Doufám, že uspokojím Vaše čtenářské pohárky :)
Přeji pěkné poštěníčko :)
,,Viděl jsem, jak se kolem vašeho domu pohybuje jeden strigoj…" ujal se slova Maršál
,,Dům je zabezpečený, žádný strigoj se do tohoto domu nedostal více jak 300 let." Odpovím Maršálovi, je to hlavní velící této lovecké skupiny. Zpravidla to jsou ti nejstarší a nejzkušenější ze skupiny, u této skupiny to nebyla výjimka.
,,zajisté, přesto byste si měli dávat větší pozor… obzvláště vy madam."
,,možná jsem nemocná, ale dostalo se mi stejného výcviku jako každému dhampírovi, nejsem bezbranná."
,,O tom nepochybuji."
Naše konverzace probíhala v salónku. Všude byla otevřená okna do kořán, proto si pánové museli ponechat kabáty. Já však byla je v šatech, který měl krátký rukáv. Vlasy jsem měla svázané do lehkého drdolu, tak aby mi odhaloval krk se slibem a dvěma molninskými znaky.
D I M I T R I
Dostali jsme pokyn zůstat v domě. Lovci, pročesávali celé město a hledali nás. Ovšem já nebyl ten typ, který vždy uposlechne a řídí se rozkazy, jako dhampír možná, ale teď, ne.
Mířil jsem rovnou za Rozou. Potřeboval jsem ji vidět, cítit a slyšet.
Jakmile jsem se dostal k domu, udeřil mě do nosu pach cizích lidí. Byli to lovci, museli navštívit dům Mazura, i když tam momentálně nebyl.
Roza je po nějaké době, slušně vyprovodila z domu a sama poté unaveně vyšla schody nahoru do svého stanu.
Už jsem tam na ni čekal.
,,Dimitri… proboha tady nemůžeš být, musíš okamžitě odejít. Lovci jsou ve městě… ví o tobě." Řekne, byla zděšená z toho, že mě tu viděla. Mě to bylo však úplně jedno. Hlavně že jsem mohl být s ní.
Proboha, co se to se mnou děje, takhle se žádný Strigoj nechová. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a vtáhl si ji do náruče.
,,Nedovolím, aby mě nějaký lovec, prošpikoval kůlem, neboj." Řeknu ji do vlasů.
,,Opravdu bys tu neměl být… schovej se do té doby, než lovci neopustí město… není to bezpečné."
,,Ale já tě musel vidět."
,,Slib mi, že se schováš…"
,,Víš co… pojďme si radši lehnout, musíš být unavená." Řeknu, ani jsem nečekal na její odpověď. Prostě jsem si ji vzal do náruče a co nejněžněji ji do peřin.
Okamžitě jsem se uvelebil vedle ní. Naše hlavy byly ve stejné úrovni. Rty jsme měli nepatrně od sebe. Překonal jsem tu malou vzdálenost a něžně ji políbil. Její rty byly nádherně teplé a měkké. Vychutnával jsem si každý její dotek horké kůže na tu mou.
Jednou rukou jsem ji sjel po jejím boku a přitáhl si ji více k sobě. Byla to úžasná kontrakce mezi teplem a chladem.
,,Roza." Zasténal jsem uprostřed našeho polibku. Rty jsem oddělil od těch jejích a začal ji líbat na krku. Podle zvuků, které vydávala, se jí to líbilo. Chytla mě za ramena a zaryla do nich své nehty. Bolest mi projela rameny, já ji však vůbec nevnímal.
Vnímal jsem jen ji. Objala mě kolem krku a já ji kolem boků. Znovu jsem ji políbil na rty a pak ji zlíbal každý kousek jejího obličeje. Završil jsem to polibkem na noc, nad kterým se hrdelně zasmála a já s ní.
,,jsi nádherná." Řeknu, když jsem přejížděl prsty po jejím obličeji ,,škoda že jsme se nepotkali před sto sedmdesáti třemi lety. Dvořil bych se ti, jak se patří, přinášel ti květiny, projížděli bychom se na koni… a snažil bych se ti ukrást tvé srdce."
,,Na jednu věc jsi ale zapomněl… oba dva jsme dhampíři… ani by si o mě nezavadil pohledem, stála bych ve stínu svého svěřence, stejně jako ty… ani bychom na sebe nepromluvili."
,,Věř tomu, že tebe bych si určitě všiml, a kdybych na tebe nepromluvil ve službě, našel bych čas, kdy bych kradl tvé srdce… měla jsi mě vidět, když jsem byl dhampírem."
