Přeskočit na hlavní obsah

Nájemný vrah: 22. Kapitola







Rose potřebovala jít pro ta antibiotika, jenom že měla strach ho nechávat o samotě. Bála se jenom představy, že by mohl umřít v tu dobu, co ona u něj nebude.

Dimitri se na malou chvíli probudil, měl velkou horečku a dalo by se to sotva říct že byl při vědomí.
,,Roza?" ozval se ochraptělý hlas, který byl plný bolesti.
,,Jsem tady." Řekne a posadí se za ním do postele. ,,Lež, máš vysokou horečku. Do rány se ti dostala infekce. Počkám do večera, potom ti opatřím potřebné léky, aby ses uzdravil. Ano?" Rose nečekala žádnou odpověď.

Rose si k němu po malé chvíli lehla, tak že měla jeho hlavu na svém břiše. Dimitri se přetočil na levý bok a pravou rukou ji objal. Totéž udělala i Rose.
Výskala ho ve vlasech a Dimitri mezitím usnul, seděla tam několik hodin a mezi tím mu vyměňovala teplé obklady za studené.

Kolem sedmé hodiny najednou někdo zaklepal na vstupní dveře. Dimitri spal, a Rose ho nechtěla nijak budit, jenom aby se zeptala, jestli náhodou nečeká nějakou návštěvu.

Rose vstala z postele, vzala si z kabelky nabytou zbraň a schovala se za roh koupelny.
Dotyčný za dveřmi přestal klepat, poté zkusil kliku, když zjistil, že je odemčeno, tak dveře otevřel dokořán a vstoupil.

,,Dimitri?" ozval se ženský hlas ,,Jsi tu?" byla to žena, asi stejně stará jako Dimitri, možná o něco starší. Dívka byla vysoká a velice hubená, k tomu měla vysoké boty na podpatky.

Rose vystoupila ze svého ukrytu a namířila na ni zbraň.
,,Kdo jsi." Zeptala se ji. Žena okamžitě zareagovala, pustila kabelku na zem a zvedla ruce na horu.
,,Jsem Natasha Ozerová. Pracuji s Dimitriem v Mazurcorporation." Řekne a v hlase měla strach.
Rose si ji vybavila když byla u Zmeji, opravdu tam pracovala, proto sklonila zbraň.

,,Jdeš právě včas, potřebuji, abys Dimitriho pohlídala."
,,Proč, stalo se něco?" řekne, ale v tom uvidí, jak Dimitri leží v posteli a nad hlavou mu visí vaky s krví a vnitro žilní výživou.
,,Proboha co se stalo." Tasha byla okamžitě u něj.
,,Postřelili ho, jak se to stalo, to netuší. Zasáhli mu tepnu, zašila jsem ji, ale do rány se mu dostala infekce, už několik dní je v horečkách." Řekne Rose, která stála před postelí a střídavě pozorovala ji Dimitriho.

,,Ve čtvrtek se měl hlásit u Mazura, jenom že se neukázal. Mysleli jsme, že si jenom udělal volno, ale když to trvalo další tři dny, tak jsem se o něj začala bát, proto jsem dneska přišla." Odůvodnila svůj příchod.
,,Je dobře, že jsi přišla, potřebuji, abys ho na pár hodin pohlídala. Dimitri potřebuje antibiotika na tu infekci. Půjdu mu je sehnat." Řekne Rose.

Mezitím co se Rose připravovala jít ven, se Dimitri probudil. Tasha byla u něj a hladila ho po ruce.
,,Dimitri, jsi vzhůru." Řekne Tasha a políbí mu klouby na rukou, jakmile to Rose uviděla tak měla sto chutí vzít jednu z jejích zbraní a vystřílet do ní zásobník.
,,Tasho, co tady děláš."
,,Ve čtvrtek jsi nepřišel do práce, bála jsem se o tebe." Řekne a vezme jeho ruku do dvou.
,,kde je Rose." Zeptal se okamžitě a rozhlédl se místnosti. Ta stála u stolu a dávala do hromady munici a snažila se nerozstřílet Tashu, ale jakmile uslyšela svoje jméno z Dimitriovích ústa, tak se otočila a usmála se na něj tak, jak se usmívala jenom na něj. Dimitri ji úsměv okamžitě opětoval.

