Obyčejní Neobyčejní 10. Kapitola- Novinky

 

Nevěřila bych, že dny mohou plynout tak neskutečně rychle, ani jsem se nenadála a připravovala jsem se na vlastní bojové zkoušky.

Jakmile jsem se po porodu cítila zdravě a potvrdil mi to i doktor, že všechno se mi vrátila do normálu, začala jsem s přípravami. Na rozdíl od ostatních jsem měla jednu nevýhodu. Nevyrůstala jsem tu a nejsem tak dobrá, jako někteří dhampíři v 16. Musela jsem se toho hodně učit. Možná jsem byla na –sv. Vladimíru jedna nejlepších, ale tady jsou moje bojové schopnosti tak odlišné, že byli prakticky k ničemu.  

Měla jsem ovšem jednu výhodu, a to že se učím rychleji, než kdokoliv jiný. Za půl roku jsem začala zvládat japonštinu- no zvládat, domluvit se v obchodě a začít postupně mluvit i s některými mými kolegy, kteří anglicky zase neumí říct ani slovo.

Zítra to budou první narozeniny Aidna a Ethana. Je neuvěřitelné, jak strašně rychle ten čas letí. Ještě nedávno jsem je držela v náručí jako malá miminka, a teď? Teď je honím po době a nikde neposedí ani chviličku, žvatlají a kradou mi jídlo z talíře.

 

Kluky jsem měla v jesličkách- takhle jsem mohla na 4 hodiny do práce a pak na 3 hodinový výcvik. Byla jsem přiřazena ke skupině poměrně mladých dhampírů, které se skládala jen s kluků kteří zde vyrostli a taky jsem tu byla jediná holka. Když jsem došla do tělocvičny, kluci už začali s bojovými technikami a tak jsem se přidala. O hodinku později začali souboje.

,,Ahoj Rose.“ pozdravil mě Tatsuy, pozdravil mě a začal na mě mluvit japonsky, no musela jsem se procvičovat.

,,Ahoj, jak se máš.“

,,Normálka, včera byla sranda u hranic.“

,,Jo něco jsem slyšela, dva strigojové se pokoušeli dostat za bariéru?“

,,Jo, zkoušeli vyrvat kůly, no… řekl bych, že jakmile se promění tak jim odumírají i jejich mozkové buňky, jinak si jejich akci totiž nedokážu vyjasnit.“

,,Takže máš nové značky?“

,,Jednu, druhého sejmul Rize.“

 

Postupně jsem se všemi tady začínala seznamovat, hlavně díky tomu, že se moje úroveň japonštiny zlepšovala, tak jsem se  mohla s nimi už normálně promluvit.

Začali jsme bojovat, kluci používali svoje dřevené katany, já jako Američanka, měla jen svůj dřevěný kůl. Měli tu jasně nastavená pravidla. Žádné opravdové zbraně, respekt k ostatním. Museli jsme nosit speciální černá kimona.

Hodně mě překvapilo, jak mě kluci rychle přijali mezi sebe, byli hodně přátelští a nebrali mě vůbec, jako krvavou děvku myslím, že tohle slovo ani neexistuje. Měli chuť mě učit a snažili se mnou. Pár z nich se mě snažilo i sbalit.

Poprvé když jsem bojovala a použila na ně dřevěný kůl, byli překvapeni mou technikou, já zase byla překvapenou tou jejich.

Po dvou hodinách jsme skončili a ještě než jsem došla do sprch, přišel do tělocvičny Riuzaki.

,,Hey Hathawayová, chce tě vidět šéf.“

,,Dobře, díky Riu.“

 

Rychle jsem se osprchovala, převlékla a šla za šéfem- Akashim Serizavou. Jakmile jsem se ocitla před jeho pracovnou, krátce jsem zaklepala a vstoupila.

,,Ahoj Rose.“ vzhlédl od papírů, poté co jsem vešla

,,Šéfe.“

,,Sedni si.“ a ukázal na židli naproti jeho stolu. Neměla jsem nejmenší ponětí, co po mě bude chtít, jestli mi chce něco vytknout, nebo já fakt nevím. ,,Slyšel jsem, že ses hodně zlepšila, jak v boji tak i v jazyce- působivé. Podle všech jsi talent na boj. I tvé staré složky tohle tvrdí, jen jsem jim tak nevěřil.“

,,Co se děje šéfe, nevěřím, že byste si mě nechal zavolat v dobu, kdy byste nejradši skončil… Prosím k věci.“

,,Tak dobrá, slyšela jsi něco o tom, že na Královském dvoře chytají strigoje a snaží se pomocí éteru vrátit do normálu? Pokud si dobře pamatuji, tobě a princezne Vasillise Dragomírové se vám to povedlo, u strážce Dimitri Belikova.“

,,Ano slyšela jsem o tom už asi před rokem, tuhle informaci tajili hodně dlouho.“

,,A tají to pořád… takhle informace se ke mně dostala díky zdroji na Královském dvoře.“

,,Aha.“

,,Podle našeho zdroje, se jim podařilo úspěšně zpět přeměnit asi sedm lidí- pět morojů a dva  dhampíry. Podle všeho jsou bývalý morojové mnohem snazší cíl, strigoj jako bývalý dhampír je pro ně asi zatím obtížný, buď nepřežije přepravu, nebo ho zabijí omylem při chytání… Podle všeho dokonce i lovci, kteří jsou ve skupině pro přeměnu, ztratilo už 6 členů.“ Já ovšem věděla jen o čtyřech, muselo se to stát teď v nedávné době. Chystala jsem se nadechnout, abych se zeptala na ty další dvě oběti, ovšem díky jeho další větě, jsem se ptát nemusela. ,,Dimitri Belikov, jako minulý strigoj, vede skupinu lovců a zároveň se snaží pré napravovat nově přeměněné, pré že zná jaké to je a dokáže jim pomoct. Moroj, který provádí přeměny je zatím neznámí, dobře ho drží v tajnosti. Jeho totožnost ví jen pár lidí, mi se bohužel k této informaci asi nedostaneme.“

,,Co po mě žádáš.“

,,Chci, abys zjistila co nejvíc informací.“

,,A jak to mám asi udělat.“

,,Pré máš kontakty s Královským dvorem, a vím, že jeden z tvých nejlepších přátel z Královského dvora je i Adrian Ivaškov.“

,,Nemůžu od něj vyzvídat, bylo by to nápadné.“

,,Zkus to.“

,,Neříkej, že bys chtěl zkusit tu bláznovinu jako oni.“

,,Přeměnili už sedm strgiojů.“

,,Jo, ale za šest dhampírských životů.“

,,Mohli bychom to zkusit Rose, jen musíme vědět jak, a třeba se vyvarujeme chyb, který udělal Královský dvůr.“

,,A to?“

,,Pošleme na lov mnohem zkušenější lovce, než které poslali oni a navíc máme moroje, který je vycvičený a ovládá éther.“

,,Stále je to kravina.“ vstala jsem ze židle a chtěla odejít, ovšem jeho slova mě zastavila uprostřed kroku.

,,Zapomněl jsem ti ještě říct Rose, že královna Tatiana včera zemřela. Někdo ji zavraždil a novou královnou se zdá bude asi princezna Dragomírová.“