Tady je další kapitolka. Doufám že se vám bude líbit :D
Marie Po.
Nesmí o tom vědět, nesmí o tom vědět. Musím se udržet v klidu a soustředit na náš plán. Pokud jenom něco vyzradím, může to dopadnou katastroficky.
,,Jak se vlastně jmenujete"
,,Co prosím, víte přece, jak se jmenuji, řekla jsem vám to" nechápala jsem jeho otázku.
,,Ano řekla, jenomže tady vám říkají Marie, ale Ivan vás nazval Rose. Jaké je vaše pravé jméno" řekne a napije se z hrnku s kafem.
Povzdychnu si a promnu spánky.
,,Ono je to trochu složitější, moje celé jméno je totiž Rosemarie, Rose mi říkali ještě než jsem se stala tím čím jsme nyní, proto chci aby se mi nyní říkalo Marie, je to druhé jméno, druhý život."
Vysvětlila jsem mu důvod svého jména. Ve skutečnosti mi tak začal říkat Xander.
,,Osobně bych dal přednost jménu Rose" tohle mě vykolejilo, pila jsem zrovna z hrnku výjimečně kafe, jakmile to ale vyslovil tak jsem se mále udusila a polila počítač.
,,Bezva" řeknu a otřu si kafe, které mi právě stékalo po bradě. Když jsem zvedla hlavu tak jsem měla dokonalý výhled na snažící zakrytý úsměv Dimitrije. No popravdě se mu to moc nedařilo.
,,Všechno začne přesně za tři dny" řeknu a on zvážní. ,,Já teda budu dhampír a Ivan moroj, koupila jsem barvu na vlas a nějaký make-up, takže nejspíše nebude žádný problém ohledně tohoto."
Následně jsem mu vylíčila celý svůj plán, co a jak se bude dít a co máme naplánováno.
Měla jsem to vysvětlená poměrně hned, nebyl žádný problém, že by tomu nerozuměl, spíše naopak, byl obzvláště chápavý a já mu bylo za to vděčná.
,,Přijedeme tam sami, na nic se nebudete ptát ani oslovovat, jasný?"
,,Ano"
,,Dobře" zvedla jsem se a sbalila si noťas, a chystala se odejít
,,To je vše?"
,,To je prozatím vše, až budeme na academii, ozvu se vám, nejspíše vám napíši, ale nyní je to vše co jsem vám potřebovala říct" řeknu a bez dalších slov odejdu k pokladně a nechám tam částku za čokoládu a kafe.
Rychle nastoupím do auto a vyrazím domů. Tam bylo prázdno, bylo to hodně neobvyklé, když jsem přešla do obývací místnosti. A tam byl krasopisným písmem napsáno
Byl to Xandrův rukopis, i já se po těch letech nemohla zbavit staromódního písma. Naštěstí jsem toho moc na veřejnosti nepsala, takže nikdo se neptal jak to že tak píši, naštěstí. Dojdu na horu do své ložnice a na stole spatřím obálku.
Odložím kabely na postel a vezmu obálku do ruky, otočím ji a spatřím pečeť. Přeběhne mě mráz po zádech, opatrně pečeť zlomím, aby si mohla přečíst obsah toho dopisu.
Jakmile jsem tak učinila, zhrozila se. Rychle jsem si nasadila obvyklý úbor Immortal, černý kožený kabát, černé tričko, vysoké boty. Nechala jsem si svoje černé jeany a do kabátu si dala svůj kůl a rychle vyrazila do lesa. Šla jsem, na to místo to bylo hodně kilometrů, kdybych měla na výběr tak jedu autem, jenom kdyby tam nějaká ta cesta byla.
Dorazila jsem se v čas, on už tam byl a spolu s ním tam stálo jeho pět goril.
Byla tma a kolem nás hořely louče.
,,Paní Mazurová, rád vás zase vidím" řekne muž a podá mi ruku.
,,I já vás" a ruku mu přijmu
,,Jde vše podle plánu?" zeptá se mě, jedna z jeho goril, svírala pevně zbraň.
,,Ano vše je v naprostém pořádku, za týden to rozjedeme"
,,Doufám že jste si vybrala dobrého člověka, mohl bych se zeptat koho?"
,, Přece jsem vám napsala koho jsem si vybrala."
,,Ano, Ivan Zeklos, ale prý v tom jeden mnohem více lidí, než jenom vy váš stvořil a bývalý moroj."
Nemůžu právě říct že moje srdce tlouklo rychle ale neobvyklou rychlostí určitě. Zavřu oči a snažím se uklidnit, jedna z goril to musela vycítit, rozběhla se pro ti mě, s hrůzou jsem zjistila, že je to strigoj.
Nestačila jsem ani zareagovat, natož abych vytáhla svůj kůl. Strigoj mě přirazil ke stromu a chytnul mě pod krkem.
Muž se tomu začal smát.
,, Je působivé jak strigojové dokáží vycítit, když někomu lžete, že? Tak se zeptám se ještě jednou, kdo v tom s vámi ještě jede"
,,Nikdo!" odpovím mu a pokusím se vykroutit jeho strigojovy, bylo celkem divné, že je strigoj s ním, a že ho poslouchá.
,,Bože, proč musíte být vy ženský tak tvrdohlavý"
A přistala mi jedna rána pěstí.
,,Takže ještě jednou, koho si do toho ještě zasvětila" křikne na mě ale já jenom mlčím a snažím se uklidnit.
,,Říkám vám. Nikoho jsem do toho nezatáhla, myslíte si že jsem tak blbá a zatáhla do toho nějakého člověka, myslíte si že bych chtěla riskovat hlavu?"
,,Jo to si myslím, Mazurová"
Mlčím, dívá se mi přímo do očí a já zase do těch jeho.
,,Igore, pusť ji" řekne mu a on mě neochotně pustí.
,,Co tak náhle" Najednou vystartoval ale tentokrát on a nanovo mě přišpedlí ke stromu jenže takovou silou že se ten strom roztříští.
,,Tak poslouchej Mazurová, já vím že něco skrýváš, a že je to ohledně našeho plánu. Zjistím si, komu si dala informace navíc. A až ho najdu tak ho zabiju a tebe předhodím radě, a bude jedno, jak jsi u Spyrodana oblíbená, popraví tě stejně jako tvého manžela"
To mě rozzuřila a začal jsem sebou vrtět, máchala jsem rukama a snažila se ho udeřit do břicho za to co teď řekl, ale vždy byl o jeden pohyb na před. Schytala jsem několik ran do břicha, až mě začalo bolet
,, Ale, ale rada ti možná vymazala vzpomínky jak vypadal, ale to že si ho milovala si očividně nezapomněla" zasmál se tomu. Pustil mě a já se skácela na zem.
,,Takže do příště, až se znovu potkáme, tak budu jenom doufat, že ten chlapík, kterého jsi přijala a chráníš, že bude mrtvý, jinak, víš co tě čeká. A myslím že by Nicolaj nechtěl, aby si skončila jako on." Rychle jsem na něj vystartovala, ale chytili mě jeho gorily a přišpendlili mě tentokrát ne ke stromu, ale k zemi.
Muž šel za mně, slyšela jsem, jak něco trhá a sbírá ze zemně. A Najednou jsem ucítila menší bolest na lýtkách, stehnech a najednou mými zády projede velká tříska od toho roztříštěného stromu.
,,Užij si to, a doufám že sis zapamatovala co jsem ti právě řekl" a s tím odešel, všechny louče zhasli a já tam zůstala sama.
,,Kurva" zanadávám.
Komentáře
Okomentovat