Tady je další slibovaná kapitolka, doufám že se vám bude líbit.
Pro pokračování tu musí být komentáře, děkuji :D Závisí to jenom na vás :D :D 
Potom jsem v kavárně strávili několik hodiny, vysvětlovala jsem mu svůj plán, jak to všechno bude probíhat, nebo jak si to představuji. Ivan a Dimitru mezi sebou potom téměř nemluvili, jako by byl Dimitri na něj naštvaný, což vlastně dává smysl, jelikož když potkáte několik starého přítele a svěřence, no není to nejlepší den na světě. Teda myslím si to, možná se jenom nemohou dočkat, až já vypadnu a oni si budou moc popovídat.
Usoudila jsem, že je čas na návrat domů
,,Tak dohodnuto" řekla jsem a sbalila si věci ,, Ještě se s vámi tento týden spojím, asi to bude nejlepší přes den, udělám to tak abych vás moc neokrádala o spánek tak doufám, že se trefím." Řeknu a přehodím si batoh na záda. ,,Ivane jak se dostaneš do domu?" zeptám se ho
,,Mám půjčený auto, ale netrefím tam, mohla by si mi potom popsat trasu, já tu ještě zůstanu, musím si s Dimitriem promluvit" řekne. Já jenom přikývnu a odejdu.
Když jsem říjela domů, tak na mě už čekal Xander s přichystanýma kartami, stejně už je stihl určitě tolikrát vyměnit a přichystat si milion a jednu taktiku jak mě během toho dne pěkně vytočit.
Jak jsem říkala, neskutečně mě vytočil, ale měla jsem aspoň několik výher i pro sebe, ale to stále nestačilo, aby mě to uspokojilo.
Dimitri Po
Jakmile odešla tak my jsme se šli najíst do nějaké restaurace, upřímně na to že tu žiji už nějaký čas, tak to tu neznám, teda pokud nepočítám nákupák, tam chodím se svojí svěřenkyní a s jejími kámoškami na nákupy, není nic nudnějšího.
Začneme mluvit, až jsme se usadili. Mluvili jsme společně rusky, bylo to pro oba dva příjemnější. Stejně jako s tou ženou, celkem mě překvapila, že úplně ovládá ruštinu, jako by i ona sama byla Ruska, ale z jejího přízvuku, šlo slyšet, že z Ruska rozhodně není. Mazurovi byli z Turecka, tak je možná z odtamtud.
,, Ani nevíš, jak jsem se cítil, víš, jaký to bylo? Víš, jaký to byl pocit, si myslet že jsem způsobil tvoji smrt? Celá ta léta, jsem si to mysl a několik let co jsem se s tím musel vyrovnávat, že už mezi námi nejsi, a najednou mi uprostřed noci začne vyhrožovat nějaká že na že zabije mě a celou moji rodinu a když souhlasím, že ji pomůžu tak se tam najednou objeví můj devět let starej kámoš" byl jsem naštvaný, vřelo to ve mně, potřeboval jsem si to nějak vybít, a bylo mi poměrně jedno jestli u toho někdo je nebo jestli to bylo v soukromí, právě jsem měl velkou chuť někoho zmlátit.
Asi, teda určitě jsem musel mluvit trochu více nahlas, protože se na nás otočili zde přítomní lidi. Podíval jsem na některý svým strážcovským pohledem a hned se znovu otočili.
Po chvilce k nám přišla servírka a dala nám na stůl večeři, neboli pro mě snídani, byla už téměř tma a já bych měl být za dvě hodiny na academii.
,,Je mi líto Dimitri, že jsem tě nechal v iluzi, že jsem mrtvý, ale jinak to nešlo, každý kontakt s tebou mě i Rose ohrožuje, jestli se jenom někdo z vyšší rady dozví, že jsme navázali s tebou kontakt, nebo s někým s kým je spojená ještě Rose tak jsme v prdeli. Naše i vaše životy jsou v ohrožení a jenom kvůli jedné podělané knize" mluvil klidně, ale jeho oči byli rudé.
Oba dva jsme byli naštvaní.
,,Myslíš, že mě bylo nějak dobře tě sledovat jenom přes monitor Rosina počítače, sledování tvé rodiny? I pro mě to bylo těžký, a k napravení téhle zasrané věci potřebujeme tu knihu" ještě že tu nebylo tolik lidí dneska, jinak by to pro ně nebyl dobrý večer.
Po našem rozhovoru plné emocí jsme už mluvili normálně, ptal jsem se ho na různé otázky a on mi bez problému odpovídal, jenom na dvě otázky mi neodpověděl a to bylo, jak zná Rose moji rodinu, a na co tu knihu potřebují. Jakmile jsem ty otázky vyslovil, tak se zarazil a přemýšlel, co mi odpoví, ale nikdy nenalezl odpověď tak přeskočil na další téma.
Po hodině jsme se museli rozloučit, já šel do práce a on jel za Rose, dal mi ještě telefon na něj a tím zmizel. Já nastoupil do auta a odjel na academii.
Komentáře
Okomentovat