Kousla ho do ucha a zatahala ho za náušnici s jantarem, kterou mu pořídila.
"Opatrně," řekl jí. "Mám ty náušnice rád."
Přejel jí rukama po bedrech a ona vydala šťastný zvuk a prohnula se. Chvíli jí dovolil hrát si, pak ji vzal za ruce.
"Hej, vlčice," řekl bez dechu. "Než budeme pokračovat, musíme probudit tvoji druhou půlku." Netušil, jestli Anna ví o tom, co její vlčice provádí - jestli je při vědomí nebo pořád spí. Nezdálo se mu ale správné zajít dál, aniž by si byl jistý, že Anna ví, co vlčice dělá.
Zírala na něj a on sledoval, jak se jí mění oči. Během několika úderů srdce se její zářivě modré oči zahřály dohněda. Nepřekvapilo ji, že leží na něm, jen se usmála a sevřela mu rukama ramena.
"V pořádku?" zeptal se.
V odpověď pohnula boky a sedla si na něj. Zasténal nad jejím nečekaně agresivním pohybem. Podobné věci dělala Annina vlčice - Anna se obvykle krotila. Nasadila tvrdé, rychlé tempo a on ji nechal dělat, co chtěla.
"Prostě tu budu ležet a myslet na Anglii," zafuněl, aby ji rozesmál.
Obrátilo se to proti němu, protože se zvedla - a zůstala nehybně klečet, jeho vlastní boky přitom držela na posteli chodidly, která mu zahákla za stehna. "Jestli myslíš na Anglii," řekla, "pak nedělám něco správně."
A udělala věci, po kterých mu vypnul mozek.
Když bylo po všem, natáhla se na něj jako sladce vonící přikrývka - přikrývky ho ale obvykle nelíbaly na krk.
Řekl jí: "Vzpomínáš si na to, jak jsem ti řekl, že jsi moje družka, a ty jsi odpověděla, že nemáš ráda sex?"
Zahihňala se jeho samolibému tónu. "Připadalo mi fér varovat tě."
"Králíci mají rádi sex," prohlásil nedbale.
Posadila se a kousla ho do nosu. "Já ti dám králíka. Vím, kde jsi lechtivý."
Někdo rychle a naléhavě zaklepal na dveře. "To jsem já, Angus. Pusťte mě dovnitř."
Anna vypískla, vyskočila z postele a rychle na sebe natáhla včerejší svršky. Charles si oblékl džíny a vydal se ke dveřím. Bylo krátce po druhé hodině ráno - muselo se stát něco velmi vážného. Obzvláště když Angus nezavolal.
Jakmile byla Anna oblečená, Charles otevřel dveře a pozval Anguse dovnitř. Druhý vlk sice zaváhal na prahu, nijak se ale nezmínil o tom, co Charles s Annou dělali - zaregistroval by to však i lidský čich.
"Nesu něco na probrání. Nabídněte si," řekl Angus. Držel tác se čtyřmi kouřícími kelímky: dvě kakaa a dvě kávy.
Charles si vzal kakao, ale Anna, která obvykle pila kakao s ním, si nečekaně vzala kávu.
"Potřebuju se vzbudit," vysvětlila, takže se asi tvářil překvapeně.
Angus odložil tácek na stůl, vzal si druhou kávu a posadil se. "Chastel je mrtvý," oznámil bez obalu.
"Myslel jsem, že nebyl vážně raněný." Charles si popravdě nepamatoval, co mu provedl.
"Nezemřel na následky boje." Angus se napil kávy. "Někdo ho postřelil stříbrnými broky a pak… Vypadá to, že ho doslova vykostil. Vymlátil duši i z chudáka Michela. Znáte ho? Má prasklou lebku, zlomenou čelist, zlomená žebra a další zranění. Nějaký čas potrvá, než nám bude moct něco říct."
"Kdo ho zabil?"
