Dimitri se vzbudil jako první, bylo asi kolem páté hodiny ráno. Začínalo se rozednívat, a jeho pohled sklouzl k přenádherné bytosti, která ležela v jeho náručí. Chvíli ji pozoroval, a hladil při tom po ruce. Rose vycítila jeho pohled, a také se probudila.
,,Jak to, že jsi tak brzy vzhůru." Zeptá se ho, ale oči neotevřela.
,,Netuším." Řekne a pohladí ji po tváří palcem.
,,Trochu jsem přemýšlel."
,,Vážně?" zeptá se s humorem v hlase.
,,Neprovokuj." Na chvilku se odmlčel. ,,Přemýšlel jsem o tom, že jenom díky tobě jsem naživu. Byla jsi moje jediná šance, a proto jsem ti nesmírně zavázán, že jsi mě zachránila." Řekne ji a políbí na tvář.
,,Dimitri nejsi mi zavázán, copak ty jsi zapomněl, že jsi to byl zrovna ty, kdo mě zachránil, když se ke mně po, útoku na Mazuro, přiřítilo to zabijácký komando?" zeptala se ho a tentokrát už oči otevřela.
,,Jistě že si to pamatuji. Obzvláště tu příšerně zašitou ránu, kterou sis sama zašívala." Řekne se smíchem v hlase. Rose k němu otočila konečně čelem.
Dimitri se nevydržel jenom nečině dívat, jeho rty se přitiskly na ty Roziny.
Ruka, kterou Rose objímal kolem pasu, sklouzla níže, nejdříve na zadek který pevně stiskl, ale poté přejel ke stehnu, který opatrně nadzvedl, tak že Rose Dimitriho objímala levou nohou.
Ani jeden se nepřestávali laskat rty, nejdříve to bylo něžné a opatrné, ale čím déle se líbali, tím více to bylo vášnivější.
Rose převzala iniciativu, převalila se tak, že Rose byla na vrchu a Dimitri dole.
Během toho, ale ani jeden neztratil kontakt s rty toho druhého. Dimitri ji dal ruce kolem pasu, jednou rukou zajel pod tričko a hladil ji na zádech po nahé kůži.
Rose něžně zasténala a pohnula se v bozích nad Dimitriovím údem, tentokrát to byl on, kdo zasténal. Rose cítila jak, jak mu jeho úd tvrdne, a proto pokračovala v pohybech. Dimitri oběma rukama nahmatal lem jejího trika a chystal se jí ho přetáhnou přes hlavu, když v tom najednou někomu z nich zazvonil telfon.
,,Ten je můj." Řekne Rose těsně u Dimitriovích rtů. ,,Měla bych to zvednou, může to být otec." Řekne a neochotně sleze z Dimitrova klína. Rose vstala a šla najít mobil.
,,Prosím." Řekne do telefonu
,,Máme pro vás další úkol. V 18:00 vám budou předány další instrukce. Místo předání restaurace Žeňkov." A hovor byl ukončen.
,,Kdo to byl." zeptal se Dimitri, který se neslyšně připlížil k Rose zezadu a objal ji.
,,Práce." Odpoví a položí svoji dlaň na tu Dimitriovu.
,,Takže se dnes asi neuvidíme."
,,To netuším, zatím ani nevím o co se jde. Instrukce mi budou předány až v 18:00." řekne a opře o jeho bytelnou hruď.
Dimitri sklonil hlavu, jednou rukou odhrnul z jejího krku vlasy, a následně přitiskl své rty na její již odhalený krk.
Jeho rty na jejím krku vytvořili svoji značku. Červeně zarudlý flek, byl na dobře viditelném místě.
,,Vrať se mi, jasný?"
,,Počkat, nebyl jsi to náhodou ty, kdo tu ještě před několika dny ležel v horečkách se střelnou ránou pod pravým žebrem. To bych měla říkat já. Jestli si příště něco uděláš, tak za mnou nechoď.
A na to, kdo ti to udělal se radši ptát ani nechci."
,,Děkuji."
,,Jenom doufám, že jsi jim taky upravil fasádu, tak jako oni tobě."
,,Dopadli hůř."
,,To jsem ráda." Řekne.
Rose se přetočí k němu čelem a políbí ho na rty.
