich úsměv najednou z jejich tváří zmizel.
,,Jak dlouho to víš" zeptal se ji Yayuma.
,,Už asi měsíc a něco."
,,Proč jsi nic neřekla."
,,A proč jste mi vy nic neřekli. Měla jsem právo to vědět." Zakřičela na něj
,,Ne neměla" odsekl ji otec, byl na tom stejně jako ona. ,,Já jsem tvůj otec" Chvilku bylo ticho, ale potom promluvila Ame.
,,Ne nejsi" řekla klidným hlasem a při tom ji stekla slza ,,Ty jsi jenom muž co mě našel na silnici a udělal ze mě vraha" řekne
Yayum byl v šoku, tohle od ní ani náhodou nečekal, stejně tak na tom byl i Yasuno. Oba dva byly jako zmraženi. Ani jeden nebyl schopen slov.
když v tom najednou do místnosti vešel Chikaro.
,,Sensei? Pan Mazur právě odletěl, už nám nebude dělat…" ani to nedořekl, protože si všiml, že nejsou v místnosti sami.
Chikaro byl v celý v černým, jako by byl připraven na boj. Jenom že s kým na boj.
,,Ame. Co tu děláš, nemáš náhodou vyučovat?" zeptal se ji Chikaro a nervózně překročil z jedné nohy na druhou.
Ame to najednou došlo.
,,Ty jsi to věděl." řekla a se sesunula se na zem
Chikaro ji nic neřekl, což znamenalo souhlas. ,,Věděl jsi to a nic jsi mi neřekl." Křikla na něj. Ame si zase stoupla a odebrala se pryč z místnosti.
,,Ame počkej." Volal na ni Chikar ,,no ta Ame, stůj."
Ame se tedy zastavila a otočila na něj. ,,Chtěl jsem ti to říct, vážně moc chtěl, ale nevěděl jsem jak." Řekl ji a prohrábne si vlasy.
Ame zavrtěla nevěřícně hlavou. ,,Jak dlouho to víš."
,,Několik let."
,,Let?" řekla nevěřícně. ,,Jak jsi to zjistil." Chikaro, ale mlčel a pomalu se začal nadechovat. ,,Hele víš co?" řekla a zarazila ho máchnutí ruky ,,Neříkej mi to, nechci to vědět." Řekne a dala se znovu do pohybu.
,,Ame počkej, kam jdeš."
,,Pryč odtud, už vás nechci nikdy vidět. Nikdy" řekla a rozběhla se bránou přímo do hor...
Pokračování přiště....
Prosím o komenty :D ...
Komentáře
Okomentovat