Obyčejní Neobyčejní 8. Kapitola- Překvapení

 

Nová kapitolka na světě :) 

V nemocnici jsme strávili ještě nějakou dobu, já se tak mohla trochu zotavit po porodu a nabrat síly. Podstoupila jsem ještě několik kontrol, stejně jako kluci. Doktor byl úplně ohromen, že jsem v naprostém pořádku a nemají žádné komplikace a já byla za to jen ráda.

Po pár dnech nás pustili z nemocnice. Emily nás všechny tři vyzvedla a zavezla nás domů. Co já bych bez ní dělala.

Emily se mnou ještě nějaký čas zůstala, chovala si chlapce a stejně jako všichni okolo, byla z nich nadšená. Když je hlídala, měla jsem šanci zavolat konečně tátovi, poslala jsem mu sice správu, že se chlapci narodili, ale neměla jsem příležitost s ním ještě normálně mluvit.

,,Ahoj holčičko, jak se máte.“

,,Zrovna jsme dorazili domů, a máme se skvěle. Kde zrovna jsi?“

,,Včera jsem dorazil na Královský dvůr, potkal jsem tu Belikova.“

,,Doufám, že jsi mu nic neřekl.“ skočila jsem mu do toho.

,,Ne, neboj, nic jsem mu neřekl. Toleruji tvoje rozhodnutí, i když se mi to nelíbí. Představa, že na vše budeš sama, se mi nelíbí.“

,,Já ale sama nebudu, mám tebe a další lidi. Našla jsem tu několik přátel, se stejným osudem jako já.“

,,Ale takový osud bys mít nemusela, kdybys mu to řekla… určitě by hned nasedl na letadlo a letěl by za tebou, opustil by vše jen pro tebe.“

,,Neznáš ho tak jako já tati, tohle by on právě neudělal, nevzdal by se své kariéry, sám mi to řekl. Nechci, aby to věděl, nechci, aby věděl, že jsou to jeho synové. Do rodného listu jsem zapsaná jen já a budou nosit mé jméno.“

,,Stejně jako nosíš jméno své matky. Nechala si tě a řekla mi o tobě, až jsi byla starší, stejně jako já tak i Dimitri jsme neměli vůbec možnost poznat své dítě v jeho případě děti. Prosím, zvaž to ještě.“  Pak se odmlčel a já jsem tak nějak neměla na to co říct, protože vlastně měl tak nějak pravdu. Jenže já byla rozhodnuta.

,,Mluvil jsi s mámou?“ ozvala jsem se nakonec

,,Ano mluvil, včera jsem na ni náhodou narazil na letišti, zrovna když jsem přistál. Odlétala zpět Rusko se svým svěřencem. Vyřídil jsem ji od tebe, ať se s tebou co nejdříve promluví… Chápu dobře, že ona to vůbec neví.“

,,Ví, že jsem byla těhotná, to jsem ji napsala a napsala jsem ji, když se kluci narodili, ona mi ovšem vůbec neodpověděla.“

Ještě chvíli jsme spolu mluvili, ale Aiden a Ethan začali plakat, tak jsem musela zpět k nim.

,,Co nejdříve vás navštívím… zatím se měj zlatíčko.“

,,Ahoj tati.“

 

Emily odešla až na večer, pomohla mi oba dva uspat.

,,Být sama matkou je náročné Rose, ale vy tři to zvládnete. Ze své zkušenosti vím, že to chvilku potrvá, než si všechno uvědomíš a než začnou oba spolupracovat, ale říkám ti, všechny ty probdělé noci stojí za to.“ Potichounku jsme se obě rozloučili a ona se vrátila ke své rodince.

 

Celé hodiny jsem se pozorovala, jak dýchají a pořídila rovnou i několik fotek. Měli jsme ustláno na zemi, velká madrace byla tak velká, že bych se na ni vešla 4x. Kluci pohodlně spali u sebe a já nakonec usnula vedle nich. Vzbudil mě pláč, Ethan se probudil a začal plakat, následoval ho vzápětí Aiden. Měli hlad, poté jsem je přebalila a následně si je uvázala do šátku, chvilku ponosila, aby usnuli. Tohle se stalo několikrát do noci. Jakmile se vzbudil jeden, vzbudil se i ten druhý. Přes den byli trochu klidnější. Celý můj život se nyní začal točit kolem krmení, přebalování a uspávání.

Jeden čas Ethan nechtěl vůbec usnout, celou noc proplakal a já nevěděla. Aiden spinkal, nejdříve taky chvilku plakal, ale nakonec ho přemohl spánek. Zavřela jsem dveře od ložnice a s Ethanem jsem chodila po domě a celou dobu ho prostě chovala v náruči a hladila ho po zádičkách.

 

Během dalšího týdne jsem mluvila přes Skype s Adrianem. Oba kluci naštěstí zrovna spali, tak jsem měla chvilku pro sebe, nejdříve jsem poklidila po baráku a pak na chvilku sedla k notebooku.

,,Ahoj Adriane, jak se máš.“

,,Malá dhampírko, páni, vypadáš unaveně. Máme se dobře, Sydney je na mě stále a furt naštvaná a na královském dvoře je neobvyklý rozruch, i na královský dvůr.“

,,Jednou mi budeš muset říct, co jsi provedl. Jaký je to rozruch“

,,No jo… možná jednou…“ Adrian se na mě chvilku díval a v jednu chvíli mi proběhlo hlavou, že se to rozkřiklo, že mám děti a Dimitriovi to docvaklo, Adrian mě ovšem vyvedl z omylu. ,,Princezna prosadila svoje.“

,,Co prosadila?“

,,Že se pokusí odchytnout strigoje a proměnit je zpět na moroje či dhampíra, stejně jako proměnila Dimitriho.“

,,Cože?“

,,Belikov povede tu odchytovou skupinu, pré jako bývalý strigoj bude vědět jak na ně. Slova princezny. Díky mé pomoci svou temnotu čerpá do prstenu, ale někdy to prostě asi nestačí.“

,,Pane bože.“

,,Za 14 dní se bude konat první odchyt. Královna, i když s tím moc nesympatizuje, uvolnila několik z nejlepší lovců. Teď se připravují společně s Dimitrim.“

,,Lovit strigoje je nebezpečné, ale odchytávat je, to je sebevražda.“

,,Uvidíme…“ další slova jsem neslyšela. Někdo zazvonil na zvonek. Zvuk se nesl celý domem, až jsem z ložnice uslyšela pláče.

,,Jakej kretén… promiň Adriane, musím končit.“

Zaklapla jsem notebook a nejdříve jsem šla otevřít dveře, když jsem je otevřela a na prahu uviděla svou matku, zkameněla jsem.

Přímo před mým domem stála má matka Janine Hathaway.

,,Mami.“

,,Ahoj Rosemarie“