Přeskočit na hlavní obsah

Forgotten: 3. Kapitola


Přidávám novou kapitolku, za to že tak krásně komentujete. Není zrovna extra dlouhá, ale jako bonus by to mohlo vystačit.



,,Zeptám se vás ještě jednou… proč jste ty lidi zabil?" řval na mě detektiv, mlčel jsem, měl jsem právo nevypovídat.

,,Dobrá, nic neříkejte…" když v tom najednou někdo zaklepal na výslechovou místnost a otevřel dveře. Ve dveřích stála menší žena v kostýmku v kalhotech místo sukně.

,,Nadporučíku Hathaway… tohle je můj výslech."

,,Teď už ne… přebírám to… teď je to záležitost armády." Řekne a ukáže mu papír a potvrzení. Teď už mají policisté svázané ruce.


V místnosti jsme osaměli, Rosemarie přešla ke kameře a vytáhla ji ze zásuvky, poté i vypnula mikrofon.

,,Proč jste mě neposlechl, jste obviněný ze sedmi vražd." Křikne na mě, jo nemá mě v lásce.

,,Pomůžete mi?"

,,Co myslíte."

,,takže ne."

,,Prvně jsem nechtěla, ale nechci, aby soudní patoložka pitvala 7 strigojů. To se nesmí stát."


Rosemarie si sedla na židli a dlouze se nadechla a vydechla

,,Proč mě chce Vasilisa zpět." Zeptala se mě naprosto klidně

,,Chybíte ji…"

,,To určitě, má určitě lepší důvod, nebude to jednom tak."

,,O tom mi nic neřekla."


,,Dobrá…" najednou řekla ,,Dostanu vás odsud a vy mě už necháte na pokoji… řekněte královně, že nepotřebuji její starost."

,,Když to zařídíte… promluvím s královnou."


Rosemarie chvilku přemýšlela, poté vytáhla pouta a přešla ke mně.

,,Ruce za záda." Nejdříve jsem byl chvilku zmateny, ale poté jsem pochopil, proto jsem vstal a nechal se od ní spoutat. Musím být upřímný, má příjemné ruce.


Rosemarie mě vyvedla z výslechové místnosti, policisté na nás koukali, jako bychom právě spadli z marsu.

,,Detektive Rizoliová, přebírám případ."

,,No to je nádhera." Ozvala se žena ale mi už jsme stejně byli pryč.


V klidu jsme vyšli z policejní stanice a šli k jejich autu. Rosemarie mě strčila na zadní sedadlo a ono sama si sedla na stranu spolujezdce. Za nedlouho přišel muž, afrického původu, přesně ten stejný jakého jsme s ní viděli včera. Takže doopravdy je to její parťák.

,,To je on?" zeptal se a přitom se na mě ani nepodíval, jenom na mě ukázal palcem, jakmile Rosemarie přikýval, otočil se na mě a sjel mě pohled od hlavy až k patě.

,,ještě jednou se pokusí jeden z té vaší dhampírské armády spásy nabourat do systému FBI, tak vás ani Rousin vliv nezachrání." Vybalil na mě. O čem to sakra mluví.

,,Cože?" zeptám se ho a čekal jsem odpověď.

,,Před dvěma týdny, se o to někdo pokusil. Vaše ip adresa nás zavedla přímo do centra toho vašeho královského dvoru."

,,O tom nic nevím."

,,Tak si příště hlídejte své dhampíry."


Ten muž mě překvapil, jak je možné, že znal náš svět. Rosemarie, nebyla určitě tak blbá, že by mu o nás řekla. Není ani jeden z nás, na to má moc málo svalů a nevšiml jsem si ani jedné značky na jeho krku.

,,Froste… v klidu…" začala ho uklidňovat, ale marně, očividně ho to hodně štvalo.

,,Tobě se to snadno řekne… ty jsi nemusela náčelníkovi odůvodnit, proč jsme to nijak nevyšetřili."

,,Radši už jeď ano?"


Ten muž ji poslechl, ani jsme si neuvědomil kde to jsme. Všechno si nejspíše o mě zjistila, zavezli mě totiž přímo k hotelu, kde jsme byli s kluky ubytováni.


Rosemarie mi otevřela dveře a pomohla z auta, následně mi odemkla pouta

,,Řekněte Masonovi a Eaddiemu že se moc omlouvám, a ať si o mě nedělají starosti."

,,Děkuji Rosemarie."

,,Hlavně dodržte slovo, a říkejte mi Rose… třeba se ještě někdy setkáme."

,,Tady je pro jistotu moje číslo… kdybyste změnila názor." Řeknu a ze svého kabátu vytáhnu svůj kontakt.

,,Myslím, že to se nestane…" a to bylo poslední co mi řekla, protože hned poté nastoupila do auta a odjeli pryč.



ROSE

Odvezli jsme Belikova k jeho hotelu. Byl pro mě šok, když jsem ho znovu uviděla. Sledovali mě celý den, jako bych toho sledování neměla už dost.

,,Další pokus s tebou navázat kontakt?" zeptal se Jared

,,Ano… Jako bych jejího života neměla dost a navíc ta její temnota, jenom mi tím přitěžuje, a to je všechno jen kvůli pitomému poutu."

,,zachránila ti přeci život…"

,,Nidko se ji o to neprosil, jenom díky ní je mrtvých pět mariňáku. Kdyby nebylo jejích pitomých emocí, Dix by mohl být naživu…"

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.