Dimitri
Po Ivanově smrti šlo všechno z kopce, moje kariéra utrpěla několik šrámů, ale o to jsem se zas tak nestaral. Psychicky jsem byl na dně, moje rodina se mi snažila pomoci, ale nebylo to k ničemu. Jediný, kdo mě dokázal na pevno postavit na nohy, byla babička. Rozuměla mi ve všech směrech a já ji měl za to rád, ale musel jsem se konečně postavit na vlastní nohy sám.
Jednoho dne mi zavolali z akademie sv. Vladimíra a já jsem dostal docela slušnou nabídku. Měl jsem najít jednu princeznu, která uprchla ze školy a nyní žije ve světě lidí.
Takže nyní sedím u ředitelky v kanceláři a poslouchám, jak jsem důležité aby Vasilisa Dragomírová, poslední členka rodiny Dragomírů, se vrátila zpět do školy a dostudovala.
,,Co ta druhá dívka… ta s princeznou na fotografii." Zeptám se ředitelky a koukám na krásnou mladou dhampírku.
,,To je Rosemarie… je to dhampírka a za školy byla vyloučena… za úkol máte přivézt jenom princeznu, Rose už rozhodla o svém životě před útěkem." Řekne ředitelka a tím ukončila náš rozhovor.
Bylo to celé divné, máme málo strážců a ona nechá dhampírku vyhodit ze školy, ale více jsem se tím nezaobíral a to byla podle mé babičky moje největší chyba v životě.
Asi po měsíci pátrání ve světě lidí, jsem princeznu našel a vylákal ven. Ta dhampírka byla s ní a obstojně ji chránila. Dokázala odrazit několik strážců, pak ale přišla řada na mě a já ji hravě zvládnul a omráčil.
,,Belikove dělej." Zavolal na mě Logan, který právě podal princezně sedativa, protože se spírala a snažila se nám vyklouznout.
Dhampírku jsem držel v náruči a prohlížel si ji. Na obličeji se ji dělala podlitina, určitě z toho bude pěkně barevná modřina, musel ji někdo uhodit, když bránila princeznu.
,,Co uděláme s ní?" zeptal jsem se a položil jsem ji na zem. Její vlasy ji odhrnuly dva vpichy, které měla od morojský zubů. Udržovala princeznu na živu ve všech směrech.
,,Nech ji tam… za úkol máme dovést jenom princeznu, respektuj příkazy"
,,Nepřipadá ti to divné?"
,,Ne… nech ji na zemi ležet a jedeme… úkol jsme splnili."
A jak řekl, tak jsem taky udělal.
Rosemarie byla velice nádherná a mohla být i nadaná, mohl by z ní být výborný strážce. Avšak podle příkazů, dovedl jsem princeznu a stal se podle plánu ředitelky jejím novým strážcem. Chvíli byla náročná a vkládala mi za vinu, že jsem nechal její kamarádku ve světě lidí. Když však přijela královna a jakmile si s ní promluvila a zklidnila se a nakonec upadla do režimu školy.
O 10 let později
,,Dimitri… mám pro tebe úkol." Řekne mi královna Dragomirová, když jsem zrovna stál ve dveřích a hlídal ji. Stal jsem se hlavním strážcem královny. Je to pocta.
,,Ano paní?"
,,Pamatuješ si ten den… kdy jsi mě přivedl opět na akademii?"
,,Jistě paní."
,,Utekla se mnou jedna dhmapírka, jmenovala se Rosemarie Hathaway."
Vzpomněl jsem si na tu dívku… výbornou dhampríku, která veličenstvo chránilo.
,,Ano paní… vzpomínám si na ni."
,,Výborně… chci abys ji našel."
,,Má paní?"
,,Slyšel jsi dobře Dimitri…" Lisa se nadechla, potřela unavené oči a znovu se na mě podívala. ,,Potřebuji si s ní promluvit… potřebuji abyste, mi ji přivedl zpět… mám tokové tušení, že se ji něco stalo…"
,,Pokusím se o to vaše veličenstvo."
,,Děkuji Dimitri… vezmi si tolik strážců, kolik jen budeš potřebovat."
,,Děkuji má paní, ale myslím, že bude mnohem rozumnější, když půjdu jenom já. Potulná dhampír bude mnohem lepší než skupina."
,,Dobrá… jak myslíš… můžeš začít kdy budeš chtít… všechno ti uhradím… tohle je Rousina složka ze školy…" řekne a ze šuplíku vytáhne složku, která sčítala několik desítek stránek ,,Projdi si ji… jsou tam i jiné informace z jejího dosavadního života… ale nevím kolik je na nich pravdy."
