Tak po dlouhé době zase jedna kapitolka. Tahle povídka je spíše taková oddychová :) Užijte si čtení.
Naposledy jsem se všemi rozloučila a následně jsem sledovala, jak se mi ztratili před očima v provozu ulice.
Společně semnou v domě zůstalo služebnictvo a několik strážců, ovšem o nočním návštěvníkovi jsem se ani jednou nezmínila, nevím proč, jsem tak učinila, jestli z hlouposti nebo čistě jen z hlouposti, ale strigoj který proklouzl obranou, zůstal utajen.
Každý den strážci kontrolují kůlovou bariéru, ovšem nenašli na ni žádnou závadu.
Každou chvilkou, byla větší tma, a já pociťovala menší strach. Ten den jsem se neodvážila spát venku, jedna ze služebných mi ustlala v nejhladnějším pokoji, dveře i okna byla otevřená dokořán, abych netrpěla tolik horečkou.
Strigoj sice ten večer nepřišel, ale přesto, jako bych cítila jeho přítomnost. Nevydržela jsem být vzhůru moc dlouho a já několika hodinách čekání, usnula naprostým vyčerpáním. Tak to bylo následujících několik týdnů. Strigoj se sice neukázala, ale jeho přítomnost jsem cítila. Jeho chlad, který z něj sálala, přesto že venku byla zima.
Když byl otec pryč, všechny povinnosti ohledně obchodů, které vedl ve městě, jsem měla na úkol vést já. Vyřizovat dokumenty a schvalovat dovoz i vývoz produktů, jsem dokázala řídit i z kanceláře.
,,Sama jsem byla zvědavá, kdy se tu znovu objevíte." Řeknu, když jsem se připravovala ke spánku. Strigoj, který mě navštívil před několika týdny, se tu objevil zas.
,,Dnes jste však naprosto klidná…" odpoví hlas a já se za ním poprvé otočím.
,,Myslím, že kdybyste mě chtěl zabít… dávno byste to už udělal…" odpovím mu
,,Věděla jste o mě?" zeptal se překvapeně a já jen přikývla. ,,Zajímavé…"
,,Co po mě vůbec chcete… pro moji dhampírskou krev jste sem určitě nepřišel…"
,,Jste si tím jistá?"
,,Bohužel ne…"
Strigoj se usmála a tím ho to udělalo více lidštějším, není jako ostatní strigojov, ti by mě na místě zabili jen pro krev, která mi koluje v žilách, ale proč tento ne.
,,Proč mě sledujete." Zeptám se ho a zpříma se mu podívám do očí.
,,Sám nevím…"
,,Hrajete si se mnou jako kosatky, s předtím než zabije svou kořist."
,,Zajímavé… ani jsem netušil, že tohle nějaké zvíře dělá, jak o tom víte vy?"
,,Z knih, otec mi rád přiváží ze svých cest knihy, abych si mohla představit krajinu, kterou navštívil, poté mám pocit jako bych tam byla s ním." Řeknu, na chvilku zavřu oči, což by udělal jen někdo hloupý, on se i přesto nepohnul z místa, jen jsem cítila ještě větší pohled na mém těle.
,,Mohu se zeptat?" zeptal se mě a já se ocitla opět v realitě. Znovu jsem se na něj podívala a následně sedla na postel. ,,Co je vám, vaše nemoc" Zeptal se, běžná otázka, kterou slýcháváte každý den.
,,Souchotiny…"
,,Jak dlouho."
,,Dlouho… zbývá mi, možná podle doktorů z Chicaga půl druhého roku, v Bostonu mi dávali půl roku, ale to bylo už před osmi měsíci, takže jsem už dva měsíce mrtvá." Řeknu, přitom jsem se dívala na ruce a strigoj zase na mě.
,,To proto se nebojíte…"
,,Proto se nebojím… na smrt jsem připravena a je jedno jestli přijde v podobě muže oděného do černého s kovbojským kabátem, nebo podobě horečky." Muž se pohnul a zamířil ke mně, čekal jsem, že mi něco udělá, ale jen si sedl vedle mě.
,,jmenuji se Dimitri Belikov."
,,Ráda vás poznávám Dimitri, jmenuje se Rose." Řeknu posadím se naproti něj a podám ruku.
,,Vy se opravdu nebojíte."
,,Nebojím… od kama pocházíte Dimitri Belikove."
,,Z Ruska."
,, A proč jste tam nezůstal?"
,,Něco… o čem bych nyní nerad mluvil." Řekne, když se najednou rychle otočil ke dveřím a vypadal trochu vyděšeně,,Musím jít." Řekne a najednou byl pryč. Jen pár vteřin na to se ze dveří vynořil jeden ze strážců.
,,Slečno jste v pořádku?" zeptal se trochu udýchaně, určitě sem běžel
,,Ano zajisté…"
,,Slyšeli jsme hlasy a kůlový štít byl prolomen, mysleli jsme si…" byl ustaraný, z neznámého mě důvodu, mě všichni v domě opatrovávali. Možná jeden z důvodů byl, že jsem dcera svého otce… ale starali se.
,,Děkuji ti Thomasi… jsem v pořádku, nikdo tu nebyl." Strážce jen přikývl, poté si prošel balkón a odešel.
Jakmile odešel, zhasla jsem všechny svíčky a uložila se do postele. Dimitri se už tu noc neukázal.
Komentáře
Okomentovat