"To je právě problém; kromě Chastelova a Michelova pachu jsme na místě našli už jen tvůj."
"Celou noc byl se mnou," prohlásila Anna pobouřeně.
Charles se na ni příjemně usmál. "Nezabil jsem ho ani jsem si jeho smrt neobjednal."
Angus ponuře přikývl. "Myslel jsem si to. Potřeboval jsem ale, abys mi to řekl."
"Vykostit někoho chvíli trvá." Charlese napadlo, že by asi neměl přiznávat, že to ví. "O jak profesionální práci tu mluvíme?"
"Já bych si takhle neporadil ani s vepřem," řekl Angus. "A to jsem byl dvacet let řezník." Zaváhal, pak se narovnal. "Podívej, vím, že jsi to nebyl ty. Není to tvůj… styl. Ten, kdo to udělal, je úplně šílený. Ty bys ho prostě roztrhal na kusy a skoncoval s ním. Ale fae… ona pravdu nepozná, když ji slyší. Ne tak jako my - a naše slovo jí stačit nebude." Jeho hlas zněl poněkud hořce.
"Až se to Dana dozví, půjde po tobě - už jednou jsi jí unikl ze spárů." Kývl na Annu. "I já si všiml, že se soustředila na Charlese jako na kořist. Pokud nepoužije ke zjištění pravdy magii, bude to vypadat, že jsi to udělal. Bojovali jste spolu. Narušil konferenci. Pronásledoval tvoji družku. Tom byl po většinu života polda. Říká, že s tím, co na tebe fae má, by tě lidský soud poslal do vazby - a patrně tě i odsoudil." Zvedl oči k Charlesovi a ten mu to dovolil. "Pamatuj, že nemusí přesvědčit mě nebo tvého otce. Jedinou vyšší autoritou mezi fae jsou Šedí páni - a ti si vystačí s tím, s čím by se spokojily lidské soudy."
Zhluboka si lokl kávy. "S jejím slovem. Ona je Šedá paní. Poštve na tebe všechny fae ve Státech. Jestli se vzepřeš, jestli se vzepře tvůj otec - a ty víš, že to udělá - rozpoutá se válka."
"Udělala by to?" zeptala se Anna.
"Ano," vyštěkl Angus bez váhání.
"Takže musíme najít Chastelova vraha, než se dozví o jeho smrti," řekl Charles, jako by o nic nešlo.
"Správně."
"Zavolej svým lidem a všechno na dnešek zruš," řekl Charles. "Smrt Arthurovy družky bude prozatím dostatečnou výmluvou. Musíme prohlédnout místo, kde Chastel zemřel, a promluvit si s Michelem."
***
Angus byl dobrý průvodce. Na křižovatkách zastavoval už na oranžovou, ať Anna, která jela za ním v otlučené corolle, nemusí riskovat jízdu na červenou, aby ho neztratila.
Pověděl jim, že francouzští vlci si pronajali soukromou rezidenci ve čtvrti královny Anny, mezi dobře udržovanými sídly na svahu kopce nedaleko od jejich hotelu.
Uviděla jejich dům, ještě než Angus vyhodil blinkr. Byl moderní a mezi tradiční sídla vůbec nezapadal. A že je na správném místě, poznala podle vlkodlaka, který popíjel pivo na přední verandě.
Ian, který je uvítal na letišti, seděl v kovovém houpacím křesle a v ruce držel plechovku. Napadlo ji, že pivo je kamufláž. Byla taková zima, že by působilo divně, kdyby někdo seděl ve dvě třicet v noci venku na verandě - díky pivu nebyl tak… okatý. Vypadal, jako by ho vykopli ven a on teď čekal, až ho zase pustí dovnitř.
Anna následovala Angusův vůz a zaparkovala na příjezdové cestě místo venku na ulici. Vešla se tam jen tak tak - už tu stála dvě auta - ale corolla byla malá a skladná.
