Přeskočit na hlavní obsah

Nájemný vrah: 33. Kapitola


Tak a už je to tady.

Projde Rose testem?

Dostane se do výcviku?

Dočtete se :D a nezapomeňte na komenty




Brzy ráno obou dvou zazvonil budík. Oba dva se k sobě tiskli a ani jednu se nechtělo od sebe.
,,Budeme muset vstávat Roza."
,,Kolik je hodin."
,,Čtyři ráno."
,,Cože?" řekla nevěřícně Rose a přehodila přes sebe polštář, aby neslyšela zvonění budíku.
,,Budeme muset vstávat, nábor ti začíná v sedm, ale nejdříve se musíš nahlásit a podobně. A pokud tam budeme sami, mohli bychom mít ještě pár minut na něžnosti." Řekne Dimitri, ale Rose nijak nepřesvědčil.

Dimitri se se smíchem zvedl a strhl z ní přikrývku. Jakmile to udělal, Rose se automaticky schoulila do klubíčka, aby ji nebyla taková zima.
,,Vrať zpět tu peřinu."
,,Vrátím, ale až ty vstaneš." Řekne Dimitri se smíchem. Rose tedy po několika minutách vstala.
,,V kolik jsi vůbec včera přišel?" zeptá se ho Rose, když si usrkla kafé.
,,Kolem jedné nebo druhé."
,,Takže jsi spal tak dvě hodiny."
,,Jsem zvyklý Roza…"
,,Takže dneska už žádný sex, jinak bych ti kradla spánek." Řekne Rose s vážným pohledem, ale ji samotné ji to vadilo. Začala být na něm závislá, na každém jeho dotyku, na jeho vůni.
,,Nee." Zaprotestoval Dimitri. ,,Ať tě to ani nenapadne."
,,Spal jsi jenom dvě hodiny Dimitri."
,,A to je dost. Takže zapomeň, že bychom se dneska nemilovali." Rose se tomu musela smát.
,,Půjdeš do koupelky první? Nebo mám jít já." Zeptal se ji Dimitri.
,,Klidně běž, já zatím dopiji to kafé."

Po 45 minutách se konečně oba dva vypakovali z jeho bytu a vyrazili do Mazurcorporation. Dimitri zaparkoval na obvyklé místo.
,,Běž hlavními dveřmi, já půjdu tady těmito." A ukáže na vchod s nápisem VCHOD PRO ZAMĚSTNANCE.
,,Běž normálně na recepci a dej jim tento papír." Řekne a vytáhne papír kapsy. ,,Všichni byli totiž pozváni."
,,Dobře."
,,V systému jsi uvedena pod svým japonským jménem, Ame Kiroshi. Doufám že ti to nijak nevadí. Mazur nechtěl abys byla uvedena jako Rosemarie Mazur. To kvůli tvé bezpečnosti."
,,Dobře." Rose přikývla a tašku, kterou měla pod noha si vytáhla a položila na klín.
Dimitri natáhl ruku a položil ji na její zátylek. ,,Ničeho se neboj." Naklonil se k ní a něžně ji políbil a Rose mu jeho polibky oplácela.
,,Miluji tě Dimitri."
,,Já tebe taky."

Oba dva poté vystoupili z auta a rozdělili se. Rose, jak ji Dimitri řekl, předložila svoji pozvánku.
,,Vaše jméno?" ozval se strážce, který tak postával. Byl celý v černé. Kolem pasu měl všelijaké kapsičky a na stejně pouzdro, v které byla zbraň.
,,Ame Kiroshi." Řekne. Strážce měl v rukou tablet, zkontroloval, jestli to je ona a poté se ji odškrtnul.
,,Slečno Kiroshi, budu vás muset požádat, abyste odevzdala všechny svoje zbraně." Řekne a jedna z recepčních ji podá krabici s jejím jménem. Rose tedy vytáhla obě dvě zbraně a katanu.
,,Ten meč si můžete nechat." Rose jenom přikývla.
,,Pokud je to všechno tak prosím pojďte za mnou."
Rose ho následovala, vešli do výtahu, ale místo toho aby jeli na horu, tak mířili dolů. Bylo dost jasné, že místnosti pod zemí nejsou určeny pro veřejnost, ani pro normální zaměstnance jako třeba účetní. Prostě to nebyly patra pro nikoho, kdo neměl prsty v zabíjení či vydíraní pro Zmeju.
Strážce ji dovedl ke dveřím.
,,V 700 začne nábor. Převlečte se do sportovního a běžte do tělocvičny." Řekne a následně odejde.
Rose počkala, až se za ním zavřeli výtahový dveře a následně vstoupila do šatny, okamžitě se na ni podívali dvě ženy, které seděli na lavičkách a společně si vykládali.
Jakmile Rose vstoupila, přestali mluvit a jenom na ni upírali pohled. Ani jedna nevypadala, že by uměla bojovat, spíše jako by se za jedno ze strážců schovávala, ale mohla se mýlit.
Rose si položila tašku naproti jejich věcem. Blondýna na krátko ostříhanými vlasy se na ni dívala a úplně ji skenovala pohledem. Jako by vyhodnocovala její stav, nebo spíše její dovednosti.

