Tak jo, už jsme skoro u konce... Čeká Vás ještě jedna kapitolka, možná dvě, jestli se mi to tam nějak podaří vmáčknout. :)
Další den jsem na ni čekal… dorazil jsem brzo po soumraku slunce. Ještě nebyla úplně tma, ale moje touha ji spatřit byla obrovská.
Koupala se… slyšel jsem její pohyb těla ve studené lázni, kterou si dopřávala.
Dveře do domu byly otevřené a já neslyšel, že by v domě byl ještě někdo další a tak jsem vešel. Prohlídl jsem si mezitím dům. Bylo tu spoustu obrazů, slavní umělci i ti, kteří se neproslavili.
,,Přišel jsi." Ozvalo se za mnou… vůbec jsem ji neslyšel přijít.
,,Přišel…" řeknu a usměji se na ni. Stála přede mnou v dlouhé bílé noční košili, která spadala až k zemi. Vlasy měla trochu mokré, ale stejně se jí neposlušně kroutily kolem obličeje. Byla prostě nádherná. Vydržel bych se na ni koukat celý den, a pořád bych byl mimo z její krásy.
,,Pořád mě udivuje, jak se dokážeš dostat přes bariéru, otec říkal že je jedna z nejsilnějších ve městě, ale přesto jsi tady…" řekne a postaví vodu na hořáček. ,,Mělo to být nedobytné sídlo, pro durh jako jsi ty…"
,,Jo no… naštěstí znám klíč… kterým dokážu prolomit obranu."
,,Mohu vědět co je to za klíč?" zeptala se mě zvědavě… voda kterou vařila v konvici začala vřít. Už měla nachystaný šálek, do nějž vodu nalila. V tu chvíli jsem zatoužil ochutnat, co si právě připravila. Jak je to dlouho co jsem si naposledy mohl uvařit kávu, čaj … ochutnat matčino jídlo… Jak moc mi chybí její černý chléb. Pak jsem si uvědomil, že Roza čeká na moji odpověď. Já se však jen na ni usmál a sedl si k malému stolečku.
Uprostřed byla čerstvá kytice… uprostřed níž byla ozdobou růže. Roza i s šálkem kávy, která úžasně voněla a Roza si očividně také užívala více její vůni než její chuť. Když zavřela oči a nasála vůni, byla tak hluboce ponořená do své mysli, byla při tom nádherná. Její svaly na tváři se napjaly a spolu s ní i její úchvatná snědá pleť.
,,To je turecká káva…na mě je ještě teplá, ale mám ráda tu vůni, připomíná mi domov."
,,Chybí ti Turecko?…"
,,Občas, když jsme se přestěhovali z Turecka do Ruska, matka onemocněla a už jsme se nevrátili... Teď náš dům chátrá… a co tobě Dimitri, chybí ti domov?"
,,Chybí mi lidé, kteří mi z toho místa dělali domov… matka, sestry a jejich děti, babička… od své proměny jsem je už neviděl… všichni jsou už dvě stě let mrtví." Roza ze mě dělala divy, už dlouho jsem o nich nemluvil a až tak hluboko jsem dlouho nevzpomínal.
Roza mě chytla za ruku a pevně stiskla. Byl to kontrast mezi její teplou rukou a mou ledovou. Jakmile se naše kůže setkala, cítil jsem elektrické napětí mezi našimi doteky. Nejdříve jsem se díval na naše ruce a poté se podíval na ni. Usmívala se na mě smutným úsměvem. Nemusela nic říkat, její tělo za ni vše řeklo.
Měla zase horečku, cítil jsem, jak se ji zvyšuje teplota, tep jejího srdce a měla skelné oči.
,,Měla by sis jít lehnout." Řeknu ji a stoupnu si na zdůraznění mého slova. Roza se na mě jen usmála, odložila šálek kávy na linku a společně semnou vykráčela do posledního patra, kde byl její stan.
Jakmile ulehla do postele, lehl jsem si vedle ní… a společně jsme sledovali hvězdy, bez toho aniž by jeden druhému něco řekl. Po několika minutách jsem ucítil jak její teplé ruce objali můj trup a celá se ke mně přitulila.
,,Jsi jako chodící kostka ledu." Řekne a snažila do sebe načerpat něco z mé chladné kůže. Já však dělal naprostý opak. Pod každým její dotekem, jsem si vychutnával to její teplo. Vůbec se mi od ní nechtělo docházet, ale východ slunce se rychle blížil. Když jsem s ní, nemám pojem o čase. I když byla ponořená hluboko do spánku, užíval jsem si její přítomnost. Poslouchal jsem její tlukoucí srdce, její pravidelné nádechy a výdechy.
Na okamžik jsem zavřel oči a zapomněl na všechno okolo. Byla tu jen ona a já.
,,Musím jít Roza." Řeknu ji do tváře, i když jsem věděl že spí ,,Uvidíme se zase večer." Nejdříve jsem ji políbil do vlasů a poté i na rty. Pod mými dotyky se jen zavrtěla a spala dále.
R O S E
Probudila jsem se brzy po svítání… ovšem že byl Dimitri pryč, ale stále jsem cítila jeho chladnou kůži na té své. Cítila jsem, jak mě políbil do vlasů a poté na rty, jen jsem nebyla schopná, otevřít oči, probudit mozek abych mu mohla polibek opětovat.
Cítila jsem se zvláštně… už je to nějaká doba, co jsem se probudila bez horečky, zvláštní. Rychle jsem se převlékla do pohodlných šatů a dostavila se dolů na snídani. Všichni už byli vzhůru… i přesto, že nejspíše byli všichni dlouho do noci venku.
Když přes den nehrozí žádné nebezpečí a jelikož dnes nikam nehodlám jít… dala jsem jim prostor, aby mohli dospat, co zameškali.
V pozdějším odpoledni nás však navštívila jedna z loveckých skupin, které procházejí města a hledají strigoje ve všech škvírách, kde by mohli být zalezlý.
,,Madam." Řekne a já je automaticky pozvu do našeho domu. Jednou za čas nás navštíví, všechny prohlédnou, jestli nemají kousnutí a následně s námi povečeří.
Ovšem jestli je tu tahle skupina, jsou tu i další.
Lovci přijeli do města… Dimitri.
Komentáře
Okomentovat