Tady máme další kapitolku. No trochu smutná.
Adrian a Lissa se přimluvili u Hanse a já mohl týden na to odletět. Zbalil jsem si svoje věci a koupil letenku. Ani jsem se nenadál, a už jsem seděl v letadle. Vedle mě seděl nějaký mladý kluk, kolem pěti nebo šesti let. Svoje dlouhé nohy jsem si nějak naskládal do mezery přede mnou, Rose by se mi dneska smála. Šáhl jsem si do kapsy pro mobil, ale místo mobilu jsem vytáhl něco naprosto jiného. Pomalu a opatrně jsem tu věc vytáhl. Když jsem to uviděl, byl jsem v šoku, byl to vínový šátek.
,,Na soudruhu, vezmi si to" řekla Roza a podala mi rudý šátek. Se smíchem jsem si šátek vzal a chtěl odejít, ale ona mi ho rychle vytrhla, přehodila mi ho přes krk a tím si přitáhla moje hlavu k té její.
Začali jsme se líbat.
Po nějaké chvilce se ode mě odtáhla, ale neustále se ke mně stiskla.
,,Rozo, už musím jít" a pomalu se ji pouštěl a ona mě, i když velmi neochotně.
,,Za dva dny jsem zpět, u nás v posteli." Řekne a Rose se nad tím zasmála.
Vzala šátek do ruky a uvázala ho na moje zápěstí.
,,Je můj, vrátíš mi ho jasný?"
,,Nebo" řeknu a znovu ji políbím.
,,Opovaž se umřít, protože jestli umřeš, oživím ti a zabiju tě já."
Vzpomínka mnou prolétla jako vlna. Po tváři mi stekla jedna slza, přitiskla jsem si šátek k obličeji. Nasál jsem tu vůni, Rozin parfém, byla jako moje osobní droga.
Ten kluk vedle se na mě nechápavě díval.
Letadlo konečně přistálo na letišti v Moskvě. Vezmu si auto, které je pro všechny strážce, aut tam bylo vždy hodně, takže není problém si ho nechat delší dobu. Naskládal jsem několik tašek do auta a vyrazil na cestu.
Přišla mi to jako chvilka, ani jsem se nenadál a stál jsem u našeho domu. Nikdo na mě nečekal, jelikož babička zemřela před několika lety. Byl zrovna den, dvě hodiny dopoledne. Vytáhl jsem si věci z auta a šel k domu. Z kapsy si vytáhl klíče a vstoupil. V domě bylo živo, ale jako by mi nikdo nevěnoval pozornost, tedy do té doby než se u mě zastavili moje mladší sestra Viktorie.
,,Dimko" a skočila mi do náruče a já ji v náruči pevně stiskl. Po promluvení nejmladší přišli všichni. Karolína a Soňou ke mě taky přiběhli.
,,Dimko, bože můj."
Pro všechny bylo divné, že tu Rose nebyla, nikdy se už ale nevrátí, že ji nikdy ji neuvidí.
V Baje jsem nakonec už zůstal, z královského dvora jsem si nechal všechny svoje věci přivézt, všechno jsem dal do svého pokoje, problém byl s Rozinými věcmi. Nebylo toho moc, vlastně toho bylo málo. V jedné z jejich krabic jsem našel její uniformu a její kůl.
Byl krásně zdobený, byli na nich růže, propletené ve složitých spirálách. Dal jsem ji ho k narozeninám, když ji bylo 20 let.
Nechtěl jsem u matky zůstat až do smrti a tak jsem si pořídil domeček na konci Baje, Rose by se určitě moc líbil.
Po čase jsem byl přijat do lovecké skupiny, která bezpečně chránila Baju od strigojů. Platili dosti slušně, a já díky znovu zařazení do služby dokázal konečně myslet na něco jiného než na úsměv Rose, který mi tak chybí.