Otevřela dveře a ucítila krev. Pohlédla na Charlese, ale nedal najevo, že by si něčeho všiml. Hlad po syrovém mase pro něj nebyl nic nového. Věděl, co je, a obvykle to i akceptoval; uměl to přijmout do takové míry, že s bratrem vlkem dokázali spolupracovat způsobem, jakého žádný jiný vlk nebyl schopen.
Ian na ně čekal nahoře na verandě a podržel jim dveře - sám ustoupil kousek stranou, aby se co nejlépe ochránil před pachem vraždy. Plně se soustředil na svého alfu.
"Pane," řekl. "Od chvíle, kdy jste odjel, nevešel nikdo dovnitř. Vpředu i vzadu jsme rozestavili stráže, jak jste chtěl. Ostatní Francouze jsme podle vašeho přání ubytovali v hotelu."
"Dobře."
"Ano, pane." Ian působil trochu vystresovaně. Anna se instinktivně dotkla jeho ruky.
Několikrát se zhluboka nadechl a zadíval se na ni.
Angus ho láskyplně poplácal po tváři. "Omegy, chlapče. Šíří mír a štěstí, to je jejich talent."
Pokynul jí, Anna Iana pustila a následovala Charlese dovnitř.
"Jestli celou věc nastražila Dana, už o tom ví," řekla Anna, když se za nimi zavřely dveře.
"Ano," souhlasil Charles. "Ale jestli ne, bylo by dobré na sebe neupozorňovat." Zastavil se v chodbě a podíval se na ni. "Rozumíš lidem lépe než já. Myslíš, že by si Dana najala upíry? Myslíš, že by dokázali jednat na vlastní pěst?"
Byla přesvědčená, že se podceňuje, přesto zapojila instinkty.
"Je Šedá paní. Ráda hraje hry - dělá jí… radost vypadat… neatraktivně. Což znamená, že bez iluze je buďto naprosto příšerná, nebo nádherná." Zavřela oči a snažila se poskládat kousky skládačky dohromady. "Ona by si upíry nikdy nenajala. Neodvážila by se jim svěřit tajemství." Byla to pravda. "Nevadilo by jí, kdyby za ni někdo odvedl… špinavou práci - ale nemyslím si, že za peníze. Využila by někoho, kdo by jí něco dlužil - možná své faeské poddané. Nebo by se uchýlila k vydírání. Ale ne žoldáky."
"Souhlasím," řekl Charles.
"A co se týká upírů… Při útoku nejednali emocionálně, nebylo v tom nic osobního. Pro ně to byla prostě práce. My jich ale několik zabili, a najednou to osobní bylo, že? A tak když zabili Sunny, pořádněji zřídili a nechali ji tam, kde jsme ji našli, aby… vlkodlakům ukázali, co umí."
"Angusi?" řekl Charles. "Dana tady žije. Znáš ji lépe než my."
"Já ženám vůbec nerozumím," prohlásil Angus. "A u těch faeských jsem úplně mimo." Na chvíli se odmlčel. "Ale myslím, že tady Králík má pravdu. A s upíry taky."
"Anna," řekl Charles mírně, než mohla Anna protestovat. "Ne Králík."
Angus naklonil hlavu na stranu. "Myslím to se vší úctou," řekl Anně. "To je všechno. Anno."
"Jak myslíš." Charles se tím dál nezabýval a přešel k další věci. "Upíři našli způsob, jak zamaskovat svůj pach. Brání nám to najít místa, kde ve dne odpočívají."
Angus strnul. "Myslíš, že ho zabili upíři? Čtyři upíři proti Chastelovi a Michelovi?"
"Netvor byl raněný." Charles obvykle jména mrtvých nevyslovoval. Přezdívky však zjevně nevadily. "Michel… je ještě méně dominantní než Tom. Srdce má na správném místě, ale není válečník. Netvor by ho jinak dávno zabil. Kde v tu dobu byli francouzští vlci?"
