,, Hej já ti nechci ublížit" řekl mi a usmál se na mě. Jeho kůže byla bílá jako sníh, jeho oči ale byli zelené a to téměř až nepřirozeně zelené. Kolem očí měl černo jak na očních víčkách, tak i pod očima a jeho vlasy byli též bílé. Rychle se podíval za sebe a následně za mně.
,, kdo jsi" zeptám se ho strigoj být nemůže, slunce by ho zabilo, ale ani moroj to by vypadal jinak, a dhampír, to by zase jako chlap, měl mít vypracovanější tělo.
,, Na to teď není čas, musím se někam schovat jinak nás zabijí" řekne naléhavým hlasem, ale najednou se z lesa vyřítili tři muži, byli oděni stejně jako ten muž, celý v černém, ale na rozdíl od něj oni měli obličeje od krve. Muž se mě křečovitě chytnul, až mi zaryl nehty do masa. Zasyčela jsem bolestí, a když jsem se podívala na toho muže tak se na mě usmál.
,, vítej do rodiny sestro" řekl, ale já vůbec nechápala co se to děje. Ale z ničeho nic se mi zatmělo před očima.
Když, jsem se vzbudila, tak jsem byla v posteli. Nic jsem nechápala, můj zrak byl jinačí jako by lepší. Když jsem vstala a podívala se do zrcadla, byla jsem jiná. Moje krásné bujné dlouhé hnědočerné vlasy už takové nebily, ne byli bílé. Stejně jako moje pleť a jako oči toho chlapa, byli zelené, ale takhle zelená byla jinačí jako by v ní bylo smíchané i něco z mích očí. A potom ta hrůza kolem očí, jop bylo tam černo. Zrovna v tu dobu co jsem se prohlížela, do pokoje vešel ten muž.
,, A už jsi vzhůru, konečně. A vidím, že už jsi po transformaci" řekl a začal mě sledovat. Vzal moji bradu do svých prstů a prohlížel si mě,
,, Oči jsou v pořádku, stejně jako odstín kolem očí, tvoje vlasy jsou už bílé a stejně jako tvoje pleť skvěle" řekl a pustil mě, nechápala jsem a to vůbec.
,, Co jste to semnou udělal" zeptala jsem se ho a on se jenom zasmál
,, já jsem jenom zasunul díl do skládačky" a začal se věnovat oblečení, které bylo ve skříní a po několika minutách je začal dokonce i vyhazovat na zem.
,, říkají nám hodně jmény Alba, Exitiablis, monstra, ale nejvíce se nám říká Immortui což je latinsky…"
,, Nemrtvý" řekla jsem za něj
,, Správně, no víte Marie, není nás hodně, v tomhle domě jsme jenom my dva" řekne a podívá se na mě. ,, Ti co, vyběhli z lesa se krmili tak moc že přišli o rozum" řekl
,, A čím se živíte" zeptala jsem se a jenom se modlila, ať to není krev. A jako by mi četl myšlenky
,,Neboj, krví se neživíme, to bychom museli mít tesáky a nesměli bychom na slunce, ale na slunce může, což je fajn" celou dobu se přehraboval v oblečení. A pak se ke mně otočil
,, jsem Alexander, ale říkej mi Xander" podal mi nějaký oblečení, byli to pánské kalhoty i tričko a dlouhá černý kabát s pevné látky a na některých místech potrhaný.
,, A co já s tím" zeptala jsem, když jsem se na to oblečení podívala
,, No obléct, tohle mají všichni. Je to podle protokolu, vyniká to s naší pletí, ale jenom mezi námi je to kravina" řekne potichu jako by nás měl někdo poslouchat.
,, Neodpověděl jste mi na otázku, čím se živíme" zeptala jsem se a podívala na ně.
,, Mozky, je jedno jakým, lidský, morojský, dhampírský, strigojský, ale jeden mozek sníst nesmíme a to je mozek našeho druhu."
Přejdu za závěsy a začnu se převlékat do oblečení, tričko mi bylo velké tak jsem si nechala to svoje stejně bylo černé. Kalhoty byly horší jelikož byly na chlapa tak mi byly velký, ale kabát mi padl dobře. Byl mi dobře pod lýtka takže jsem ho netahala po zemi.
Vyšla jsem ze závěsů a Xander na mě jenom koukal s otevřenou pusou. Bezva takže jednoho chlapa na obdiv bych měla.
Podíval se na moje nohy. ,, No to spraví boty" a hodil mi jeden pár vysokých bot. Hned jsem si je obula a zasunula do nich trochu kalhoty, takže to nevypadala zas tak špatně.
,, A teď vlasy" řekl a vzal se do ruky nůžky
,, Počkat co chceš dělat s mými vlasy." Zeptala jsem se ho nejistě. Xander několikrát šmikl a zasmál se.
,, Musíme ti je ostříhat do délky ramen, taková jsou pravidla, já je nevymyslel." Neochotně přijdu k zrcadlu a posadím se na židli. A začal mi je stříhat, sbohem krásné vlásky, nazdar noční můru.
Když mě ostříhal, nadzvedl moje vlasy a odhalil můj krk. Vzal si opět nůžky do rukou a ustřihl mi pramen.
,, To se dělá všem, tento jediný pramen se ustřihne úplně, a jak půjde čas tak ti bude růst a ty ho nesmíš ostříhat, tak budeš ukazovat jak si stará, čím starší tím máš větší autoritu, a máš větší moc nad ostatními" bezva takže teď jsem nejníže, kdy mohu být. to je prostě bezva, narodila jsem se do 0 dhapíří sekce a tvrdě jsem dřela abych byla uznávaná a teď to musím dělat všechno od znova. Fakt bezva.
Jak šli roky, tak jsem se s Xandrem hodně sblížili. On mi ukazoval jak přežít a nezbláznit se z toho. Musím jenom sníst kousku mozku za týden a k tomu si dávat pálivé papričky. Nic to není.
Když se moje matka a otec dozvěděli že jsem ,,mrtvá" tak se málem zhroutili. A pravidla Immortu zakazují stýkání se svými rodiči, nesmíme odhalit naše tajemství.
Nejlepší na Immotech je že nestárnou, mohou na slunce a nevýhoda je že nespíme. Nejsme vlastně ani mrtví, ale naše srdce udeří tak 10 krát do minuty, naše krev je tužší a naše tělesná teplota kolísá kolem 20 stupňů. A největší nevýhodou je, že když sníme mozek kohokoliv, tak získáme jeho vzpomínky, jednou jsem snědla mozek chlapa z Ruska a najednou umím rusky. Trochu divné, a teď umím přes 20 různých jazyků.
Komentáře
Okomentovat