Ubíhali měsíce, a já si šel konečně sednout do kavárny, a tam jsem potkal ji. Byla to morojka z nekrálovské rodiny a byla naprostý opak moji Rozi. Několikrát, jsme si společně vyšli, ale když zjistila, že nejsem strážce ale lovec tak si ode mě na chvilku dala odstup.
Když jsem ji po několika týdnech pozval domů na kafé, a my si společně konečně promluvili, všechno se urovnalo, a mi pokračovali ve sbližování.
Po čase Emma zjistila, že ne jsem vůbec takový za jakého mě považovala, a tři roky na to jsem se znovu oženil. Emmě jsem nikdy nepověděl o Roze a rodině jsem na toto téma vyhlásil osobní embargo, nikdo o ni nepromluvil bez mého svolení ani slovo. Všechny fotky jsem schoval do společných alb a ukryl bezpečně do skříně, kam by se Emma nikdy nepodívala.
Nervalo moc dlouho, a no svět jsme přivedly dvě překrásné děti. Holčičku a chlapce. Dceru jsme pojmenovali Merry a chlapce Jonathan. Merry byla ale jiná než Emma, nebyla ji vůbec podobná. Všichni říkali, že je celá já: hnědé vlasy, oči, dokonce i povahou, ale já v ní viděl úplně někoho jiného, když Marry bylo 8 let, tak jsem konečně pochopil, koho jsem celou dobu v její očích viděl, byla to moje Roza. Všechno to do sebe zapadalo, neposlušně kroutící hnědé vlasy, její dokonalé čokoládové oči. v ten den měla mít Roza narozeniny.
,,Tatínku, proč pláčeš?" zeptala se mě Merry, která mě přistihla, jak sedím na zemi v ložnici a dívám se do starého alba.
,,Kdo je to tati." Zeptala se mě znovu.
,,Povím ti příběh ano?" řeknu, zavřu knížku a schovám ji na bezpečné místo. Merry zajásala nadšením.
,,A o čem je?"
,,O jedné princezně a obyčejném chlapci, kteří se na tolik do sebe zamilovali, že i přes pohledy všech se vzali. Všechno to začalo v den, kdy se poprvé uviděli…" celý příběh jsem ji pověděl. Byla z něj nadšená, samozřejmě že jsem ji neřekl, že je to příběh z mého prvního manželství.
,,A teď si běž hrát za bratříčkem, šup utíkej" Merry jenom přikývla a odběhla pryč.
Večer jsem šel do baru a opil se, hodně. Tak jako každý rok na její narozeniny. Usnul jsem doma na pohovce a spal asi jenom několik málo hodin. Vzbudil mě Jonathan.
,,Tati, tati." Otevřel jsem trochu jedno oko.
,,Copak se děje." Řeknu rozespale.
,,Máma říká, že máš vstávat a opravit mi tu poličku." Řekne můj syn.
,,Dobře. Řekni mámě, že už vstávám a že už jdu." Jonathan přikývl a odběhl k Emmě. Promnul jsem si oči, vstal a šel si prvně udělat kafé, šíleně mě bolela hlava z včerejšího pití. Jakmile jsem byl trochu v pohodě, tak jsem šel splnit svoje povinnosti. Celé dopoledne a odpoledne jsem poté strávil s dětmi a s Emmou.
,,Zase si se opil?" zeptá se mě Emma, když jsme byli sami. ,,Každoročně ve stejný měsíc a týden. Dimitri co se s tebou děje." Řekne a políbila mě na rty, ale poté jsem jin musel odstrčit.
,,Promiň Emm, ale je mi pořád špatně a za chvilku mám službu. Musím jít." Řeknu. Rozloučím se s dětmi a odejdu za svým týmem.
,,Bože Dimitri, co se ti stalo, máš takový kruhy pod očima, že i smrtka by ti je záviděla." Řekne Libertus, jakmile jsem se objevil v naší základně za Bajou, a podívá se na mě ustaraně. Libertus, byl náš vedoucí a o všechny se staral, dobře jsme si rozuměli, a první rok co jsem byl v Baje, jsme se opily a já mu všechno vyklopil.