"Na LAN párty."
"LAN párty?" Anna víceméně věděla, o co jde. "Není to taková ta sešlost šprtů, kde spolu na spoustě počítačů hrají jednu hru?"
Angus přikývl. "Alana napadlo, že by je to mohlo zaujmout - že by si tak mohli vybít agresi, aniž by někoho zabili." Odmlčel se. "A nikdo vlastně nikoho nezabil - aspoň ne tady. V každém případě Alan, několik jeho příbuzných, několik mých vlků a… myslím, že jeden Španěl se rozhodli uspořádat LAN párty s nějakou střílečkou."
"Kdo mohl vědět, že tu zůstanou jenom dva vlci?" zeptala se Anna.
"Kdokoli, kdo si přečetl pozvánku - a ta se dala najít na naší internetové síti. Což znamená celá moje smečka a všichni vlci, kteří se zúčastnili konference a obtěžovali se prohlédnout si uvítací materiály, které jsme pro ně připravili."
"Pokud upíři pracují pro jednoho z nás," uvažoval Charles, "věděli to."
"Pokud jsou za tím upíři, provedli to zatraceně rychle," podotkla Anna. Uvědomila si, že se nikomu nechce jít dál do domu a přiblížit se k pachu krve.
"Toma, Moiru a mě napadli předevčírem, Sunny včera a Chastela později té samé noci." Nechtěla ho vidět, nechtěla se ocitnout v blízkosti důkazů takové agónie a smrti. Uvažovala, jestli ostatní nebojují s přesně opačnými instinkty.
"Zabijáci mají několik cílů a co nejrychleji se jich zbavují," hádal Angus. "Udeří dřív, než se nepřítel vzpamatuje a zareaguje. Pilné včelky."
"Otázkou zůstává, o co jim jde? Proč to dělají?" Charlesův hlas zněl zamyšleně, jako by rozebírali šachy, ne vraždu v útulném obýváku, který páchl smrtí. "A má na celé věci podíl i Dana? Anebo představuje samostatný problém?"
Podíval se na Annu. "Můžeš zůstat tady."
"Ale chceš, abych šla s tebou." Věděla, že má pravdu, a překvapilo ji to.
"Díváš se na věci z jiné stránky," řekl. "Angus a já - my umíme rozluštit průběh bitvy. Ty nám povíš o osobě, která za ní stojí. Po kom jdeme a čeho se snaží dosáhnout." Napjatě se na ni usmál. "Vidíš věci a víš, proč je lidi dělají. Třeba upíry, kteří se chovají jako vlci. Chci, abys zůstala tady, ale obávám se, že tě můžeme potřebovat uvnitř."
Zhluboka se nadechla. "Dobrá. Ale jestli se pozvracím, bude to tvoje vina."
"Fajn."
Sklonila se, aby si zavázala tenisku, a všimla si Angusova výrazu. "Je velice ochranitelský," vysvětlila. "Takovým tím nietzschovským způsobem: ,Co tě nezabije, to tě posílí.' Aspoň tu není šest metrů hluboký sníh."
Charles se zasmál.
Když ale vešli do pokoje, nikdo se neusmíval.
Krev vsákla do koberce a postříkala stěny. Stárla; za několik hodin začne páchnout hnilobou. Stěny vypadaly spíše hnědé než červené. Na hromádky masa, kostí a částí těla se ještě nepodívala. Pěkně krok za krokem. Co jí říkala krev?
",Kdo by si to byl pomyslil, že ten stařec má v sobě tolik krve,'" zamumlala Anna.
"Myslel jsem, že tvým koníčkem jsou latinské citáty," nadhodil Charles.
"Shakespeara v latině citovat neumím." Zadumala se, protože tak mohla oddálit pohled na to, co se v pokoji nacházelo. "Cui bono. Kdo z toho vytěží?"
