DaisyRose povídky

DRUHÁ ČÁST D I M T R I Rozin kůl, rychle jsem ho zabalil do kapesníku a schoval si ho do kabátu Načal jsem zuřit, on si dovolil, mi ji ukrást přímo pod nosem. Za tohle ho zabiju. Před domem se začali shromažďovat lovci, nejspíše je zavolali její strážci. Viděl jsem, jak oba dva jsou pomlácení a mají na krku stopy od kousnutí. Začal jsem vidět rudě. Co nejtišeji a nejopatrněji jsem se dostal domů a začal můj hon na Alexandra. Vystopoval jsem je snadno, jako by Alexander chtěl, aby je našel. Zamířil dolů do podzemí, myslí si, že tam bude mít větší šanci… on však zapomněl, že to já jsem starší a moje schopnosti jsou mnohem lepší než ty jeho. ,,Alexandře…" zavolám na něj naštvaně. ,,Ale, ale… kdopak si přišel pro svoji hračičku." Řekne. Roza ležela na zemi. Srdce ji rychle tlouklo a dech měla zrychlený. ,,Copak sis myslel, že s ní uděláš… proměníš ji?" řekne, viděl jak se na ni dívám ,,Moc dobře víš, stejně jako já, že umírá." ,,Buď zticha." Syknu na něj. ,,Zajímal...

Tak a tady je poslední slíbená kapitolka. Přeji pěkné počteníčko :) D I M I T R I To bylo poprvé za dvě stě let, co jsem uslyšel tlukot vlastního srdce. Bylo to něco neuvěřitelného… ani jsem nevěděl, že je to možné. Ovšem nevěnoval jsem mu moc pozornosti. Mojí starostí bylo srdce Rozy. Celou noc jsem poslouchal srdce Rozy, bál jsem se, že přestane být. Byla ke mně přitisknutá zády k mé hrudi. Já ji objímal kolem prsou a boků. Hlavu jsem měl zabořenou v jejich vlasech, které se neposlušně kroutily na všechny strany, a do plic jsem nasával tu její ohromnou vůni. Postupem času, když se blížilo svítání, jsem pocítil, jak se zase měním. Srdce se mi zastavilo a už jsem zase nepotřeboval dýchat. Byl ze mě zase strigoj, ovšem něco mi přeci jen zůstalo. Roza se vzbudila, když jsem uvolnil sevření mého objetí a vyprostil tak její tělo. ,,Musím jít lásko." Řeknu ji do vlasů a políbím ji na čelo.,,Za chvíli bude svítání…" ,,Dobře…" Začal jsem se natahovat pro své oblečení. Mezitím c...