Marie Po
Byla jsem v šoku, Joe. Našli ho.
Když jsem odcházela od Adama nebyla jsem schopna slov. Věděl že mě to zasáhlo, a také moc dobře věděl jaký to bude mít účinky.
Zítra, hned brzy ráno začíná rada. Což znamená že Joe přivezou jenom asi hodinu před začátkem.
Budu se muset k němu dostat a zeptat se ho na vše co se událo. Bylo mi jasné že ho změnili a že to bylo kvůli tomu, že jsem si ho označila, jenomže jsem musela. Byla to moje povinnost ho ochránit a říkat že je to moje kořist. Mělo to vypadat jako označená večeře, jenom že Victor moc dobře ví, že dávám větší přednost mozku Strigoje.
Byla to všechno moje vina, úplně vše.
Bůhví jak na to reagují Benjamín a Zachariáš, přeci jenom jsem po nich chtěla, aby mi na něj dávali pozor. Teda ne ti dva, ale Dimitri, jako dhampír. Doufám, že jeho nechytili také.
Do zahájení rady zbývalo okolo deseti hodin. A proto jsem si oblékla věci na cvičení a se šla odreagovat do tělocvičny.
Tělocvična byla několik pater pod zemí, ne jenom že byla hodně velká ale také plně vybavena. Boxovací pytle, panáky na údery, žíněnky, vybavení všelijakých zbraní od nožů až po dlouhé hole a meče, a nakonec i posilovací stroje.
Vzala jsem si hůl a začal cvičit sestavy s ní, jakmile jsem se s ní dostatečně vyřádila přešla jsem k boxovacímu pytli začala do něj vší silou mlátit. Ještě že jsem měla boxovací rukavice, jinak bych už teď měla bolavé ruky.
Mlátila jsem do pytle tak hodně a tak dlouho, že se najednou urval z řetězu a protrhl se.
Za mnou se najednou ozvalo tleskání, rychle jsem se otočila. Za mnou nestál nikdo jiný než Avrel. Byl to nejvyšší z rodu Lavínů. Avrel byl jediný koho jsem tu čekala v tuhle dobu.
Avrel je nejmladší z nejvyšších a tak je jeho slovo nejméně vážené.
Svoje místo si vydobyl díky své síle a jeho schopnosti ovládat bojové styly. Avrel pochází z Číny, ještě před proměnou chránil císařskou rodinu a samotného císaře v Zakázaném městě.
Jakmile byl proměněn, byl hodně užitečný na špinavé práce, a tak se stal likvidátorem. Jakmile mu bylo dáno jméno, našel si ho a bez milosti ho zabil. Byl totiž otrokem příkazů, musel mluvit jenom pravdu, jinak by si pošpinil své jméno a bylo by to zneuctění jeho jména.
,,Aaaa" Avrel vydal zvuk. ,,Už jsem si říkal, kdy se tu objevíš"
,,Avreale. Ráda tě vidím" řeknu a sundávám si rukavice.
,,Já tebe taky."
,,Kolik je hodin" zeptám se ho a přejdu k boxovacímu pytli a zvednu ho do vzduchu a opřu o rameno. Šla jsem s ním do roku a dala je na hromadu zničených pytlů.
,,Za chvilku by měla snídaně." Řekne a přitom se podíval na hodinky ,,Takže je 5. 00" řekne.
A sakra, myslela jsem si, že jsem tu strávila tak 2-3 hodiny, ale místo toho jsem tu byla celý večer.
,,Kdy že je zasedání rady?" zeptám se ho a rozpustím si malý culík a udělala jsem si nový, tak že mi vlasy netrčili pořád na všechny strany.
,,Podle rozvrhu 700" Já jenom přikývnu a poděkuji zvednutím palce. Avrel bez dalších řečí zase zmizel
Byla jsem hodně vyčerpaná a tak jsem se na chvilku natáhla na Tatami (žíněnky).