"Neumím si představit, že by šlo o peníze," řekl Angus. "Anebo jen o peníze. Nebo o lásku. U Sunny možná - ale u Chastela?"
Anna vešla dál do pokoje a koberec jí mlaskal pod nohama stejně jako koberec v bytě jejích přátel, když jim praskl soudek piva (nějaký génius se ho pokusil otevřít kladivem a šroubovákem, když přestala fungovat pípa).
Poznala, kde ležel Michel, na krví nasáklém hnědém koberci po něm totiž zůstala čistá silueta.
A pak tu bylo tělo… anebo spíše jeho kusy. Donutila se podívat. Na odhalení pachatele možná závisel Charlesův život. Nemohla si dovolit být citlivka.
Na hromadě tu ležely ruce, nohy a hlava (která spíše připomínala voskovou rekvizitu z hororového filmu než něco, co sedělo někomu na ramenou a mluvilo). Hlava byla otočená ke dveřím, jimiž vešli, a obklopovaly ji ruce a ty zase chodidla. Zbytek hromady tvořily vnitřnosti a kosti.
Vedle částí těla byl na podlaze roztažený čtvercový kus látky - nedalo se říct, jak původně vypadal, ale podle tvaru hádala, že se jednalo o ubrus. Byly na něm naskládané kusy masa a žebra, jako by někdo plánoval barbecue.
Proč jí vadila ta krev?
"O upírech moc nevím," řekla a mluvila rychle, aby jí nevibrovala čelist. "Na střední jsem ale četla Drákulu. Vyplýtvali by tolik krve? Anebo v nás chtějí vyvolat hrůzu? Koho chtějí vyděsit a proč?"
"Ne," řekl Charles najednou. "Neplýtvali by krví. Ne bez dobrého důvodu. Máš pravdu, je za tím úmysl. Má to vypadat jako čin sériového vraha. To na upíry nesedí. Upíra, který by po sobě nechával podobnou spoušť, by zabili dřív, než by mohl svůj čin zopakovat. Upíři si můžou dovolit zájem lidí ještě míň než my."
"Naplánovali to pro efekt. Muselo jim to dát spoustu práce." Chvíli zíral na části těl - pak se spokojeně usmál. "Očividně až příliš."
Mávl na to, co zůstalo z Chastela. "Podváděli. Máme jedno tělo - ale příliš mnoho zbytků, o dobrých deset kilo víc. Vsadím se, že mezi masem najdeme strojově upravené hovězí a že zbytek Francouze schovali pod vnitřnosti. Maso na kostech. Neměli čas odvést dokonalou práci. Muselo to jenom vypadat dobře pro diváky."
"A to znamená pro koho?" zeptal se Angus.
"Pro nás ne," řekla Anna. "Teda až na mě… Mně to připadá strašné - ale vlkům, kteří za úplňku vyráží na lov? Krev a maso je nevyděsí." Nezmínila se o tom, že Angus měl problém odtrhnout oči od naporcovaného masa. "Obzvláště když obětí je někdo jako Jean Chastel. Vsadím se, že Francouzi litovali Michela, při pohledu na Chastela je ale napadlo ,dobře mu tak'. Myslíte si, že masakr byl určen veřejnosti? Že tak chtěl někdo donutit maroka, aby existenci vlků neprozradili a nebo fae, která neměla tušení, jaký řezník Chastel byl? Mělo to udělat jeho smrt ještě strašlivější, aby její hon na Charlese byl spravedlivý?"
"Mluvíš jako psycholožka," řekl Angus.
Anna zavrtěla hlavou. "Ne. Špatná omega - Ric je psycholog. Já jenom koukám na televizi a čtu detektivky. Já bych se cítila mnohem hůř, kdyby tady ležela Sunny. Jestli to udělali upíři - a necítím tu nikoho kromě Charlese, Michela a Chastela, takže to vypadá na ně - pak existuje důvod, proč tohle provedli Chastelovi a… tamto Sunny."