Rosi si jich nevšímala, prostě si vytáhla oblečení na převlečení a převlékla se. Jakmile byla hotova, konečně jedna z holek promluvila.
,,Takže jsi sem přišla na výběr ochranky." Řekne blondýna, Rose se na ni otočila a jenom přikývla. ,,Dobrý, už jsem se lekla, že bych tu měla konkurenci."
,,A ty jsi snad nepřišla na výběr do ochranky?" zeptala se trochu nejistě Rose.
,,Ne, já jsem doktorka. Ošetřuji ty, co se zranili v boji. Mám na to specializaci. Mimochodem, já jsem Mia Rinaldiová." Řekne a podá ji ruku. Rose ji přijala ,,A tohle je Jill Mastranová, ta ale přišla na výběr do ochranky." Řekne a pořásá ji rukou.
,,Mé jméno je Ame Kiroshi." Řekne a potřese se si s ní ruku a následně i s Jill.
,,To je japonské jméno, ale nevypadáš tak." Řekne Mia
,,Ne, takhle mě pojmenovali v Japonsku." Řekne, ale uvědomila si že jim říká až moc informací. Tohle by neměla dělat, pokud chce být přijata. Přeci jenom ta holka jménem Jill jde také na výběr ke strážcům.

Už se na nic nevyptávala, když ji Rose neodpovídala, tedy ne tak jak ona chtěla.
Pět minut před sedmou, šla Rose do tělocvičny. Kluci už tam byli a protahovali se. Byli chlapi, z kterých by normální člověk měl strach, ale byli tu i vypadající úplně normálně.
Rose se pořádně rozhlédla po tělocvičně, a musela uznat, že to byla pořádná tělocvična s pořádným vybavením.
Cítila na sobě pohledy všech mužů v tělocvičně, dokonce se na ni díval i Dimitri, který byl na balkoně.

Dveře do tělocvičny se znovu otevřeli a vešel pro Rose už známý strážce. Byl to Ben Hartnett. Jakmile si všichni všimli nově příchozího, uvědomili si, že mají ztichnout a postavit se do řady. Jako ve škole v tělocviku.

,,Takže, vítám vás na našem náboru do ,,ochranky" řekne a ukáže rukama uvozovky, tělocvičnou se ozve smích. ,,mé jméno je Ben Hartnett, ale říkejte mi Ben. Tam ta korba co stojí na balkoně." A ukáže na balkon ,,je Dimitri, a tohle je Alberta," Rose si poprvé všimla ženy, která v ruce držela tablet a něco na něm dělalala ,,My tři jsme hlavní instruktoři tohoto programu. Takže, pokud budete mít problém, obraťte se na nás." Do místnosti vešel další muž, byl to ten z recepce.
,,Tohle je Patrik… Nejdříve, než vás vybereme, projdete naším výcvikem a ještě dnes vybereme lidi, kteří se tohoto výcviku zúčastní." Rose polil studený pot. ,,Musíme zjistit jak na tom jste, a jestli vám můžeme věřit. Takže, teď dostanete každý číslo a podle toho budete přistupovat." A začal hlásit jména, jakmile vyslovil to Rosino, řekl číslo a okamžitě se na ni podíval. Samozřejmě ji okamžitě poznal. Ben chtěl něco říct, ale Rose zakývala hlavou, aby ji neprozradil. Chvilku bylo ticho, ale pak začal znovu vyjmenovávat a přiřazovat číslo.