,,Měl bys spát, máš neustále vysokou horečku."
,,Kam jdeš."
,,Potřebuješ antibiotika, jdu ti je sehnat."
,,Nikam nepůjdeš." Řekl tvrdě Dimitri, až ho samotného udivilo, jak to znělo tvrdě.
,,Zbláznil ses?" Rose byla v šoku, jak ji mohl přikázat něco takového.
,,Moc dobře vím, kdo léky v Podsvětí prodává Rose. Gusarov tě zabije."
,,Nezabije, něco mi dluží."
,,Rose, kristepane, to je šílenství. Budeš riskovat život kvůli mně?"
,,Jo budu." Rose k němu přejde, posadí se k němu na postel a vezmu mu obklad z čela.
,,A nehádej se semnou, musíš odpočívat." Poté si stoupne, přejde ke dřezu, namočí teplý obklad, poté se k němu vrátila a studený obklad mu přiložila na čelo. ,,Za pár hodin jsem zpátky, i s antibiotiky."

Rose se chystala zvednout, ale Dimitri ji chytil ruku, a přinutil ji tak znovu se na něj otočit.
,,Buď prosím opatrná."
,,To jsem vždy." Řekne, Dimitri ji ruku pustil a následně Rose společně s několika nabitými zbraněmi odešla z jeho bytu.

Rose chvilku trvalo než se ke Gusarovi vůbec dostala, ale když už tam byla, tak ji nikdo nebránil k průchodu.

,,čtyřicet sedmička. Za jakých okolností ke mně přicházíš."
,,To je osobní. Před několika dny jsem si od tebe vyžádala krev, vnitro žilní výživu, a široko spektrální antibiotika. Ale tvůj kurýr mi přinesl jenom první dvě věci" řekne Rose rusky, ale s japonským přízvukem, tak aby Gusarov nezapomněl, že pochází z Yakuzy.
,,Opravdu?" zeptal se překvapeně.
,,Nehraj překvapeného, potřebuji ty léky, a dochází mi čas." Rose během toho vytáhne zbraň, ale nechala ji vyset ve své ruce podél těla.

.:


,,je nemoudré vytahovat zbraň." Řekne Gusarov, pokyne chlapcům, ti okamžitě zareagovali a namířili na ni zbraň.
Rose zareagovala okamžitě taky, tu kterou měla v ruce, rychle nabila a namířila ji na Gusarova.

.:

,,Neříkej mi co je moudré Gusarove. Protože pokud si dobře vzpomínám, tak jsi to byl ty, který mě před rokem žádal o laskavost. No tak teď si tu laskavost chci vybrat. Ty antibiotika, a hned." A namíří na něj i druhou zbraní.


Gusarov nejdříve přemýšlel, ale poté kývnul na jednoho z chlapíků, kteří na ni mířili. Ten odešel, a za minutu byl zpátky i s antibiotiky.

A jak Rose slíbila, za několik hodin se vrátila.
Tasha seděla na zemi a měla opřenou hlavu o postel a spala, zároveň v obou rukou svírala Dimitriovu ruku. Jenže nyní se Rose nemohla zaobírat tím, co viděla.
Storm whined in panic, jerking against the restraints, her eyes fasten on the man beside her bed and his syringe. She hated needles, hated them, and she hated this man. But she couldn't get away to fight or attack him, and so the nauseating fear rose up in her chest.-:
Rose vzala jednu z lahviček antibiotik, následně vzala injekční stříkačku a odebrala do ní správné množství tekutiny



, poté látku vpravila do kanyly, vedoucí do Dimitriova těla. Jakmile tak učinila, zkontrolovala mu teplotu a poté i vyměnila studené obklady.


,,Roza?" ozval se jeho hlas, když mu dávala látku na čelo.
,,Ano jsem to já."
,,Vrátila jsi se."
,,Řekla jsem ti, že se přeci vrátím ne?"
Dimitri se tomu usmál.
,,Antibiotika by měla za pár hodin začít působit, udělá se ti mnohem lépe."

Poté se k němu naklonila a něžně ho políbila na jeho rty.
,,Děkuji ti, Roza. Za všechno." Dimitri opět přitiskl svá ústa na ty její, a vychutnával si její blízkost.

Ale horečka si vyžádala svoji daň, Dimitri vyčerpáním usnul, ale s Rose po boku...


Pokračování příště...
Prosím komenty :D :D :D

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.