,,Dobrá veličenstvo… podívám se na ni ještě dnes." Řeknu, a přistoupím k jejímu pracovnímu stolu a složku si vezmu.
Ještě před koncem služby, jsem místo sebe nechal povolat jiného strážce a já mohl v klidu odejít a dostát slovu, které jsem dal veličenstvu.
Prošel jsem celou složku. Rose byla nejlepší ve své třídě. Nejlepší hodnocení jak po fyzické a tak psychické stránce. Měla jedinou vadu a to její kázeň. Nedodržovala žádnou autoritu, byla drzá a dělala problémy. ,,ty jsi musela být pěkné číslo."
Několik strážců, které se s ní kamarádilo, jsem znal osobně, jako třeba Masona a Eaddiho. Oba jsou královnini strážci.
Věděl jsem, že bylo už hodně pozdě, ale jak jsem znal Masona, tak bude ponocovat ještě nějakou dobu. Tak jsem si vzal mobil a šel ho navštívit.
Mason, nedaleko mého bytu, vlastně jenom ob 5 bytů. Takže nijak dlouho cestu jsem nemusel chodit. Došel jsem k jeho dveřím, ve vnitř jsem spatřil pohyb, což vypovídalo o tom, že jsem měl pravdu. Slunce bylo už vysoko a všichni kdo by mohli by už dávno spali, ale Mason ne. Proto jsem nelítostně zabušil na jeho dveře.
,,Belikove víš kolik je hodin?" zeptal se mě, když otevřel dveře a spatřil mě."
,,Stejně nespíš."
,,Co kdybych tu někoho měl?"
,,Ale prosím tě."
,,Tak pojď… čaj, kávu, vodu."
,,Kávu prosím."
Po chvilce přede mě postavil kávu a sobě udělal čaj. Seděli jsme naproti sobě v obývacím pokoji na gauči. Byty strážců byly všechny stejně postavené, každý si výbavu mohl pořídit jakoukoliv, ale ti kteří se s tím nijak nepárali, koupili si byty, které byly už plně vybavené. Mason si nijak na výbavu nepotrpěl, stejně většinu času trávil ve službě, tak jako já. Naše byty byli naprosto totožné.
,,Tak co potřebuješ Belikove." Šel rovnou k věci a já jsem se taky nijak nedržel zpátky.
,,Řekni mi něco o Rosemarii Hathaway." Tahle otázka ho hodně zaskočila a podle výrazu ho hodila zpět na akademii, viděl jsem, jak mu před očima proudí vzpomínky.
,,Rose, Rose… byla to moje kamarádka už od první třídy. Rádi jsme se v tělocvičně prali a za to dostávali poznámky. Já, Eaddi a ona, jsme byli nerozluční kamarádi." Řekne, vstane z gauče a z šuplíku vedle malé knihovničky, vytáhl několik fotografií a podal mi je.
Byla to vysmátá trojka a hodně šťastná, to se muselo uznat.
,,Rose byla skvělá, měla talent a uměla ho využít… líbila by se ti, byla zapálená do všeho, co právě dělala."
,,Proč když královna a Rosemarie byly mladé utekly z akademie."
,,To netuším… po té autonehodě, v níž zemřela královnina rodina, byla pro Rose zdrcující. Rose v tu noc málem zemřela, když je našli tak podle doktorů, takovou autonehodu nemohla přežít. Obě se po ní hodně změnili, jednou mi Lissa řekla, že ji donutila nátlakem, a když jste pro ně jeli, Rose to odnesla a vyhodily ji ze školy. Nevím, kde skončila a ani co dělá teď. Vůbec nic…Proč vůbec…" ani to nestačil doříct a já věděl, na co se mě zeptá.
,,Královna mi dala za úkol ji přivést zpět… mám ji najít… stejně jako jsem před deseti lety našel jí."
,,Proč tak najednou projevila zájem, o Rose se nezmínila už osm let."
,,To netuším, ale rozhodně má dobrý důvod."
,,pojedu s tebou." Řekne hned a mě mělo být jasný, že to přijde.
,,Ne… pojedu jenom já."
,,Uvažuj… jestli ji najdeš, jak ji přesvědčíš, aby se vrátila na královský dvůr."
Měl kurva pravdu.
Neznám ji, zato Mason ano, a ona zase jeho.
,,No tak jo." Řekne nakonec a Mason vítězoslavně dá ruce v pěst nad hlavu. ,,začneme zítra ráno." Řeknu Benovi aby za nás po dobu hledání našel slušné náhrady.
Komentáře
Okomentovat