,,Dneska by měla 34 Liberte." Řeknu a steče mi jedna slza, kterou následovali další.
,,To je mi líto. Zapomněl jsem kolikátého je." Řekne mi a obejme a já jeho obětí přijal. ,, Jo… Někdo za tebou přijel." Řekne poté, co jsem se trochu uklidnil.
,,Kdo."
,,Nevím."
,,Ale je to Moroj, nejspíše ne královský."
Libertus mě zavedl do naší společenské místnosti.
,,Ahoj Dimitri, dlouho jsme se neviděli"
,,Adriane." Řeknu. Kluci v místnosti pochopili, že budeme asi chtít soukromí, a proto se zvedli a odešli. ,,Co tady děláš."
,,Emma mi volala, že se s tebou prý něco děje." Řekne ustaraně. ,,Shodou náhod jsem byl s dětmi a Syedny v Rusku, tak jsem si řekl, že se stavím tě zkontrolovat a kouknout se co je s tebou v nepořádku." On a jeho žena Sydney společně už ten nějaký rok žili a společně vychovávají tři děti.
Jakmile jeho rodina zjistili, že miluje Alchymistku, zřekli se ho. Jenom že jeho to netrápilo. Má skvělou práci jako malíř a vydělává hodně slušné peníze. Párkrát když byl v Rusku si mě najal jako ochránce jeho dětí a ženy, aby věděl, že o ně bude postaráno, když on bude pryč.
,,Ty jsi už na Rozu nejspíše zapomněl, ale dneska by měla narozeniny."
,,Houby zapomněl. Vím, že měla včera narozeniny."
,,Tak proč se mi tak divíš."
,,Nedivím, určitě jsi byl včera v baru a pil si a přišel pozdě domů. Hádám, že tě ani nenechali pořádně vyspat se. Ba ne, když vlastně ani neví že mí tvoje bývalá žena narozeniny." Řekne mi Adrian ,,Měl bys jim to říct. Jinak tě nikdy nepochopí"
,,Nemohu, Emmu by to ranilo. Nedokázala by se srovnat s tím, že ji vlastně pořád miluji."
,,Máš pravdu, promiň, ale pokud jim to nechceš říct, tak bys ses měl postavit co nejdříve na vlastní nohy… Proboha Dimitri už je to téměř 12 let. Musíš se s tím srovnat, už není na tomto světě. A neopustila jenom tebe, ale i mě, Sydney, Christiana, Lissu, její matku a otce. Myslíš si, že jim ona nechybí?" křičel na mě, ,, Nemysli si, že jsi jediný kdo včera pil alkohol. I já se Sydney jsme si včera museli nalít. Christian s Lissou a dětmi jeli na Královský dvůr ji dát na hrob květiny. Kdy si naposledy byl ty u jejího hrobu.
Zatím co ty se tu obviňuješ z toho, že jsi nezachránil. Tak mezitím se já a Lissa snažíme její hrob udržovat. Neuplynul den, kdy jsem se aspoň jedinkrát nepokusil dostat do její hlavy" křičel na mě a já na něj dokázal jenom zírat. Bez dalších řečí se otočil a odešel.
Asi deset minut jsem stál sám ve společenské místnosti a přemýšlel nad tím, co mi tu Adrian právě řekl.
Měl pravdu, u jejího hrobu jsem byl naposledy před osmi lety. Ještě než jsem si vzal Emmu za ženu.
Livert zaklepal na dveře a vešel do místnosti. ,,Jsi v pořádku?"
,,Jo… Mohl bych si vzít na týden volno?" zeptá se ho a on jenom přikývne. ,,Děkuji."
Okamžitě jsem šel dom a zarezervoval první let na královský dvůr.
,,Dimitri ty někam jedeš?" zeptala se mě Emma, když viděla, jak si balím věci.
