DaisyRose povídky

Doufám, že uspokojím Vaše čtenářské pohárky :) Přeji pěkné poštěníčko :) ,,Viděl jsem, jak se kolem vašeho domu pohybuje jeden strigoj…" ujal se slova Maršál ,,Dům je zabezpečený, žádný strigoj se do tohoto domu nedostal více jak 300 let." Odpovím Maršálovi, je to hlavní velící této lovecké skupiny. Zpravidla to jsou ti nejstarší a nejzkušenější ze skupiny, u této skupiny to nebyla výjimka. ,,zajisté, přesto byste si měli dávat větší pozor… obzvláště vy madam." ,,možná jsem nemocná, ale dostalo se mi stejného výcviku jako každému dhampírovi, nejsem bezbranná." ,,O tom nepochybuji." Naše konverzace probíhala v salónku. Všude byla otevřená okna do kořán, proto si pánové museli ponechat kabáty. Já však byla je v šatech, který měl krátký rukáv. Vlasy jsem měla svázané do lehkého drdolu, tak aby mi odhaloval krk se slibem a dvěma molninskými znaky. D I M I T R I Dostali jsme pokyn zůstat v domě. Lovci, pročesávali celé město a hledali nás. Ovšem já nebyl ten typ, kt...

Tak jo, už jsme skoro u konce... Čeká Vás ještě jedna kapitolka, možná dvě, jestli se mi to tam nějak podaří vmáčknout. :) Další den jsem na ni čekal… dorazil jsem brzo po soumraku slunce. Ještě nebyla úplně tma, ale moje touha ji spatřit byla obrovská. Koupala se… slyšel jsem její pohyb těla ve studené lázni, kterou si dopřávala. Dveře do domu byly otevřené a já neslyšel, že by v domě byl ještě někdo další a tak jsem vešel. Prohlídl jsem si mezitím dům. Bylo tu spoustu obrazů, slavní umělci i ti, kteří se neproslavili. ,,Přišel jsi." Ozvalo se za mnou… vůbec jsem ji neslyšel přijít. ,,Přišel…" řeknu a usměji se na ni. Stála přede mnou v dlouhé bílé noční košili, která spadala až k zemi. Vlasy měla trochu mokré, ale stejně se jí neposlušně kroutily kolem obličeje. Byla prostě nádherná. Vydržel bych se na ni koukat celý den, a pořád bych byl mimo z její krásy. ,,Pořád mě udivuje, jak se dokážeš dostat přes bariéru, otec říkal že je jedna z nejsilnějších ve městě, ale přesto js...

A máme tu konec... trochu delší než jsem předpokládala, ale myslím že se vám bude líbit. D I M T R I Neměl jsem od Rose žádné zprávy, napsal jsem ji několik e-mailů ale neodpověděla mi na ně. Po několika dnech jsem se začal trochu obávat… V televizi jsem sledoval každé zprávy, které se týkali vojenských jednotek nasazených v od Iráku až po Afriku. Nejhorším na tom bylo, sledovat ta čísla. Kolik bylo vojáků zabito, zraněno, nezvěstných a pokaždé když jsem dostal od Rous e-mail nebo když jsme si volali, věděl jsem, že je naživu a nic se ji nestalo. Teď jsem však měl strach, potřeboval jsem vědět, jestli je v pořádku. Sotva jsem v klidu stál a hlídal královnu. Po nekonečné službě mě konečně přišel vystřídat jiný strážce. Doma jsem neměl už sílu na nic… sotva jsem došel domů, dal si sprchu a na ještě malou chvilku usedl ke knížce. Mezitím jsem si zkontroloval e-mail. Nic, dokonce ani na mobilu nic. Četl jsem si asi hodinu, když najednou někdo zabouchla na dveře. Vůbec jsem nevěděl, kdo to ...

Vážení, i tady se blížíme k rychlému konci... další kapitolka bude poslední :/ R O S E L I S T O P A D 2 0 0 1 Postupovali jsme směrem k průsmyku Kalkata, před čtyřmi dny, byl unesený vládní zástupce, který je velice důležitý pro americkou vládu, proto je nutná jeho záchrana. Bylo kolem třetí hodiny ranní, postupovali jsme rychle a potichu, museli jsme především postupovat bez toho, aniž by nás objevili. ,,Tady Charlie dva delta, dosáhli jsme bodu Heineken, opakuji bod Heineken." Řekne náš spojař do vysílačky ,,Rozumím Charlie dva delta, postupujte dále po vyznačené trase." Odpověděl mu voják, který hlídal naše spojení a polohu. ,, Predátor je nad vámi, vidíme vás perfektně Charlie dva delta , termovize zachytila několik nepřátel blížící se vašim směrem" ,,Vidíte zbraně?" ,,negativní Charlie dva delta ." ,, Zahajuji rádiový klid… blížíme se k průsmyku… Hathaway, Morales. Přivolejte si psi, od teď se budeme držet pohromadě." A jak nám náš velící nař...

A už se pomalu blížíme ke konci :) R O S E Dimitri byl stejně překvapený jako já, nejdříve měl oči zalité krví a druhé chvíli se na mě koukal lidskýma očima. Měl je oříškově hnědé, byly nádherné a já se v nich topila. ,,Ty oříškově hnědé oči, než ty rudé…" vypadne ze mě, Dimitri se najednou zarazil, jako bych řekla něco, čemu nechápe. ,,Co prosím?" optal se mě znovu a mě to najednou došlo taky. Je přece nemožné aby strigoj měl jiné oči než rudé. ,,Tvoje oči Dimitri… jsou hnědé." Dimitri vypadl hodně vyděšeně a jeho oči napovídali, že mi má slova nevěří. Proto jsem se natáhla pro malé zrcadlo a nastavila ho přímo před jeho obličej. Do zrcadla koukal nějakou dobu, poté se posadil do tureckého sedu a zrcadlo si ode mne vzal. Chvilku se jen tak koukal a poté zvedl oči. ,,Jak je to možné?" zeptal se mě a na chvíli se zamračil. ,,To nevím… nikdy nic takového jsem nezažila." ,,Ani já…" Dimitri se natáhl a položil zrcadlo tam, kam patří…na noční stolek. Poté natáh...