Omlouvá se lidičky, že jsem semka nedala dříve kapitolku, trochu jsem nestíhala kvůli škole.
Dimitri Po.
Hned po té co Dimitri vyšel z Mazurovi kanceláře, si šel sednout do ,,své" pracovny. Bylo to takové malé místečko, měl tam počítač a několik zbraní, jako bych jich měl málo.
Dimitri si zapnul počítač a díval se na novinky, co se událo v Rusku. Když v tom do místnosti vešla Taša, vypadala překvapeně, když ho uviděla za stolem.
,,Ahoj Dimko, co ty tu, já myslela, že máš volno."
,,Ahoj, jo mám volno…" řekne, ale potom se zarazí. ,,Ale co ty tu děláš." Zeptá se ji udiveně. Taša, ale mlčela. Dimitri se zvedne ze židle.
Taša byla oproti němu strašně drobounká.
,,Před chvilkou ti přišel dopis, chtěla jsem ti ho přinést." Řekne, s trochou nervozity v hlase. Dimitri k ní natáhl a dopis si od ní vzal.
,,Aaa. To je od matky, jako vždy používá klasickou poštu… Děkuji, že jsi mi ji přinesla Tašo." Taša se na něj usmála, a přikývla hlavou.
,,Dimko, už se k tomu odhodlávám strašně dlouho, ale nechtěl by jsi někam zajít? Na večeři? Nebo si jenom zajít do kina?" řekne.
A jakmile to řekla, tak byl Dimitri hodně překvapen, dlouho nic neříkal, ale přišlo mu neslušné její pozvání odmítnou.
,,Klidně, můžeme si někam sednou." Řekne ji Dimitri a Taša se celá rozzáří.
,,Super, a kdy půjdeme."
,,Tento týden nemůžu, to už něco mám, takže až za týden?" Když říkal, že něco má, tak tím myslel, že bude s Rose.
,,Jo to, skvělý. Zatím se měj Dimko." Řekne mu, otočí se a odejde z jeho ,,kanceláře"
Pak čekal asi půl hodinu, než z kanceláře jeho šéfa vyšla Rose a Mazur sám. Poté se ještě objali.
,,Dávej mi na ni pozor Dimitri." Řekne mu Mazur. Vypadal hodně šťastně, z jejich setkání, ale u Rose zaznamenal i něco jiného než to co měl Mazur v očí.
Společně došli k jeho autu, nasedli a společně vyjeli. Během cesty, je zastihli černé mraky.
,,Nejspíš se sem žene pořádná bouřka." Řekne Dimitri Rose, když zastavil před ubytovnou. ,,Rose, co se děje." Zeptá se ji.
,,Děkuji, že jsi mě odvezl." Řekne, vystoupí z auta a jde směrem k ubytovně. Dimitri okamžitě vystoupí také a rychlými kroky, ji dožene.
,,No tak, Rose." Řekne a přitom ji, vezme za loket, tím ji zastavil a obrátil ji, k němu čelem. Tím odhalil, její slzu stékající po jedné tváři.
,,Co se děje, co se tam stalo. Ublížil ti nějak?" zeptal se ji a myslel zároveň na nejhorší.
,,Ne, neublížil mi, spíše naopak. Jenom jsem to nečekala." Řekne, a odůvodní mu tak situaci. ,,Nečekala jsem… že… že bude na mě tak milý" Rose si musela setřít jednu slzu, která ji stékala po tváři. ,,Nezasloužím si to, nezasloužím si jeho lásku, Dimitri."
Rose se rozpláče a schová si obličej do dlaní.
Dimitri byl překvapený.
,,Kdo by si jiný zasloužil jeho lásku. Jsi jeho dcera, slyšíš Rose, to ty si jeho první dítě." řekne a při tom ji obejme. ,,Rose to co ty říkáš je blbost. Zasloužíš si všechno, jsi řece jeho dcera."
Rose zabořila svoji mokrou tvář do Dimitriovi hrudi a objala ho kolem krku.
,,Rose, to co říkáš, je nesmyls. Dneska jsme po dlouhé době, konečně v Mazurovích očí spatřil štěstí."
Oblohou se prohnal blesk a vzápětí se ozval hrom.
,,Tak pojď, půjdeme dovnitř, než začne pršet...
Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D
Komentáře
Okomentovat