,,Ještě dneska jedu letí do Ameriky, musím ke dvoru."
,,Co u dvora"
,,Musím si něco zařídit. V sobotu jsem zase doma." Řeknu ji a dobaluji si poslední věci.
,,Dobře, hlavně buď opatrný ano?" řekne. Já se na ni usměji a políbím na rty.
,,Pokud se tu budeš s dětmi cítit nepříjemně, tak běž k matce a zůstaňte tam do té doby, než nepřijedu ano?" Emma jenom přikývla, upravila mi vlasy, které mi padali do tváře, a potom mi přejela prsty po rtech.
Vzal jsem si malou tašku a odjel jsem autem na letiště. Letadlo bylo téměř prázdné. Kdo taky cestuje tak pozdě večer, když to převedu do lidského času. Když jsem konečně po několika hodinách přistál konečně na letišti, tak jsem si musel vypůjčit ještě auto a jet pár hodin na Královský dvůr. Dorazil jsem k bráně a spatřil jsem známé tváře. Vytáhnu identifikační kartu a oni mě pustili dál. Ubytoval jsem se a šel se prospat. Další den ráno jsem šel do květinářství a koupil tam růže. Její oblíbené, koupil jsem jich šest. Pro každého tři. Došel jsem na hřbitov, věděl jsem kam jít. Pomalu jsem došel k jejich hrobům.
Daniel Ivan Dimitri Belikov
Člověče pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš.
Milující syn, bratr a přítel
1997-2003
Rosemarie Belikov
Milující matka, přítelkyně a manželka
1970-2004
Nezabránil jsem slzám, když se díval na jejich hroby. Když se Daniel narodil, bylo mi 35 let a Rose 28. Dlouho jsme se o něj snažili, když nám Jeva řekla, že je to vůbec možný.
Nikdy pořádně nezjistli jak, ale Rose nakonec v 28 otěhotněla a porodila mu syna.
V Rusku, Baja
Adrian zrovna přišel spolu s jeho rodinou na návštěvu.
,,Kdy je Dimitri." Zeptal se a bál se že je v baru.
,,Odjel na Královský dvůr, prý si tam potřebuje něco zařídit" Adrian strnul a nebyl schopen slov, stejně tak i Sydney.
,,Děje se něco Adriane?" zeptala se ho Amelie.
,,To by ti měl říct Dimitri."
,,No tak Adriane, já z něho nic nevymáčknu. Teda ne v blízkém období, v tento čas se strašně uzavírá do sebe"
,,Já vím."
,,Tak co se děje." Zeptá se. Oba dva se na sebe podívali a přikývli, společně si sedli do obyváku. Adrian věděl, že někde v ložnici schovává album s Rose a Danielem. Našel ho poměrně rychle, a šel s ním zase zpět do obyváku.
,,Musíš se dozvědět hodně věcí, které si ti nemusí líbit. Dimitriovi bylo dvacet pět, když se zamiloval do své celoživotní lásky."
Adrian z krabice vytáhl jedno z alb a našel společnou fotku Dimitriho a Rose.
,,Jmenovala se Rosemarie Hathaway, a stejně jako Dimitri, i ona byla dhampír… Měla talent, jenže ho nevyužívala. Dimitri se stal jejím učitelem, a tím se neuvěřitelně zlepšila. Rose se stala strážkyní Lissi a Dimitri Christiana a tak mohli bývat spolu. Samozřejmě padlo obvinění, že Dimitri svoji studentku sexuálně obtěžoval, ale nenašli na ně žádné důkazy. Oba dva společně začali bydlet a nakonec se i vzali." Adrian ukázal další obrázek. Byla tam Rose ve svatebních šatech,
spolu s Dimitriem. Usmívali se a byli naprosto šťastní. ,,Samozřejmě měli spolu hádky ohledně dítěte. Jako dva dhampíři spolu nemohli počít, ale díky tomu že byl Dimitri jednou strigojem a poté byl díky Lissinému etheru přeměněn zpět a Rose byla stínem políbená, tak se jim podařilo nemožné." Další fotka byla už z Alba. Adrian nalistoval několik stránek a ukázal ji první obrázky miminka z ultrazvuku a nakonec Rose s velkým bříškem.
