Přeskočit na hlavní obsah

Nájemný vrah: 16. kapitola



Doufám, že jste si užili MDD.



Mazur konečně po několika letech objímal svoji holčičku. Svíral ji v náručí, a neměl v úmyslu ji jenom tak pustit.
Po několika minutách se od sebe odtáhli, ale ani jeden nic neřekl, jenom se jednomu druhému dívali do očí. Do úplně stejných očí.
,,z tebe už je žena." Řekne ,,Naposledy jsem tě viděl, když jsi měla 5 let."
,,Jo já vím." Řekne Rose a steče ji slza po tváři. Abe ji vzal tvář do svých dlaní, a otřel ji palcem její slzy.
,,Bože, už jsi strašně veliká." Řekne a usměje se na ni. ,,Kolik ti je vlastně let, musí ti být 20." Řekne
,,Ano, tento rok mi bylo 20."
,,Tak to může přeskočit rovnou základku, střední a vysokou." Řekne ji Abe a oba se tomu zasmějí.
Abe si ji celou dobu prohlížel, prohlížel si svoji dceru a zároveň úplně cizího člověka. Oba dva se posadili do křesel, které byly v levém rohu kanceláře. Abe se koukal pořád na Rose, ale Rose, ta se dívala na sklenici vody, kterou před ni postavil.
,,Rose, strašně mě mrzí, že jsem s tebou nemohl strávit dětství, že tě za mě vychovával někdo úplně jiný." Řekne Abe po několika minutách mlčení, Rose vzhlédla a podívala se mu do očí. ,,Strašně mě mrzí."
,,Jak se to stalo." Zeptala se ho Rose najednou.
,,Co."
,,Matku, jak ji zabili." Zeptá se a při tom se mu dívala do očí.
Abe bolelo u srdce, nerad vzpomínal na to, jak ztratil svoji ženu, ale měla by to vědět. Měla by vědět, jak zemřela její matka.
,,Byli jsme v Japonsku na jednom z jednání, samozřejmě se to týkalo převoz drog. V ten večer jsem vás nechal v hotelu, ještě jsi nespala, když jsem odcházel, byla jsi vzhůru a chtěla jsi jít semnou, byla jsi strašně paličatá.
Když jsem se vracel zpět do hotelu, tak vy jste byli pryč. Venku pršelo, a pátrání to hodně stěžovalo, ale o několik hodin později jsme našli Jeanino tělo v jedné ze slepých uliček, tvoje tělo jsme našli hned vedle Jeanie. Jeanie zemřela na četné střené rány do břicha" Řekne, Rose sebou škubla, nechápala, jak mohli najít její tělo, chtěla se ho okamžitě zeptat, ale on ji ukázal rukou, že ji to vysvětlí.
,,Až několik let, když ti muselo být asi 15, mi počítač nahlásil shodu. Poté jsme nechal doktrory aby udělali pitvu, zjistili, že tvoje tělo, je jenom figurína, která byla vyrobena z materiálu, který napodoboval úponě přesně tělo. Bylo to hodně přesvědčivé a taky drahé.
Hledal jsem tě dalších několik měsíců, ale po tobě, jako by se slehla zem, byla jdi zase pryč.

Policie případ uzavřela jako vraždu, ale nikdo nebyl obviněn. Myslel jsem si že jste obě mrtvé a že ta dívka co byla na obrázku, byla jenom dívka, která ti byla strašně podobná. Poté jsem tě ale našel v Yakuze, ale nedostal jsem se s k tobě." Dořekne Abe a při tom si utřel mokré tváře od slz.

Rose byla předkloněná a opírala se lokty o kolena a při tom naslouchala všemu, co ji říkal.
,,Yakuza mě našla ten den, kdy zavraždili matku" začne vyprávět ,, moc si na ten den nevzpomínám, ale vím, že byla tma a pršelo.
Běžela jsem po ulici celá od krve. Poté si jenom vzpomínám, že jsem ležela na kraji silnice, a mě našli, otec a strýček a oni se rozhodli, že mě vezmou sebou." Řekne a tentokrát to byl Abe kdo naslouchal a bolelo ho pokaždé když Ayumu nazvala svým otcem. ,,Služebné se do mě, několik dní, pokoušeli dostat nějaké jídlo, ale já nejedla. Pré jsem pořád opakovala ,, annem ve babam nerede,, (kde je táta a máma)." Řekne mu Rose a Abe okamžitě zvednul hlavu.
,,To je v turečtině." Řekne a Rose jenom přikývne hlavou.
,,Volala jsem vás ze spaní, a otec byl vždy u mě a utěšoval.
Když u mě o rok později zjistili nadání na boj, tak mě okamžitě zařadili do programu a začali učit, a vypracovala jsem se tak, že jsem jednal z nejlepších co Yakuza má." Řekne.

,,Je to moje vina, měl jsem ..." ani to nedořekl, protože ho přerušila Rose.
,, Nebyla to tvoje vina. Oba dva jsme zapomněli na jeden druhého, ty sis našel novou ženu, která ti porodila tři děti. A já? Já mám otce, strýce a bratra, kteří mě milují stejně jaké já je. Byli jsme od sebe odtrženi."
,,Ale nyní, jsme se zase setkali… Tak co kdybychom opět k sobě našli cestu." Řekne Abe, podívá se na ni, a jenom doufal, aby řekla ano.
Rose nejdříve přemýšlela a srovnávala si v hlavě myšlenky, ale nakonec odpověděla tak jak si Abe přál.

,,Ráda bych tě poznala…"

Pokračování příště...
Prosím o komenty :D :D :D

Komentáře

Mohlo by Vás taky zajímat

Obyčejní Neobyčejní 17. Kapitola-Tohle je můj život, můj domov moje všechno

  Omlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo, ale všechno má svůj čas. Stejně jako čas potřebovala tato kapitolka. 

Obyčejní Neobyčejní 2. část- 1.Kapitola

AIDEN

Obyčejní Neobyčejní 1. Kapitola

  Tuhle povídku mám v hlavě už strašně dlouho, dokonce ji mám i napsanou na papíře, ale jen na papíře. 3x přepisovanou a několikrát i zapomenutou. Teď jsem se ale odhodlala, a řekla si, že je zase čas se zamilovat do ,,ruského BOHA Belikova" - zase Zatím berte úvodní obrázek jako provizorní- děkuji  Tak snad si tuto povídku užijete.  Další FanFikce na téma VA je tu.