Bolely mě všechny svaly, asi jsem to trochu s tím cvičením přehnala. Ale nyní jsem měla mnohem horší starosti, než bolest svalstva.
Jak to sakra udělám s Joem.
Musím ho, ještě než začne rada vidět a zjistit všechno co se s stalo.
Dlouho jsem přemýšlela jak zabránit popravě, ale došla jsem k závěru, že je to nevyhnutelné. Že se to stát musí, jinak bych všechno ohrozila a všechno tím zkazila.
Když jsem se připravovala na snídani, tak jsem uslyšela křik muže. Nepochybně to byl Joe, zrovna ho vlekly chodbou do vězení. Kamenné zdi odráželi veškeré zvuky a tak šlo vše slyšet.
Málem jsem za ním rozběhla za ním a nezabila každého, kdo na něj šáhl.
Po asi 20 minutách jsem se odvážila vyjít ze svého pokoje, ale místo toho abych zamířila do jídelny, jsem zamířila do vězení.
Jak jsem prostupovala dále a dále chodbou, jsem cítila krev. Vzduch tu byl chladný a zatuchlý, přesně tak jak to má být ve vězení z 15. století.
V žaláři byla hrozná zima, a jediný zdroj světla tu byla pochodeň rozmístěná každých 5 metrů.
Chodbou se ozývaly zvuky, které připomínali jako by ho někdo mučil. Přidala jsem více do kroku, až jsem narazila na správnou celu.
Joe ležel na zemi v malém žaláři, byl celý otlučený. Jeho obličej byl pokryt fialovými modřinami, které vypadaly strašně.
Joe vycítil, že ho někdo pozoruje a otevřel oči.
,,Marie?" jeho hlas byl chraplavý a byla z něj slyšet strach a překvapení.
,,Ano jsem to já Joe." Řeknu a kleknu si na zem co nejblíže k mřížím. Joe se posul směrem ke mně a opřel se o mříže.
,,Marie, je mi to tak líto, měl jsem tě poslechnout a zničit tu látku."
,,Ne , ne Joe, neobviňuj se není to tvoje chyba, ale moje." Joe otevřel oči a podíval se na mě těma jeho hnědýma očima. Tady nyní už hnědo zelenýma.
,, Je mi to strašně líto Joe, strašně moc." Řeknu a natáhnu z krs mříže ruku a pohladím ho na tváři.
,,Marie, ta látka, není úplná. Získal jsem základní vzorec. Nevím, jak dlouho to bude účinkovat, jestli to vůbec bude účinkovat, ale jsem si jist, že to zrychlí hodně tep srdce. Tak si dávej pozor." Řekne mi a nadzvedne se tak aby se mu lépe sedělo.
Chtěla jsem se ho zeptat na otázku: Kdo to byl, ale Joe mi odpověděl sám.
,,Byl to Victor, teda tak mu říkali. Dostal jsem novou mrtvolu, ale byla jiná. Vyskočil na mě a snažil se ze mě dostat informace mučením, potom jsem ztratil na chvilku vědomí, když jsem se opět vzbudil, zrovna vyrabovali celou laboratoř. Poté mě proměnil." Řekl Joe.
,,Dostanu tě odtud, slibuji."
,,Neslibuj, co nedokážeš slíbit. Oba dva dobře víme, že jakmile začne rada a popraví mě, jenom proto, aby ses prozradila." Řekne Joe a já nejsem schopna slov. ,,Za žádnou cenu se nesmíš prozradit, nesmíš, rozumíš. Jinak to co jsi dělala pro svého, syna přijde vniveč. Všechno tím ztratíš."
,,Ne to nejde, musím to mu zabránit, nesmím tě nechat umřít…"
,,Musíš" řekne naprosto klidným hlasem.
,,Ne to nejde." Řeknu a stečou mi slzy po tváři.