Amelie se na ty obrázky dívala se slzami v očích.
,,Rose porodila zdravého kluka. Daniel rostl a bylo na čase ho dát do školy. Byl dhampír stejně jako jeho rodiče. Bylo mu teprve šest, když na akademii pronikli strigojové. Zabili tenkrát hodně dětí, a mezi nimi byl i Daniel. Oba dva to nesli hodně špatně, jelikož v tu samou dobu Rose byla v několikátém týdnu druhého těhotenství, ale potratila z toho truchlení a stresu.
A aby to pro oba dva nebylo málo, tak jenom pár měsíců poté strigojové unesli Lissu a Christiana. Samozřejmě je jeli zachránit, Rose bohužel při jejich záchraně zemřela.
Z její smrti se Dimirtri nevypořádal do dnes.
Ztratil dvě děti a ženu za kterou by položil život. Tři roky, než tě poznal, se utápěl ve smutku, a potom jsi všechno změnila. Ty a vaše dvě děti"
Emma nedokázala nic říci.
,,Rose měla předvčerejškem narozeniny, proto se vydal na Královský dvůr, dát květiny na jejich hroby." Dořekl Adrian.
Dimitri se vrátil den po jejich návštěvě domů, bylo brzy ráno, a celý dům proto ještě spal. Když vešel do obyváku tak nevěřil svým očím. Fotky a alba jeho minulé rodiny byli na stole, i když měly být bezpečně ukryté v jeho šatníku.
Jakmile mě Emma uslyšela, vyběhla z ložnice a okamžitě běžela ke mně.
,,Můžeš mi to laskavě vysvětlit?... Neměla si právo se dozvědět o Roze." Křikl jsem. ,,Kde jsi vzala tyhle fotografie." Zeptal jsem se ji už trochu klidněji.
,,Vytáhl je Adrian na moji žádost, abych mohla pochopit co se s tebou děje." Řekne na svoji obhajobu.
,,Neměl právo."
,,Ale ano měl. Dimitri mohl jsi mi to říct, že jsi už měl ženu a dítě, proč se to musím dozvídat až po jedenácti letech. Proč jsi mi to neřekl."
,,Protože, když jsme se poprvé potkali, nenapadlo mě, že se vezmeme a budeme mít spolu dvě děti." To už jsem skoro zase křičel.
,,Tak teď jsme manželé, tak mi prosím něco řekni o tvém minulém životě." Řekne. Nejdříve jsem trochu váhal, ale na konec jsem si sednul na pohovku a vzal do ruky album. Pokynul jsem, aby šla za mnou a ona poslechla a přisedla si.
,,Všechno to začalo po smrti mého svěřence Ivana. Byl jsem přidělen k Lisse, v tu dobu, ale byla se svojí kamarádkou dhampírkou na útěku. Takže ani ne za měsíc jsem je našel. Do Rozi jsem se zamiloval na první pohled, a ona do mě.
Aby mohla zůstat na akademii, tak jsem nabídl, že ji budu cvičit, aby dohnala to, co zameškala. Udělal jsem z ní nejlepší strážkyni na škole." Neříkal jsem ji nic, co jsme spolu zažili, vše jsem ji vysvětlil jenom stručně, nechtěl ji ranit ještě více.
,,Týden po její smrti jsem našel toto." A ukázal dva obrázky z ultrazvuku
,,Byla těhotná, ale dítě ztratila, když zemřel Daniel… Rodiče by neměli pohřbívat svoje děti." Řeknu a setřu si slzy z tváří.
Tím moje vyprávění skončilo.
