DaisyRose povídky

R O S E Č. 4 Milá Rose Bohužel ti musím oznámit, že Adrian vůbec neuspěl. Lissa ho ani nepřijala na audienci, nějakou dobu tu pobýval v naději, že se její názor změní, ale bohužel se tak nestalo. Hodně morojů a dhampírů, si povídá o moci, kterou vládne královna a také o její šílenosti. Bojím se, a nejenom já, ale i celá její rodina. Lord Christina radši bere děti na dlouhé výlet mimo město, aby nemuseli vidět co se z jejich matkou děje, ale i oni se po nějaké době začali ptát. Lord Christian je už zcela vyčerpaný, jak psychicky tak i fyzicky. Ne jednou jsem mu nabídl, že ty dva uličníky pohlídám, aby si mohl odpočinout. Párkrát mi je do péče dokonce i svěřil. Musím říct, bylo to s nimi náročné, obě dvě děti jsou šíleně akční, ale přežil jsem to bez větší újmy. Během čtení Dimitriova dopisu jsem se musela smát. Však překvapilo mě, že Adrian neuspěl, ten vždy dokázal přemluvit každého. Musela jsem trochu zariskovat, půjčila jsem si od svého velícího důstojníka satelitní zabezpečený telef...

R O S E Na základně jsme se moc dlouho neohřáli. Začali nás přesouvat z jednoho místa na druhý, byla to hrůza. Ani jsme si nevybalovali, protože transport se mohl uskutečnit každou chvilku. Kluci z toho neměli moc velkou radost, protože nedostávaly v čas jejich dopisy. Nebo chodily v jiném pořadí, někteří nedostaly dopis několik měsíců a jejich příbuzní se báli o jejich zdraví. Jednoho dne mě ale překvapil jeden z vojínů dopisem. ,,Nadporučíku?... pro vás." Řekne a předá mi světle modrou obálku. Zrovna jsem si hrála s Appou, potřeboval trochu odreagovat od všeho a já popravdě také. Appa ke mně přiběhl a sedl si před mně. ,,Šikovný kluk." Řeknu a pohladím ho po hlavě. ,,Copak to tu máme." Řeknu si. Vojín už dávno odešel a proto nebyl svědkem mou samomluvou. Netrpělivě jsem otevřela obálku a vzala bílý papír, který v ní byl uložen. Milá Rose Podle tvé rady, jsem vyhledal tvého dávného přítele, tedy podle jeho slov. Musel jsem ho nějakou dobu přesvědčit, aby vůbec pomohl, a...

R O S E Následující týdny byly náročné, Appa byl hodně akční a jeho agresivita také, ale přesto mi byl nějakým způsobem věrný. Po několika týdnech si zvykl na moji pevnou ruku a spolupracoval semnou, ovšem s ostatními to bylo už těžší. ,,Je jenom nervózní." Řeknu vojenské veterinářce. Appa seděl na veterinárním stole a škubal sebou, vůbec se mu nelíbilo, co s ním doktorka dělala. Ještě že měl náhubek, jinak by skončila pokousaná, stejně jako několik mariňáků před ní. ,,Tohle nejsou nervy… jestli ho neuklidníte tak ho nebudu moc vyšetřit…. Zklidněte ho!" zakřičela veterinářka a já držela Appu co nejvíce jsem jen mohla. ,,Budu mu muset dát sedativa, jinak ho nevyšetřím." Tahle to bylo i minule s Rexem, jenže u něj to bylo kvůli jeho bývalému zranění, když vás vyhodí do vzduchu bomba, taky budete nepříjemní, když vám budou sahat na místo, kde jste měla střepy. Appa ovšem zatím nasazen nebyl, proto nevím proč je tak agresivní, možná je to dobře, aspoň se před námi bude Al- K...

Budu vás muset zklamat, nevím proč jste si zrovna vzaly do hlavy, že ti tři nováčci budou zrovna D, M a E. Je to jenom náhoda, ale Rose se ani jeden nevzdá tak snadno, jen prostě teď neměli na výběr. :) D I M I T R I Na královský dvůr jsme dorazili den poté. Královna si mě nechala okamžitě zavolat. ,,jak je možné že není s vámi." ,,Má paní, Rosemarie odjela z města dříve, než jsme ji stačili nalézt." ,,Jak je to možné… řekli jste přeci, že jste ji našli…" ,,To ano, ale tato domněnka byla očividně milná." ,,Dimitri, vy mi lžete… cítím to z vás." Poznala to, neměl jsem už v plánu ji nadále lhát, normálně to nedělám vůbec. ,,Rose mi jasně řekla, že se na královský dvůr rozhodně nevrátit nechce." Řeknu a ani jsem neuvažoval nad výběrem slov. ,,Mluvil jste s ní?" ,,ano, ale jenom krátce, ale v té krátké době mi stihla říci mnoho." ,,Jako třeba?" ,,Že je šťastná tam kde je, už to není 17letá dívka, kterou jste znala, vaše veličenstvo…" ,,Opra...