,,Marie, léta co jsem spolu strávili byla moje nejlepší. Jenom díky tobě jsem udělal kroky, které bych bez tvé pomoci nikdy neudělal. Nyní je řada na mě, pomoct ti udělal několik kroků blíže k tvému synovi." Řekne Joe a setřel mi slzy z tváře. ,,Neplač, prosím." Jenom že to nešlo, slzy se řinuly dál a dál. Joe se na mě usmál a skrz mříže mě objal. ,,To bude dobrý, všechno bude dobrý." Řekne mi do ucha.
Poté jsem u Joe zůstala co nejvíce to jenom šlo, jenom že po chvíli nás vyrušili strážci, kteří si šli pro něj. Já se schovala za roh a jenom čekala, až ho odvedou.
Jakmile byl pryč, rychle jsem vyběhla z vězení a zamířila do Radové místnosti, Místnost byla několik podlaží pod celou budovou. Byla to místnost, která byla velice zdobena obrazy, všech mrtvých Nejvyšších.
Jakmile se vešlo do místnosti, spatříte balkon na kterém byly Nejvyšší. Hned pod ním byl velký kulatý stůl, kde byly ostatní.
Naštěstí jsem dorazila v čas. Všichni se shromáždili u stolu, jakmile usedli Nejvyšší ke stolu na balkoně, který byl jenom 2 metry nad zemí, mohli se usadit i statní.
Uprostřed seděl Adam, jako nejstarší, po jeho pravici seděla Freya jako druhá nejstarší a po levici Spyridon, jako třetí nejstarší. Dále vedle Frey seděl Glek, a vedle Spyridona Avrel.
I my jsme byly rozděleni podle rodů. Já seděla vedle Xandera.
V místnosti bylo ticho, nikdo nic neřekl, čekalo se, až promluví Adam, který upíral oči na mě.
Adam ukázal rukou na stráž u dveří, ta na jeho gesto okamžitě reagovala a otevřela dveře.
Do místnosti vešli muži, kteří přivedli Joe.
Předstoupili před stůl a před Nejvyšší. Všichni pozorovali jeho, až na jedny oči. Victor se díval přímo na mě a usmíval se.
,,Tento muž, byl včera večer zadržen za stýkání se s jedním z nás. Ještě před několika hodinami to byl obyčejný Moroj. Bohužel byl nešťastnou náhodou proměněn, ale i když je nyní Immortui, trest ho nemine. Nyní předávám slovo mému společníkovi Glekovi, který nám objasní tento incident a také s kým se tento muž stýkal." Řekne a Adam a přenechá Glegovi slovo.
,,Děkuji Adame." Řekne a stoupne si. ,,Všichni jistě znáte pravidlo, žádný styk s lidmi, ale jeden z nás se ho rozhodl porušit a tím Immrotui byla žena a je tady v této místnosti." Řekne. Všichni se najednou začali bavit, kdo to je.
,,Nyní přistoupíme k trestu." Řekne Gleg a pokývne na Zsadista.
Zsadist je obrovský muž, který právě on vykonává tresty.
Měl na sobě svůj dlouhý černý kožený kabát, z něhož vytáhl svoji sekeru, která uťala až tolik hlav.
Zsadist přistoupil k Joeovi, který klečel na zemi, a jeho hlava byla opřená o velký dřevěný kus dřeva. Zsadist se podíval na Nejvyšší, ti jenom přikývli.
Na poslední chvíli se moje oči a oči Joe setkali, byl v nich strach, ale také odhodlání postavit se tomuto trestu čelem.
Rty naznačil ,,Ne"
Poté se Zsadist napřáhl a jedním sekem uťal Joeovi hlavu.
Já měla při tom zavřené oči, a otevřela je, až bylo po všem.
Všichni na to upírali oči a jenom čekali, až se někdo přizná, ale nikdo.
Ticho po trestu prolomil Adam.
,,Tímto zahajuji desetitisící pětaosmdesáté druhé zasedání rady."...
Pokračování příště...
Prosím o komenty...
Komentáře
Okomentovat