Celý den probíhal poté normálně, děti byly rády, že jsem zase doma a že nemusí do práce, proto jsme byli venku a dováděli v teplých dnech. Škola jim už skončila, takže mohli jít později spát.
Když děti usnuly společně s Emmou, tak jsem se vytratil do obyváku, z alba vytáhl dvě flešky, vzal si notebook a zasunul je do něj. Jakmile mi najela složka, kliknul jsem na ni a vybral další složku s názvem svatba.
,,Ptám se vás Dimitri Belikove, berete si zde přítomnou Rosemarii Hathaway za svoji právoplatnou manželku?" zeptal se kněz.
,,Ano."
,,A ptám se vás Rosemarie Hathaway, berete si zde přítomného Dimitriho Belikova za právoplatného manžela?
,,Ano." Rose se usmála.
,,Tím to vás prohlašuji za manželé." Vyměnili jsme si prstýnky a políbili se.
Potom to přeplo na náš novomanželský tanec. Na malé podiu jsme byli jediní, postupem se k nám přidávali ale i ostatní páry.
Další video už byla z Rozina těhotenství. Rose ležela na pohovce a měla vyhrnuté tričko, a tím odhalovala svoje velké těhotenské bříško.
,,Ty to vážně natáčíš soudruhu?"
,,Jasně, nikdy nevíš, kdy se na tohle budeme chtít vzpomínat." Řeknu a pohladím její bříško, na místě kde se miminko pohybovalo.
,,Zítra už nikam nepůjdeš, vzal jsem si dovolenou."
,,Jak myslíš, že nikam nejdu?"
,,Zítra máš termín." Řekl jsem na svoji obranu.
,,No a co, tak to snad můžu být s Lissou a malým Erikem ne?"
,,Ne, nemůžeš, protože tě chci mít u sebe když to začne, ať tu nelítám jako splašení."
Ještě toho večera Rose zašli kontrakce a ještě toho večera porodila krásného chlapce.
Na dalším videu byla už Rose po porodu, Daniel ji spal na hrudi, krásně se na něj usmvívala.
,,Je nádherný." Řekl jsem a pohladil ho po hlavičce.
Další obrázky, byli už s Danielem. Nad nějakými videi jsem se smál, třeba když měl rok a papal čokoládový dort, měl ho úplně všude, ale nad některými videi jsem plakal.
Čtyři měsíce poté šel Dimitri na lov Strigojů ale něco se pokazilo. Dimitri zabil už deset strigojů, které na něj zatočili, když ale bojoval se dvěma strrigoji, překvapil ho třetí. Zatím co se otáčel, aby mohl vykrýt útok toho strigoje, tak strigoj, který byl za ním, ho chytl za krk a otočil mu hlavu.
Dimitriovo tělo ochablo a spadlo dolů na zem. Zlomili mu vaz. Zatím co Dimitriovi oči zhasínali, tak myslel na svoje děti. Na svoje dvě krásné děti Christiana a malou Merry, myslel i na jeho ženu Emmu.
Kolem něj se všechno ztratilo a následně se ocitnul úplně někde jinde. Byla to louka, na kterém kvitlo milion květin. Rozhlédl se okolo sebe, kde spatřil ji.
Jeho Roza, držela v náručí malou holčičku a u nohou stál malý kluk.
,,TATI." Zavolal na něj a běžel k němu. Dimitri rozevřel náruč, a jakmile k němu malý Daniel doběhl, tak si ho vzal do náruče. Dimitri ho pevně objal a šel společně s ním k Roze.
,,Čekali jsme tu na tebe." Řekne mu Rose, když od ní byl jenom několik centimetrů. Dimitri se na ni usmál a vtáhl ji do svého náručí, v kterém už byl Daniel, tím že objal Rozu, objal i malou holčičku.
,,A kdopak jsi ty." Zeptal se malé holčičky, věděl, že mu nemůže odpovědět.
,,To je Merry- Ann." Řekne Roza. ,, Tvoje dcera."