,,Bezpochyby tě ženy zbožňovaly…"
,,O tom nic nevím…" řeknu… Roza ke mně vztáhla ruku a dotkla se mé tváře stejně, jako já předtím. Dívala se mi do očí… připadalo mi to jako by v nich hledala mou duši, kterou jsem už dávno ztratil.
,,Zase máš hnědé oči." Řekla trochu se rozzářila ,,Jednou mi budeš muset říct, jak to děláš."
,,To děláš ty." Řeknu ji a políbím něžně na rty. ,, Jen díky tobě… vůbec nevím jak je to možné, ale s tebou si připadám více lidštější…"
,, Všichni strigojové mohou taky…"
,,netuším…" odpověděl jsem ihned… nechtěl jsem aby tato konverzace došla tak kam jsem nechtěl. ,,Nechci o tom mluvit Roza…"
,,Dobře, tak co…" nedovolil jsem ji dokončit větu. Přitiskl jsem své rty na ty její, a co nejněžněji ji líbal. Cítil jsem její vzrušení, ovšem vnímal jsem i to svoje. Přetočil jsem se tak, aby ona byla pode mnou.
Roza instinktivně roztáhla nohy a já tak mohl ulehnout mezi ně a měl k její rtům lepší přístup.
,,Dimitri." Přerušila náš polibek a podívala se mi do očí. ,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad Dimitri…"
,,jen… jen to chci zkusit… ničeho se neboj, budu se snažit být co nejvíce opatrný…"
Začal jsem se jí něžně dotýkat a prsty přejížděl po jejím hrudníku. Jelikož měla na sobě jen noční košili, tak jsem přes její tenkou látku cítil, jak je její kůže hebká a teplá.
Přejel jsem prsty po jejím stehně, vyhrnul ji košili, až jsem odhalil její nahou kůži. Její kůže byla rozpálená, když moje konečky prstů přejeli po kůži a zanechali tak chladnou stopu.
Cítil jsem v puse, jak se mi prodloužili tesáky… měl jsem žízeň. To bylo poprvé, co jsem u ní ucítil touhu ochutnat její krev.
Ovšem chuť po krvi odezněla stejně rychle, jak přišla.
Zajel jsem prsty pod její záda a nahmatal šněrování a obratně za něj zatáhl. Rozvázal jsem ji, a odhalila se tak její záda. Ovšem než jsem ji, ji sundal, obratně jsem se zbavil svého oblečení a následně jsem zbavil oblečení jí.
Naše nahá pokožka se o sebe třela. Roza začala lapat trochu po dechu, jak se má studená pokožka o ni třela. Ale všude tam kde jsem se jí dotkl studenou částí, ona přebrala můj chlad a já její horko.
Vzepřel jsem se na rukou vedle její hlavy a Roza tak mohla spatřit moji nahou hruď. Přejela polštářky prstů po hrudi, až dolů k pánevním kostí.
Díval jsem se přitom na její obličej a četl z její tváře. Byla nejdříve vyděšená, ale poté to vystřídala zvědavost. Jakmile ucítila, že se na ni upírají mé oči, zvedla hlavu a podívala se mi do očí.
Usmál jsem se na ni a znovu ji políbil na rty poté jsem pokračoval dolů k její klíční kosti až k jednomu vrcholku. Začal jsem ji rty dráždit a Roza začala vzdychat. Poté jsem se přesunul na druhý a udělal to stejné.
Rozdráždil jsem Rozu až k nepříčetnosti, stejně jako ona mě svými vzdychy.
Opatrně jsem se jí svou chloubou dotkl… a ona trochu zpanikařila, následně se pod mými dotyky uklidnila. ,,Nevím jak je to možné, ale strašně rychle jsem se do tebe zamiloval." Řeknu ji do kůže… ,,Miluji tě Roza."
,,Já tebe taky, miluji tě."
Něžně jsem ji začal, líbal a opatrně do ní vstoupil. Byla tak uzounká. Polibky jsem ji konejšil a dělal vše proto to aby se dobře cítila. Když si na mě zvykla, začal jsem se pomalu pohybovat… nejdříve Roza sténala trochu bolestí a drtila mi ramena. Ssotva mi oplácela polibky, kterými jsem ji zahrnoval, ale po chvilce si na mě zvykla a polibky mi začala oplácet.
Oba dva jsme byli na pokraji vrcholu, ještě několikrát jsem do ní přirazil a sténali jsme společně slastí…
Cítil jsem její horkost, jak se do mě vpíjí a jak ona přijímá můj chlad.
Srdce ji straně rychle tlouklo a rychle dýchala. Opřel jsem si své čelo o to její a v ten okamžik jsem měl potřebu se nadechnout taky.
Komentáře
Okomentovat