**Prosím o komentáře. Děkuji
Čekala jsem ve svém pokoji, starý dům žádná Wifi a pomalu ani signál, je to smutný, jsme téměř miliardáři a nedáme ani korunu do elektřiny nebo, jakémukoliv spotřebiči který jede na bázi elektrického proudu, je tu prostě všechno jako ve středověku.
Já a Xander moc tepla nepotřebuje a tak proto se jenom málokdy zatopí v krbu, a to stejný s jídlem, nepotřebujeme lidské jídlo, postačí nám si jenom dobře nacpat břicho mozkové hmoty a dokážeme několik týdnů přežít na ničem, naše těla jsem zpomalená, náš metabolismus pracuje několikrát pomaleji, což znamená, že se živiny z mozku postupně dostávají co celého těla, postupně a zároveň rychle.
Je těžký vám něco vysvětlovat když o tom stejně moc nevíte, je to na prd a proto chodím k Jouovi, aby se něco dozvěděla o nás.
Alchymistické knihy, které jsou o nás, jsou sesbírány a uloženy v trezoru v Michaelovým zámku, je téměř nemožné se k nim dostat.
Opět jdu ven, mám všechny potřebné věci k napojení na městskou síť. Jdu si sednout do stejné kavárny je útulná a jediná kavárna, která jede nonstop. Což je výhoda pro můj noční život, takže to znamená, že tu jsem téměř pořád. Lidi tam mě už znají a nejedno jsem jim vypomáhala jako číšnice.
Sednu si na obvyklé místo vzadu, je to dobré místo, mimo lidi a tak se nediví že, je tam nějaká bílá holka, která vypadá jako živá mrtvola a něco dělá na počítači.
Otevřu notebook a zapnu si ho, mezitím ke mně přijde nová číšnice a zeptá se mě, co si dám, jak ji mám vysvětlit, že každou hodinu bych chtěla horkou čokoládu? Ale naštěstí přijde v čas stará známá a všechno to zařídí.
Katarina se mě naštěstí na nic neptá, jelikož by bylo hodně těžký jim vysvětlovat, proč nejsem doma a nevyužívám domácí internet, jo je to těžký nemít doma síť, když ji nutně potřebujete.
Nejdříve jsem se napojila na síť akademii, a jak jsem si myslela, Brouk odvedl dobou práci, byl aktivní a právě pracoval. Před několika hodinami se zrovna ředitelka jejich akademie spojila s někým na královské dvoře takže jsou nyní propojení a já se můžu nabourat do jejich složek o Dhampírech.
Hledala jsem jenom jednu konkrétní osobu a zjišťovala jsem všechny informace o něm. Místo narození, kde vyrůstal, sourozenci, děti, manželka. Všechno tu bylo jako na stříbrném podnose, potom jsem najela složku Morojů a narazila na jedno pro mě hodně známé jméno. Je jako já, bývalý vampír, který byl přeměněn, aniž by o tom věděl, jenomže on je mladší o hodně, ale díky němu se dokážeme vyznat ve světe Morojů a Dhampírů. Díky jeho informacím jsme udělali několik dobrých kroků směrem k poslední alchymistické knize, po které Michael tolik pátrá.
Vytáhnu si mobil z kapsy a najdu jeho telefonní číslo a spojila jsem se s ním. Můj nápad ho nadchl, aspoň vytáhne konečně paty z Ruka, ještě neměl příležitost někam jít. Proto jeho, ale taky protože měl něco, co se mi může velice hodit.
Zadala jsem do telefonu číslo, nejdříve se na něj dívala, ale na konec jsem stiskla zelené tlačítko a přiložila si telefon k uchu.
Byl den asi kolem třetí odpoledne a já zrovna blaženě spal, bez žádných nočních můr, bez jakého kolik snu, který by mě mohl vyrušit ze spánku, ale i přesto mě z toho spánku něco vyrušilo.
Byl to telefon, zvonil, zvonil a zvonil. Chtěl jsem ho někomu hodit na hlavu, ale nikdo nebyl právě poblíž, škoda.
Neochotně jsem se zvednul z postele a vzal si telefon do ruku, bylo na něm neznámé číslo, ale ta předvolba znamenala, že je Montanská. Ještě chvilku jsem počkal, jestli ten na druhé straně nezmění názor a netípne to. Nic se nestalo a tak jsem zmáčknul zelené tlačítko a přiložil ho k uchu.
,,Prosím" řekl jsem do telefonu a snažil se dát do toho co nejvíce Ruského přízvuku, co jsem mohl, ale toho na druhé straně to očividně neodradili, jelikož sám začal Rusky hovořit.
,,Dobrý den Pane Belikove" tohle mě zamrazilo
,,Kdo jste"
,,To je pro dnešní rozhovor nepodstatné, jenom jsem vám chtěla oznámit, že máte moc pěknou rodinu, Pane Belikove. Hlavně je nádherný váš nový synovec, které ho nedávno porodila vaše starší sestra Karolína, a byla by škoda, kdyby se jim něco stalo" řekne a mě přeběhne mráz po zádech
,,Co po mě chcete" zeptám se ji a snažím se znít co nejvíce klidně.
,,To nechci probírat po telefonu. Zítra v tuhle dobu budete na místě, kde se setkáme" řekne
Chce se semnou sejít, proč
,,Co se stane, když odmítnu"
,,Tak uvidíte, jak je vaše rodina v igelitových pytlích."
Bylo ticho, nevěděl jsem, co mám dělat, vyhrožovala mi mojí rodinou a to nikdo dělat nebude.
,,Dobře, kde se sejdeme" zeptám se, v telefonu slyším, jak se zasměje.
,, Pojede 10 kilometru na západ, tam je malé městečko, bližší informace dostanete až zítra" řekne ,,A pane Belikove, jestli jenom ceknete o tomhle rozhovoru, do si ty pytle může už začít připravovat." A hovor ukončí
Tohle bylo něco, budu muset něco udělat. Jakmile to položila, tak jsem rychle vytočil matčino číslo a pokusil ji zavolat, jenom že to nešlo, zkoušel jsem všechny členy rodiny, ale nešlo se jim dovolat.
Komentáře
Okomentovat