Jakmile všichni dhampíři dostali zprávu o úmrtí strážce Belikova, tak byl smutek. Přeci jenom, všichni ho považovali za nejlepšího strážce a lovce.
Špatně to nesla i jeho celá rodina, Emma a jeho dcera- kterou nadevše miloval, stejně tak svého syn Christian- který byl výborným synem.
,,Dnes se loučíme s velkým člověkem." V kostele se shromáždilo nespočet dhanpírů a několik Morojů. ,,Všichni kdo jsou tu dnes přítomni Dimitriho znali, nebo k němu vzhlíželi. Dimitri padl za velkou věc, padl za nás, za naše rodiny, které díky němu jsou pro dnešek v bezpečí, padl za náš národ a my jeho památku bude uctívat."
Dimitri byl pohřben na hřbitově v Baji, ale také byl uctěn na Královském dvoře, kde se konala mše bez jeho těla. Ti dhampíři, kteří nemohli přijet do Ruska uctít jeho památku, měli možnost uctít památku zde. Královna zařídila všechno potřebné, a byl vybudován i prázdný hrob vedle jeho syna a ženy.
O 15 let později
Vyklízela jsem věci z půdy, kdež jsem našla něco, co jsem vůbec nečekala. Byly to tátovi věci, tři krabice. Když jsem ji otevřela a spatřila jsem naše společné fotky tak se mi hned spustili slzy.
Na obrázcích jsme byli my, já a bratr, když jsme byli ještě malý, pořádně jsem se tou krabicí prohrabala a našla i tátův kůl. Poté jsem otevřela tu druhou, jenomže v ní nebyli obrázky mámí, mě ani bratra. Byly to obrázky úplně s cízy ženou a dítětem. Vytáhla jsem velké černé album, na kterém byly růže. Opatrně ho otevřela a spatřím ženu, mladou mohla mít tak 19. let, a táta byl taky mladý, měl ještě dlouhé vlasy. Objímali se. Další obrázky byly ještě více intimnější. Líbali se a jedna byla, že na ta žena byla jenom ve spodním prádle. Byly tam fotky z tělocvičny, nebo z Ruska, u táty doma v Rusku na Sibiři. Ale i na místech jako bylo Turecko.
Potom tam byli ultrazvukové fotky. Chvilku mi trvalo, než jsem zjistila, že to jsou fotky miminka: devět fotek.
Táta měl ruku na břiše společně s ní. Takhle jsem prošla celé album, našla jsem i flešku, zasunula ji do počítače a najela na služby, která fleška obsahovala. Svatba, Rusko, porod…
Všechno jsem shlédla, vzala jsem tu krabici dolů, společně ještě s jedou a všechno ukázala Christianovi. Našli jsme i smuteční oznámení.
S lítostí vám oznamujeme, že Daniel Ivan Dimitri Belikov nás dne 23.6. opustil. Totéž bylo i u jména Rosemarie Belikov.
Oba dva jsme našli i dopis s nápisem.
Pro moje milované děti.
Jestli čtete tento dopis, tak už jsem určitě dávno mrtví.
Strašně mě mrzí, že jsem vás opustil, a určitě jste na mě naštvaní, že jsem s vám nemohl být, ale věřte, že mě to také velice mrzí.
Mrzí mě, že u vás nebudu, když uděláte maturitu, mrzí mě, když u vás nebudu, když vám první láska zlomí srdce.
Mrzí mě, že tě Merry nemohu v den tvé svatby dovést k oltáři, a že vás nemohu vidět vyrůstat v milující rodiče, které milují své děti.
Ale nyní jsme se mohl konečně setkat se svojí ženou Rozou, mojí nenarozenou dcerou a mým šestiletým synem.
Vždy jste byly moje překrásné děti.
Miluji vás.
Táta.
Tak co jak se vám to líbilo?
Prosím o komenty, zahřejí u srdíčka :D :D :D
Komentáře
Okomentovat