A už se pomalu blížíme ke konci :)
R O S E
Dimitri byl stejně překvapený jako já, nejdříve měl oči zalité krví a druhé chvíli se na mě koukal lidskýma očima. Měl je oříškově hnědé, byly nádherné a já se v nich topila.
,,Ty oříškově hnědé oči, než ty rudé…" vypadne ze mě, Dimitri se najednou zarazil, jako bych řekla něco, čemu nechápe.
,,Co prosím?" optal se mě znovu a mě to najednou došlo taky. Je přece nemožné aby strigoj měl jiné oči než rudé.
,,Tvoje oči Dimitri… jsou hnědé."
Dimitri vypadl hodně vyděšeně a jeho oči napovídali, že mi má slova nevěří. Proto jsem se natáhla pro malé zrcadlo a nastavila ho přímo před jeho obličej. Do zrcadla koukal nějakou dobu, poté se posadil do tureckého sedu a zrcadlo si ode mne vzal. Chvilku se jen tak koukal a poté zvedl oči.
,,Jak je to možné?" zeptal se mě a na chvíli se zamračil.
,,To nevím… nikdy nic takového jsem nezažila."
,,Ani já…" Dimitri se natáhl a položil zrcadlo tam, kam patří…na noční stolek. Poté natáhl ruku a dotkl se mého čela. ,,Teplota je pryč." Řekne a já si to uvědomila také.
,,ano, asi máš pravdu."
,,Začíná se rozednívat… možná bys měl jít." Řeknu, když se podívám na nebe.
,,Ano…"
,,Vrátíš se?" zeptám se ho a jako bych se trochu začervenala
,,Mám?" Dimitri byl trochu překvapený. Pravdou je, že jsem si na jeho přítomnost něujak zvykla. Byl tu, pozoroval mě a já si na tec pocit, nepřipadala jsem si tak sama.
,,Pokud by jsi chtěl."
,,Dobrá... takže zítra se uvidíme Roza." Řekne, trochu se ke mně naklonil a políbil znovu na rty. Zavřela jsem oči a jakmile jsem je otevřela byl pryč.
D I M I T R I
Ještě nějakou chvilku jsem ji pozoroval, jak tam stála. Vůbec jsem nechtěl odejít, ale uspokojilo mě, že ji uvidím další noc.
Došel jsem do domu jen tak tak, závěsy už byli zataženy a všichni byli na svých místech.
,,Už jsem se bál, že nepřijdeš, Dimitri." Ozvalo se z křesla. Filip držel sklenku s čerstvou krví a četl knihu. Filip je pánem tohoto domu a je jeden z nejstarších strigojů ve městě.
Rada si ho velice váží a je pro naši rasu velký přínosem.
,,Trochu jsem se zdržel na lovu."
,,Jsi špatný lhář Dimitri." Řekne mi a jako by se mi znovu rozbušilo srdce. Moc dobře vím, co Filip dokáže, a bát se ho bylo oprávněné. Filip odložil knihu se sklenkou na stůl a rychlostí mrknutí oka byl u mě.
Nasál mou vůni a spokojeně vydechl. ,,To je zvláštní pach, už nějakou dobu pozoruji, že tě doprovází vůně jiné ženy. Ovšem necítím, že by ses od ní krmil."
,,Nekrmím se od ní."
,,Hraješ nebezpečnou hru Dimitri." Řekne a zadívá se mi do očí. V tu dobu jsem si o to nedělal vůbec starosti. ,,Je to Mazurova dcera, že ano… rozneslo se, že Mazur odjel z města a nechal v domě svou nemocnou dceru, která umírá na souchotiny." Překvapilo mě, kolik toho dokáže vyčíst a jak dokáže přiřadit jednotlivé pachy tak přesně. ,,jestli ji nezabiješ ty, zabije ji horečka a ty o ni přijdeš."
,,Co když ji proměním." Řeknu a Filip se hrdelně zasmál.
,,Nebuď blázen Dimitri, copak chceš pocítit Mazurův hněv? A navíc, její nemoc by ti to nedovolila." Filip se vrátil zpět ke své sklence s krví.
,,Něco jsem začal cítit." Řeknu a Filip se zarazil při prvním doušku. ,,K ní."
,,To ale není možné… Strigojové nic necítí." Odpoví mi, byl stejně překvapený jako já, když jsem si to poprvé uvědomil.
,,když jsem s ní, necítím hlad, jsem uvolněný… a jako by vše zmizelo, a byla tu jen ona, kterou musím chránit, zemřel bych pro ni"
,,pane bože, ty ji miluješ."
Komentáře
Okomentovat