"V Sunnyině případě to bylo osobní," řekl Charles. "Nebyli jste u jejího těla dost blízko na to, abyste to cítili. Vyděsili ji a krev jí vysáli pomalu. Trpěla. Každý vlkodlak, který by se přiblížil k jejímu tělu, by to věděl. Chtěli, aby nám bylo jasné, že trpěla. Tohle je jenom… děsivé. Není to ale procítěné, jen nastražené." Pohlédl na Annu a vážně přikývl. "Pro někoho jiného než pro nás - kdo to snad, jak doufám, ještě neviděl."
"Pak to tu musíme co nejrychleji uklidit," řekl Angus, vytáhl mobil a použil rychlé vytáčení. "Pověz otci, že tohle půjde z jeho kapsy: naše čarodějka je drahá. Tome?"
"Ano?" Jeho zástupce mluvil tiše, jako by se snažil nerušit.
"Sežeň čističe - rychlé a pečlivé - a svoji čarodějku. Ano, za tohle jí zaplatíme, nebo spíše marok jí zaplatí, a víc ti povím, až dorazíš. Ano, někdo toho parchanta konečně oddělal." Zavěsil a Anna si s lehkým pobavením uvědomila, že Tom po svém: "Ano," neřekl už ani slovo. Angus byl alfa a věděl, že jeho rozkazy budou do puntíku splněny.
"Řezník," řekl Charles zamyšleně. "Možná to nebylo jen na oko. Upíři to udělat nechtěli - ale měli rozkazy." Podíval se na Annu. "Myslím, že máš pravdu. Zároveň si ale myslím, že se jedná o symbolický akt. Řeznický konec pro Netvora. Žádný vztek, jinak by to osoba, která za tím stojí, udělala sama. Jenže mezi Chastelem a mužem, který všechno naplánoval, existuje spojení."
Anna si vzpomněla na něco, co řekl marok. "Možná Chastelův vrah nechce zaujmout jeho místo v evropské hierarchii. To by očekávali, ne? Že vlkodlak, který Chastela zabil, nastoupí na jeho místo a stane se evropským marokem. I když to nebyla předpisová výzva."
Charles se usmál - a to jí nepřipadalo správné, ne v tomto pokoji - ale byl vlkodlakem už velmi dlouho a patrně postrádal její stále lidskou reakci na krveprolití. "Zachránila jsi mě před horším osudem, než jsi tušila, když jsi mi zabránila ho zabít. Netoužím dělat otcovu práci."
"Mám ještě jednu otázku," řekla Anna a naposledy se rozhlédla po pokoji. Musela odsud pryč. Kdyby byla vlčicí, možná by jí to tolik nevadilo, ale její pohled neustále přitahovala Chastelova hlava - a jeho mrtvé oči, které na ni zíraly.
"Ano?"
"Proč nechali Michela žít?"
"Nemyslím si, že to měli v plánu," řekl Angus. "Asi byli přesvědčení, že je mrtvý. Je na tom opravdu špatně - ale je chytrý a zvyklý předstírat, že je zraněný hůř, než ve skutečnosti je."
To Anna dobře znala. Když si útočník myslel, že vám napoprvé zlámal kosti, někdy vás podruhé neuhodil.
"To je ono," řekla a poslepu vyrazila z pokoje. "Víc nevydržím." A rozběhla se ke koupelně, kterou minuli cestou dovnitř. Kávu neměla v žaludku dost dlouho na to, aby při zvracení chutnala příliš špatně. Aspoň že si nedala snídani.
Sebrala čistý ručník a namočila ho do studené vody. Když byla hotová, otřela si podrážky bot. Byly kožené, staré jen několik týdnů a krev na nich nezaschla. Podařilo se jí je skoro úplně vyčistit.
Komentáře
Okomentovat