,,Měl bys ses jít převlíknout, jestli chceš stihnout dojet včas do práce." Řekne
Dimitri se podíval na digitální hodiny a zaklel.
,,S tebou ani nevnímám pořádně čas, to už je vážně tolik hodin?"
,,Už to tak asi bude." Rose ho ještě jednou políbila na rty a poté se začala, stejně jako Dimitri, převlékat.
U sebe doma byla jenom jednou, a to v tu dobu kdy byla na nákupu potravin, když Dimitriho hlídala Tasha. Vzala si jenom čisté oblečení, a to bylo vše, kartáček na zuby použila s dovolením ten Dimitriův, i když sám o tom ani nevěděl.
,,Přijedu k tobě okolo dvanácté večer."
,,Nejezdi, je možné, že v té době budu ještě pořád v práci." Řekne Rose a dá ruce okolo jeho krku a Dimitri zase okolo jejího pasu. ,,Pořád jsi ještě zesláblý, potřebuješ odpočívat."
,,už je mi dobře, rána se dobře zahojila, i když nelidským tempem."
Dimitri se k ní sklonil a políbil.
,,Jeď, nebo tě odtáhnu do postele a dokončím, co jsme začali."
Rose se tomu zasmála, naposledy ho políbila a namířila si to ke dveřím svého auta, Dimitri ji ještě lišácky plácl po jejím zadečku. Rose se k němu otočila s širokým úsměvem, poté ale už nasedla konečně do auta a odjela.
18:15
Rose byla přesně na tom místě, kdy se měla se svým informátorem sejít, ale ten nikde nebyl.
Když už chtěla napsat že informátor nedorazil, tak se najednou objevil, ten nejméně nečekaný muž.
,,Omlouvám se že jdu tak pozdě, ale potřeboval jsem si ověřit, že jsi tu sama." Řekne muž Japonsky.
,,Chikaro. Co tady děláš."
,,Jsem tvůj informátor." Řekne a předá já složku, kterou až do teď měl v rukou.
Rose si sice od něj složku převzala, ale nedokázala odtrhnout pohled od svého bratra.
,,Jak se po tom všem, můžeš vůbec ukázat." Řekne mu japonsky. Chikaro mlčel, ruce na stole si mnul, což dokazovalo jeho nervozitu.
,,Ame, já…" řekne a jednou rukou si promne oči. ,,Já… jsem ti to chtěl říct… strašně moc. Ale…"
,,Ale co."
,,To kvůli tvému otci. Zakázal mi s tebou o tom mluvit. Na důvod jsem se ho nezeptal, ale poslechl jsem, což byla chyba, a velice toho lituji."
Rose otevřela složku a podívala se na dnešní oběť, během toho ani jednou nepromluvila, jenom studovala mužskou tvář, která byla na obrázku.
Po několika minutách Rose složku zavřela a svůj pohled namířila na Chikara.
,,Pověz mi, proč jsi tady."
,,Už jsem ti to přece řekl, jsem tu kvůli…"
,,Ty složky mi mohl předat kdokoliv… Mluv."
Chikaro poraženě vydechl, ale svolil a začal mluvit.
,,Je to kvůli tvému otci a Yakuze.
Máme mezi sebou krisu. Před několika týdny se někdo pokusil zabít tvého otce, společně se Sensejem, útok byl úspěšně odražen, jenom že jenom několik dní na to, se stal další útok, a pak další a další.
Zjistili jsme, že byla na nás vypsána odměna. Na všechny členy Yakuzy. Všechny malé rybky, byli už dávno zabity, teď jdou po těch větších.
Japonská vláda z toho má svátek.
Proto se tvůj otec a sensei, rozhodli si vyřídit poslední účty, a tento muž, je jeden z mála nevyřízených účtů."
,,jeden z mála? Takže jich bude více."
,,Ano...Sensei dal do hromady několik lidí, kterým věří, a pověřil je dodělání restů. Každý má na starost několik desítek lidí, a ty Ame patříš do týmu. V následujících dnech každý dostaneme jména."
,,A co potom, až budou všechna jména vyřízená."
,,To se ještě neví…"
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D zahřejou u srdíčka
Komentáře
Okomentovat