,,V tomhle pořadí půjdete se mnou. Takže jedna, dva, tři a čtyři. Za mnou." A jak řekl, tak muži, kterým bylo přiřazeno toto číslo, s ním odešli. Stejně tak i odešla i Alberta a Dimitri.
Rose bylo hned jasné, o co jde, připnou je na detektor lži a budou se vyptávat na otázky typu. Pracujete pro někoho. Skrýváte něco?
,,Víte někdo, co po nás teď budou chtít?" prolomil ticho jeden z normálně vypadajících kluků.
,,Vsaďte se, že nás připnou na detektor lži." Řekne a všichni se otočili na Rose.
,,Vážně?"
,,Jenom počkej za pár minut." Odpoví.

Rose si během čekání udělala drdol a stihla si pořádně prohlédnout tělocvičnu. Asi po půl hodině na ni přišla řada.
A jak si myslela, tak to i bylo. Rose byla v místnosti s Patrikem, s tím strážcem, který na ni čekal na hoře.
Bez toho aniž by něco řekla, se Rose napojila na detektor lži.
,,Jde vidět, že na detektoru nejste poprvé." Řekne ji a Rose jenom přikývne. ,,Dobrá takže začneme." Rose přikývla a Patric spustil test.
,,Je vaše pravé jméno Ame Kiroshi?"
,,Ano." Patric všechno sledoval na počítači, takže nic neviděla.
,,Je vám dvacet let?"
,,Ano."
,,Dobře. Proč chce pracovat pro Zmeju."
,,Je to největší mafián v Rusku. Má hodně nepřátel, a potřebuje někoho, kdo by ho chránil." Samozřejmě že to nebyla pravda, její důvod byl úplně jinačí.
,,Pracujete pro někoho jiného?"
,,Dříve jsem pracovala pro Yakuzu."
,, A teď?"
,,Ne."
,,Skrýváte něco, co by ohrozilo Zmeju?"
,,Ne."
,,Dobře, děkuji. To mi stačí."

Rose se odpojila od přístrojů a odešla z místnosti. Za dalších patnáct minut byli všichni hotový, do tělocvičny přišli i jejich instruktoři.
,,Takže, první část máte za sebou. Teď následuje střelba." Řekne a zavedou je do střelné místnosti. Podle čísel se seřadili do řad, nasadili si ochranné klapky na uších, do ruku vzali zbraň, kterou měli připravenou a na pokyn začali pálit.
Další část byli souboje mezi sebou. Rose všichni velice podceňovali, ale to neměli dělat. Nejdříve jim dovolila dát ji pár ran, a jakmile to ten dotyčný nejméně čekal, Rose vystartovala a za několik minut je dostala na zem. Po dvou soupeřích ji tohle unavilo a poté už jenom útočila, neměli šanci. Jediný, s kterým zápasila déle, jak pět minut byla Mason. Mason vypadal nevinně, ale nevinný rozhodně nebyl. Jeho výcvik musel být tvrdý, stejně jako ten Rozin. Ale stejně i jeho nakonec Rose položila na lopatky.
Rose mu podala ruku, aby mu pomohla vstát. Mason se na ni usmál a ruku přijal. Rose si náhle všimla pohybu za kouřovými okny na balkóně. Rose poznala, že tam někdo stojí, ale kdo, to už určit nedokázala.

,,Takže, máme vyhodnocené výsledky vašeho příjímacího testu." Řekne Ben a zamává tabletem. ,,Nyní budu říkat jména. Jared Sage, Mason Ashford, Eddie Castile, Alexander Kirim, Ame Kiroshi…" a takhle vyjmenoval dalších pět jmen.,,Lidem, jejichž jména jsem neřekl, budu muset poprosit, aby opustili budovu. Děkuji za vaši účast, ale vaše schopnosti nejsou pro nás dostačující. Je mi líto. Strážce Patric vás vyvede ven."
Ty, které Ben nečel, odešli do šaten.
Ben se poté obrátil k těm, co tu zůstali.
,,Vám samozřejmě gratuluji, ale tím že jste dneska zůstali, nemyslete si, že máte vyhráno. Váš výcvik bude trvat šest měsíců.
Během šesti měsíců budete posílaná na různé mise. Budete jíst, co vám řekneme, nosit co vám řekne a spát kdy vám řekneme. Na osobní život nebudete mít vůbec čas. Z vás deseti na konci šestého měsíce, z vás zbydou jenom tři z vás. Kdo, to už záleží na tom, kolik toho vydržíte.

Pokud řekneme zabij, zabijete. Ještě dneska se můžete rozhodnout, jestli pokračujete od výcviku nebo jestli končíte. Zítra v 1000 nám oznámíte, jak jste se rozhodli…"


Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.